White Wolf {teen wolf cz}

18.Chapter//Special

V minulém díle: "Máš roztomile rozespalý hlas." Normálně bych nejspíš bych protočila očima, nebo něco, ale kdyby jste ho viděli jak roztomile se koukal. Jako štěně, které se bojí něco říct. Bylo to, tak roztomilé, že jsem se sama dostala do rozpaků a nevěděla co říct. Odkašlala jsem si a uhla pohledem. Cítila jsem jak se mi do tváří hrne neúprosně krev. To byla jedna z chvil, kdy jsem litovala,že na sobě nemám tunu make up-u, aby to vše zamaskoval.

- - - - - -

"Co břicho ?" utnul Liam trapné ticho. Mlčky jsem si vyhrnula triko, abych se sama ujistila jak na to jsem. Nám obou se hned naskytl pohled na čtyři slabé čáry uprostřed břicha. Samy o sobě by zase nevypadaly, tak hrozně kdyby místo rudého zabarvení po krvy, nebyly na místo toho odporně černé. Leknutím jsem skopala ze sebe peřinu a sedla si na hraj postele. Tím jsem se natočila víc k paprsku deního světla a viděla, tak líp na černé škrábance.

Liam se zvedl a sedl si vedle mne na kraj postele. Přejel opatrně prstem po jedné z čar, tak opatrně jako by se bál, abych se pod jeho dotykem nerozpadla. Sice jsem se nerozpadla, ale přejel mi díky jeho doteku mráz po zádech a cítila jak mi vstávají neposedné chloupky po celém těle. Proč mi tohle dělá... Oba jsme se na sebe podívali a až tím jsme zjistili jak jsou naše obličeje nebezpečně blízko. Psychicky jsem vůči němu kladla v tomhle odstup, ale mé fyzické já, jaksi selhávalo a já to nemohla moc ovládat, což mě ještě víc děsilo.

"Hej Liame." Vyrthl nás ostrý hlas Stiles ode dveří. Prudce jsme se od sebe odtrhli. Stiles podezíravě Liama zkoumal od hlavy až k patě, dokud ho přicházející Scott nepoplácal po zádech a Stiles sebou necukl.

"Díky, že jsi tu u ní byl." Pousmál se Scott směrem k mému "ochránci" který byl značně roztržitý, když jsme byli přistiženi při činu jak na sebe civíme, blízko sebe. Dost blízko.

"V pohodě. Už budu muset." Podrbal se na zátylku a mířil ke dveřím.

"Jo to by jsi měl." Horlivě souhlasil Stiles a pořád se nezbavil toho svého nedůvěřivého výrazu. Někdy nevím jestli je můj brácha Scott, nebo Stiles... Liam mi letmo zamával a odešel.

"Co to mělo být ?!" Obrátila jsem se na Stilese, hned jak jsem slyšela klapnout vchodové dveře.

"Ochrana ?"Pokrčil rameny. Když jsem na něj pořád nechápavě koukala, odbyl mě mávnutím ruky a sedl si vedle Scotta pod okno, kde původně seděl Liam. Stiles někdy až moc přehnaně zastával funkci bratra místo Scotta, né že by Scott byl špatný bratr, ba naopak byl přehnaně starostlivý, ale Stiles byl prostě Stiles. Je jasné, že ho beru něco jako otravnou součást rodiny, když jsme byli spolu všichni tři už od mala. Stiles byl ten, který ode mě odháněl kluky, protože Scott v tomhle směru moc nevěnoval pozornost, ale naopak Stiles zase až moc.

"Co břicho ?" Pokynul Scott hlavou k místu.

"Bolí to o trochu míň a je to jaksi černé..." Zamumlala jsem.

"Černý ?!" Prudce vstal Scott.

"Scotte, sedni si. Kali je alfa, je jasný, že to nebude normální. A navíc je mi fajn." Povzbudivě jsem se usmála, abych to potrvdila. Starostlivě zafuněl, ale sedl si zpět.

"Řekli jste to mámě ?"

"Ne. Je unavená z práce, jak si teď pořád bere noční. Nebudeme jí přidělávat starosti, pokud se to nezhorší, platí ?"

"Platí." přikývla jsem. Scott měl pravdu. Máma ze o tom všem nadpřirozenu dozvěděla celkem o dost později než já a pořád jí někdy dělá problém něco přijmout a hlavně když se stane něco nám, je hrozný plašan. Chápu je to naše máma, ale právě proto jí ani jeden nechceme zatěžovat.