White Wolf {teen wolf cz}

19.Chapter

V minulém díle: "Hej Dunbare !!" Trochu jsem sebou cukla leknutím a Liam se prudce otočil. Ne ne ne ! To nebude dobrý. Ne, když je úplněk. Brett si nemohl vybrat opravdu lepší chvíli.

- - - - - -

Přímo k nám si to mířila hora svalstva. Na Liamově tváři se střídalo překvapení a vztek. Nechápavě jsem kmitala pohledem mezi ním a Brett, kterým byl už u nás. Brett byl známý jako největší provokatér na téhle škole. A že si vybral za pravidelnou oběť zrovna Liama, nebylo moc dobré pro oba. Ještě ke všemu dneska.

"Co chceš ?" Zabručel Liam. Postřehla jsem, že z jeho úst uniklo tiché zavrčení. No super, když už vrčí a Brett ještě nestačil nic říct, co bude Liam dělat za 5 minut ?!

"Naval mi zpátky lacrossovou chytačku." Probodával ho Brett pohledem.

"Co? Já jí nemám. Ani nevím, kde máš v šatně skříňku." Hájil se ještě zatím v klidu Liam.

"Nelži." Brett se výsměšně zasmál a strčil do něj. Možná, že Brettova chytačka byla na svém místě, ale ten debil si zase potřebuje zvednout ego a do někoho si praštit. Liam klopýtl dozadu a snažil se nají co nejrychleji rovnováhu. Semkl tvrdě čelisti k sobě a chtěl se se na Bretta napřáhnout.

"Liame, to by stačilo." položila jsem mu ruku na rameno, ale on jakoby nevnímal, že tam vůbec jsem.

"Tak už jsi si našel ochránkyni ? Tak bacha princezno, aby ti něco svojí poruchou chování neudělal." Brett se doslova Liamovi vysmíval. Nemusela jsem být vlkodlak na to jak Liamovi buší srdce a krev mu vře celým tělem, což dokázala i naběhlá žíla na jeho spánku. Jeho oči nabraly zlatavou barvu a mohla jsem si jen domyslet, že jeho proměnu podstoupily už i zuby, které naštěstí ještě neukázal.

Zaslechla jsem jak k nám zezadu někdo přišel, ale vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost.

"Tak pojď udeř mě, srabe." Nepřestával Brett. Taky si všimnul jeho očí, ale jakoby byl spokojený, že ho vyprovokoval do takového stavu. Vůbec ho to nepřekvapilo. Liam jako by na výzvu čekal. Naštěstí můj reflex byl rychlejší a chytila jsem ho za ruku, než s ní cokoliv stačil udělat. Prudce se na mne podíval, jako by můj dotek mu způsobil menší šok. Zlatavou barvu jeho očí, zase nahradila jiskrně modrá. Nechápavě se na mě koukal a já mu pohled oplácela překvapeným. Zase se mi ho podařilo uklidnit. Nevím jestli nechápal to jak se mi to podařilo, nebo proč jsem ho zastavila. Ale podle toho jak rychle přestal věnovat pozornost Brettovi, bych řekla to první.

"Měl jsem pravdu." Prohlásil za námi někdo spokojeně. Až teď mi došlo, že ten kdo za námi stál byl Stiles. Věděla jsem moc dobře co tím myslel... Když jsem odtrhla pohled od Liama, Brett už tam nebyl. Prostě se vypařil. Nevím jestli byl svým výkonem nad míru spokojený a proto vzal sebe i své ego do ústranní, ale bylo mi to celkem jedno. Hlavně, že odešel.

"Jak jsi to zase udělala ?" Nechápavě svraštil obočí Liam a vyhledával, kdy by se mohl střetnout s mým pohledem. Záměrně jsem se mu pohledem vyhýbala.

"J-á. No v-vlastně... Já sama nevím." Vydechla jsem.

"Kecá." Přerušil napjaté ticho Stiles. Díky Stilinski, opravdu jsi mi pomohl. Hodila jsem po něm vražedný pohled. Hned dal ruce na hlavu, že se vzdává a s úšklebkem odešel. Teď jsem tam s Liamem zůstali stát úplně sami, uprostřed školní chodby. Všichni už se vytratili do svých tříd a každou chvilkou jsme mohli očekávat nepříjemný zvuk školního zvonku.

"Katherine, řekni mi to." Zmáčkl pevně moji ruku v té svojí. Způsobenou bolesti mi došlo, že jsem ho vlastně za tu ruku celou dobu držela. Se syknutím jsem se z jeho sevření vykroutila.