White Wolf {teen wolf cz}

31. Chapter

V minulém díle: Tělo dotyčného leželo bezvládně na vlhkém asfaltu zády ke mě. Pomalu jsem si tělo otočila k sobě a v pozadí jsem slyšela, že i Stiles vylezl z auta.

Pozn. Autora : Na konci to stejně nikdo nečte, tak to napíši sem :D Začala jsem psát povídku Leaves s Dylanem O'Brienem, takže pokud milujete Stilese, nebo jeho samotného, běžte si jí přečíst :)

- - - - - - -

Hned jak jsem tělo přetočila směrem ke mě na záda se mi naskytl pohled na zakrvácený obličej Dereka.

"Sakra to si dělaš, zatraceně srandu ! Mohl si nás zabít Dereku !" Vyjel okamžitě Stiles. Sice měl pravdu, ale teď fakt nebyla dobrá chvíle na vylévání vzteku, kteří mezi sebou ti dva pořád měli.

"Sklapni Stilinski." Slabě zavrčel Derek a snažil se nechat oči pořád otevřené. Derek by pořád dost silný, i když byl Beta a popravdě měla jsem dost nahnáno, když jsem ho viděla takhle zmrzačeného. Ani Kali by ho nedovedla takhle zneškodnit a to je co říct...

"Musíme ho vzít do jeepu." Otočila jsem se na Stilese.

"Ani náhodou, předevčírem jsem pral potahy sedaček." Založil si neústupně ruce  na prsou. Jak já te nesnáším Stilesi. A tu tvojí tvrdohlavost taky. Zhluboka jsem se nadechla abych spokla všechny ty vzteklé nadávky co se mi hromadily v krku a podívala se zmateně na Dereka, který byl na tom čím dál tím víc hůř.

"Řeknu Lydii, že jsi v pátý třídě o ní vedl deníček !" Řekla jsem směrem ke Stilesovi a modlila se ať to zabere. Lydia byla a je jeho slabá stránka, když nezabere to, tak už opravdu nevím. Snažila jsem se Dereka zvednout z tvrdé země, ale moc se mi to nedařilo. Jeho množství svalové hmoty, jindy užitečné, bylo teď velkou nevýhodou. Zaslechla jsem naštvané a zároveň poraženecké odfrknutí Stilese, který mi přišel se zvedáním Dereka nakonec pomoct. Sedla jsem si s Derekem dozadu, který mezitím stačil upadnout i do bezvědomí a Stiles se rychle vrátil na místo řidiče. Otočil klíčkem v zapalování. Jeep celý zabrněl a na chvilku se rozsvítily přední světla, ale jeep pořádně ne a ne naskočit.

"Pohni. Nevypadá to s ním nadějně." Naléhala jsem na Stilese, když jsem se podívala na svoji ruku od černé krve. "Promiň Dereku." Zamumlala jsem a utřela si nechutně hustou tekutinu do Derekovi kožené bundy. Nakonec je to jeho krev a ne moje. Jeepem se ozvalo bublání motoru a konečně naskočil. Stiles rychle zavřel postranní dveře a rozjel se.

"Kam s ním mám jet ?" Věnoval mi v zpětném zrcátku ustaraný pohled.

"Nevím. Ty máš být ten chytrý !" Vyjekla jsem, když jsem cítila černou krev, že už prosakuje i na mojí mikinu. "Hlavně rychle !" Stiles prudce zastavil a s couváním začal jeep otáčet, takže jsem pochopila, že se vracíme na kliniku.

"Scotte ? Máme Dereka. Je zraněný, tak ho vezeme na kliniku. Přijeť, přiběhni. Cokoliv ! Hlavně dělej, ani jeden se s Kath v těch vašich psích věcech ještě moc nevyznáme." Odtrhla jsem od Dereka pohled hned jak jsem slyšela promluvit Stilese. V prvním momentě jsem si myslela, že mluví na mě, ale nakonec se ukázalo, že volá bráchovi.

- - - - - - - - - - -

Už podruhé za dnešek jsem seděla v nepříjemném křesle na klinice. S tím rozdílem, že Deaton tady nebyl a tak jsme museli čekat na Scotta, protože ten jediný ví, kde jsou od veteriny schované klíče. Popravdě, když jsem viděla na světle Derekovi rány, myslela jsem, že hned hodím šavly. Velkou znechucenou a právoplatnou šavly. Nejhorší a myslím, že nejhlubší ránu měl v okolí srdce. Někdo, nebo něco ho teda chtělo úmyslně zabít. Okolní rány se mu už dávno zahojily, ale ty okolo srdce musel Scott zašít. Stiles se na to všechno ani radši nedíval.