White Wolf {teen wolf cz}

40. Chapter

V minulém díle: "Okamžitě se dej dohromady !" Nepřestávala jsem ječet a mé klepající se ruce pořád křečovitě svíraly klacet, připravený znovu udeřit. Jeho stopy po vlčím já, okamžitě zmizely a přede mnou na zemi seděl vyděšený Liam. Cítil můj strach z něj. Nespouštěl ze mě vyděšený pohled. Jeho pohled spadl na jeho ruce potřísněné krví Thea. Klacek mi volně z rukou spadl na zem. Klepající ruce jsem svěsila podél chvějícího se těla a zhluboka dýchala.

- - - - - - - - 
"Kath... J-já nechtěl." Na první pohled to vydalo, že se mi omlouvá za smasakrovaného Thea... Ve skutečnosti se omlouval za sebe. Za to jak neovládl svůj vztek. V jeho očích se mísila zmatenost, smutek a selhání. Trhalo mi ti srdce ho takhle vidět jak klečí na upraveném trávníku s zakrvácenýma kolenama v jeho klíně.  V hlavě se mi honilo snad milion otázek. Proč to Liam udělal ? Proč se Theo nebránil ? Je vážně Liam tak silný ? Proč ? Sakra proč se zase vše komplikuje?! Možná to zní absurdně ale Theo v bezvědomí mi byl teď naprosto ukradený. Bojovala jsem se strachem z Liama a zároveň s touhou se za ním nerozběhnout a obejmout ho. Vyhrála druhá a silnější touha.

"Liame." Klekla jsem si vedle něj a snažila se znít klidně a vyrovnaně. Svou rozklepanou ruku jsem opatrně položila na jeho rameno.

"Běž ode mě dál." Zašeptal zlomeně s pohledem upřeným do klína. Ignorovala jsem tělo Thea ležící vedle nás a hrozivou představu, že každou chvilku může přijít někdo ze školy a tohle všechno vidět. Věřte mi, zmasakrovaný Raeken by se jako "nehoda",hodně špatně učiteli vysvětloval...

"Liame musíme odtud Thea odtáhnout než někdo přijde." Nervózně jsem se rozhlédla po rozsáhlém hřišti.

"Běž ode mě pryč !" Ignoroval mou předešlou větu. Leknutím z jeho reakce jsem sebou cukla.

"Vidíš ! O tom mluvím ! Bojíš se mě ! A opovaž se mi ti rozmluvit, protože moc dobře slyším jak ti splašeně tluče srdce. A máš na to právo. Jsem zrůda !  Vlčí monstrum co se nedokáže ovládat." Prudce se postavil na nohy a rozhodil ruce  bezmocně do stran. Pořád zhluboka dýchal a nabíral nový dech. Pomalu jsem se postavila na nohy. Myslela jsem jen na jedno. Musím ho uklidnit. Jakkoliv. Ale co nejdřív. Bála jsem se. Bála jsem se že mé schopnosti kotvy selžou a já skončím polomrtvá vedle Thea. Sakra snad jsem jeho kotva a jindy ho uklidním svou přítomností, tak co se děje teď.

"Jsem tvoje holka, chápeš ?! Pro mě nikdy nebudeš zrůda, Liame ! Ale jestli mě budeš pokaždé od sebe odhánět, kdykoliv, kdy tvůj klid selže, pak nevím jestli to všechno má cenu..." Vyjekla jsem a bezmocně rozhodila rukama. Obličej se mi zkřivil do bezmocných grimasů a měla jsem chuť do něčeho kopnout. Proč, když si myslíte, že jste v tom nejlepší se to rázem obrátí proti vám ? Někdo by určitě, řekl, že to je život. Ale pokud tedy takový doopravdy je, proč o něj tolik všichni usilujeme ? 

Nastalo ticho. Oba jsme si zpříma hleděli do očí a ani jeden z nás nehodlal uhnout pohledem. Liam byl překvapený z mojí reakce a já ještě vstřebávala Liamův a Raekenův ukrutný souboj.

"Nesnesl bych pocit, kdyby jsi byla někoho jiného... Nesnesl bych pocit kdyby on nahradil moje místo." Pronesl po chvilce klidným hlasem. 

"Cože ?" Nechápavě jsem naklonila hlavu ke straně. Čelo se mi svraštilo do několika úzkých čárek nad jeho větou. Jde Raekenovi o něco jiného ?

"Řekl mi, že si tě získá. Že budeš Theova holka." V jeho očích proběhl rychlí záblesk pochybností a zoufalství. Proto Liam napadl Thea. Od začátku mi bylo jasné, že vyprovokovat Liama byl Theův účel. Ale proč ? K čertu s Raekenem. Rozeběhla jsem se k Liamovi a ukojila konečně svoji tendenci ho obejmout. Silně jsem obtočila ruce okolo jeho torsa. Objetí mu okamžitě opětoval.