White Wolf {teen wolf cz}

35. Chapter

V minulém díle: "Vím co si o mě myslíš. Ty a ten zpropadený Stiles jste moc zvědaví. Ale věř mi, Scottovi a ani nikomu dalšímu nedosvědčíš, že jsem já ten hajzlík." Uchechtl se a špičkou jeho nosu, který vystřídal spodní ret, mi přejel po tváři. Znechuceně jsem k sobě semkla oční víčka a semknula je prudce v pěst.

- - - - - -

Jakmile jeho horké rty se aspoň trochu oddálily od mé tváře, moje ruka rázem vyletěla nahoru a pleskla ho do bílé kůže na obličeji. Z prudké facky mě pěkně pálila dlaň. Hlava se mu prudce otočila na stranu a na tváři se začal pomalu rýsovat červený obtisk mé ruky. Můj adrenalin a hrdost na výkon klesla hned jak jsem viděla jeho rozzuřený obličej. Do prdele, jsem mrtvá. Jsem mrtvá ! Sakra sakra sakra ! Olízl si rty a naštvaně semkl k sobě čelisti.

"Cekneš, cokoliv o mě a o tomhle incidentu Scottovi a budeš mít peklo." Odsekl a hned na to zmizel kdesi ve stínech lesa. Jakmile mi byl pryč z dohledu, oddechla jsem si. Musím to někomu říct. Já věděla, že není neviňátko na které si hraje ! Když to řeknu bráchovi, určitě se to dozví. Má uši všude. Chtě nechtě si to budu muset nechat po nějakou dobu pro sebe...Ale měla bych to někomu rozhodně říct. A to, proč je černý vlk, si vezmu do svých rukou. Aspoň k něčemu budu užitečná a navíc má zvědavost je dost velká. Zítra půjdu do městské knihovny, v sekci Mythologie by mohlo něco být. Nikomu to neuškodí, když trochu nevinně budu čmuchat po původu Thea. Nevím proč se vrátil do Beacon Hills a za jakým účelem, ale nebude to nic dobrého. Ne v případě Raekena.

* * * * * * *

Když jsem došla domů byla už úplná tma a znatelně se ochladilo. Naší příjezdovou cestu projasňovalo světlo dopadající z okna kuchyně. Máma je doma. Pomalu a snažíc se co nejvíc potichu otevřít dveře jsem proklouzla do teplé chodby. Sundala jsem si bundu a pověsila jí na jeden z pěti poloprázdných věšáků nad botníkem. Opatrně jsem se snažila proplížit chodbou okolo kuchyně na schody.

"Kde jsi byla mladá dámo ?" Ozval se blížící se hlas mámy. Sakra. Semknula jsem pěsti a zkousnula si provinile spodní ret. Pomalu jsem se otočila od schodů a šouravým krokem se vydala do kuchyně.

"Byla jsem venku." Pípla jsem a sedla si ke stolu. Mamka na sobě měla ještě mentolově zelený nemocniční úbor a vlasy zapletenné do krátkého copu.

"A to jako sama ? Večer ? Ještě mi řekni, že už jsi jako bratr !" Při každém slově o něco zvýšila hlas až poslední slovo skoro vykřikla. Měla ruce v bok a sjížděla mě od hlavy až k patě káravým pohledem.

"Mami. Potřebovala jsem na vzduch." Zakňučela jsem naléhavě. Mamka byla ten typ, že si s námi o všem bavila naprosto přirozeně a nic před námi o světě neskrývala. A oba jsme se Scottem věděli, že za ní s čímkoliv můžeme přijít. Stávalo si málo, kdy že takhle vybouchnula.

"Nemůžeš jen tak sama lítat venku." pokračovala a sedla se na židli naproti mě.

"Byla jsem s Liamem." Zalhala jsem a snažila se znít přesvědčivě. Lhát se nemá, ale aspoň si o pár sekund zkrátím tenhle výslech.

"Nelži !" Ozvalo se ze shora. Obě jsme cukly hlavami stejným směrem.

"Strč si ty svoje vlkodlačí uši někam, Scotte !" Houkla jsem nazpět. Moc dobře mě slyšel, ale nazpět už se neozval. Slyšel by mě i kdybych to zašeptala.

"Kath mám o tebe, jenom strach. O vás oba." Nesnažila se už zdůraznit každé slovo, jako před malou chvilkou a já jí za to byla vděčná. Nesnášela jsem když na mě někdo křičel. Nesnášela jsem se s někým hádat. Spusta křiku, hádek, omluv.... Znáte to. To prostě nebyl můj šálek kávy.