White Wolf {teen wolf cz}

11. Chapter

V minulém díle: "Prošla jsem ?" Zamumlala jsem po chvilce ticha.

"Dalo by se to tak říct." Zvedl se a měl na tváři neutrální, spíš trochu zamračený výraz, který měl často, vlastně skoro pořád.

- - - - - 

Zvedla jsem se ze země a smetla si rukou ze stehen nalepené listí a jehličí, které se pevně drželo na mých skinny jeans. Upřímně docela mě Scott s tou zkouškou naštval. To si pořád potřebuje ověřovat jak se umím bránit ?! Co kdyby Liam viděl Dereka v přeměně a že k tomu stačil jen kousek. Stejně Liam už, tuší, že to asi zas tak normální týpek nebyl. A vůbec. Neměl se tam připlést. 

Už je to jedno, nebudu se dál rozčilovat. Tak si to teda schrneme. Má bojová taktika a schopnost se rvát a bránit stojí za houby, zato mám ale dobrou všímavost (jasan horský) a dokážu předpovídat reakce vlkodlaka a rozpoznat ho od obyčejných lidí, podle chování, aniž by se přeměnil, což je určitě dobrá výhoda. Dobře, dejme tomu, že jsem spíše taktický typ. Hm, to není špatný.

"Už se netvař jako by jsi měla chuť vraždit, je po všem." Pousmál se Derek a spojil si ruce za zády. Derek nikdy moc nedával najevo své emoce a byl známí svým neústupným a chladným pohledem a chutí se prát. Často lidé Dereka vnímají, jako rváče, který se snad v životě neusmál a hraje jen na vlastní triko. A upřímně ještě před půl rokem jsem si myslela naprosto to samé. Když našel mrtvou Ericu, betu své smečky, zdrtilo ho to a vy pochopíte, že to jeho trvdé a odtažité chování je jenom slupka, aby vás ochránil a vám se díky jemu něco nestalo, jako si myslí, že to bylo s Paige, Ericou a Boydem. Od té doby je k nám tak trochu víc otevřenější, ale řídí se heslem "nic se nemá přehánět." (Tohle heslo rozhodně pro něj neplatí co se týče nepřátel.) Nevím, ale mám pocit, že ho všichni bereme, něco jako drsného a zkušeného "vlčího strejdu."

"Ale to jak jsi před týdnem stál na našem vjezdu,když jsem se koukla z okna, bylo fakt nepříjemný." uchechtla jsem se a srovnala s ním svižný krok směrem ven z lesa. Svraštil obočí a nechápavě se na mě podíval.

"Se Scottem jsme to vymysleli předevčírem, včera jsem tě pronásledoval a dneska tohle. Tam to jsem rozhodně nebyl já." Ještě víc svraštil obočí a já s ním. Takže tam ten stín byl někdo jiný ?!  "Katherine jsi si jistá, že jsi viděla ten obrys na vašem vjezdu ? Nebyl to jen nějaký pejskař ?" Jasně a byl natočený přímo na mé okno a beze hnutí tam stál. A ještě ke všemu bez psa.... Tak špatně na tom nejsem, aby nerozpoznala člověka, který venčí psa. Díky za důvěru, Dereku. Fakt díky.  Kdo to teda mohl sakra být ? Čím víc na mě Derek naléhal s tím, že to vážně nebyl on, tím víc jsem se bála. 

- - - - - -

"A dej za mě pohlavek Stilesovi." Zatroubil z odjíždějícího černého Mustangu Derek, když mě z lesa vyhodil rovnou před školou. Jelikož jsem šla do lesa brzo ráno, akorát zazvonilo na první hodinu. Za Derekovým autem jsem se už neotáčela a pádila rovnou ke skříňce a hned na to do třídy. Pořád jsem musela přemýšlet nad tou postavou. Ale přes týden se mi víckrát neukázala, když tam to všechno byl tedy Derek a ten chlap před ním mohla být jen blbá náhoda, tak jsem se rozhodla, že tomu nebudu věnovat zas až takovou pozornost a budu se soustředit na školu. Nechci mít špatné známky hned v prváku. Ještě než jsem vstoupila do třídy, ve spěchu jsem si prsty prohrábla své vlnité, tmavohnědé vlasy a zkontrolovala svůj obličej v malém kapesním zrcátku, kdyby tam byly nějaké šmouhy z lesa, nebo tak, ale můj obličej, krom trochu rozcuchaných, byl jako nedotknutý. Světle modré oči a vybledlá pokožka s lehkým narůžověním doslova křičela pod tmavými vlasy a pleteným khaki svetrem, který bledou kůži a ledové oči ještě víc zvýrazňoval. Zakroutila jsem sama nad sebou a svým prohlížením,hlavou a s natáhnutím po klice jsem zaklapla zrcátko. Vešla jsem do třídy a jediné volné místo bylo vedle lavice Liama, tomu jsem se po včerejšku chtěla zrovna vyhnout... Nejistě jsem došla k lavici a vyhýbala se střetu s Liamovým pohledem. Na stůl jsem si položila učebnice, které jsem pevně svírala v rukou. Cítila jsem jak na mě visí pohledem. Když jsem seděla vztáhl ke mě ruku a jemně mi něco setřel z ramene. Nechápavě jsem se na něj podívala.