White Wolf {teen wolf cz}

13.Chapter

V minulém díle: Liamova naštvanost opadla a bylo vidět, že má strach taky, sice menší, ale má. Sice jsem viděla jen pár kousnutí od Alfy před přeměnou, ale takhle odporné to rozhodně nebylo. Podle mě jestli to Liam přežije, bude to zázrak.

- - - - -

"Pojď dál." Krátce jsem se otočila na Liama, když jsem stála v naší chodbě a on stál pořád venku. Přikývl a nervózně si rukou přejel po popruhu batohu, který mu visel na zádech. Šla jsem do kuchyně a za sebou slyšela jak mě následuje. Nechtěla jsem si ho tahat hned do pokoje. Je tam kousek mě, mého já a rozhodně se mu nechci okamžitě otevřít, jestli mě chápete.

"A co si s tím kousancem tady u vás, jako chtěla udělat?" Opřel se o kuchyňskou linku zády stejně jako já.

"Ukázat to Scottovi." Pokrčila jsem rameny jako by to byla ta nejprostější věc na světě.

"Co s tím udělá on ? Hele můj táta je chirurg tady v Beacon Hills, radši za ním zajdu." Začal pomalu couvat a díval se na mě jako kdybych byla blázen. "Je to jen kousnutí." Nahodil zase ten svůj drsňácký pohled, který bych mu v tuhle chvilku servala nejraději z ksichtu. "Nic to není." Dodal jako by si mě snažil ujistit, ale spíš chtěl ujistit sám sebe. Idiot. Jemu z toho teče černá krev a on tady ještě bude machrovat.

"Ahoj ségra." Slyšela jsem z chodby Scottů hlas a chrastění klíčů, které stejně nepotřeboval, protože bylo odemčeno. Liam poznal, že je to Scott a poraženecky svěsil ramena a vrátil se na předchozí pozici vedlě mě.

"Liame ?" Zarazil se Scott hned jak byl mezi futry kuchyně. Dělal jako kdyby ho necítil už zvenku. Věděl, že moc Liama nemusím. Taky bych se divila kdybych ho viděla se bavit se Scottem či Stilesem, natož abych ho našla u nás v kuchyni.

"Liam má kousnutí." utla jsem nadechujícího se Liama, než stačil cokoliv říct.

"Ale vlastně už se to lepší."Nakrčil nos a rozešel se odhodlaně ke dveřím. Jenže rána dala o sobě vědět a podle silného syknutí Liama, musela i pěkně zabolet. Buď se hojí a Liam bude vlkodlak a nebo se to horší a zemře. Automaticky vystřelil rukou k lemu trička a vyhrnul si ho nahoru, přesně jako na pánských záchodcích. Po ráně ani stopy. Doprdele.

Oba jsem s Scottem vykulili na jeho nedotknuté břicho oči a nebyli jsme jediní koho to překvapilo.

"Co to sakra?" Přejel si po místě pomalu konečky prstů.

"Liame, budeme si muset promluvit." Scott němu opatrně vykročil, jako kdyby byl Liam malé dítě a hrozilo, že z šoku uteče do svého dřevěného domečku na stromě a už ho tam odtud nikdo nedostane.

"Lidi tohle začíná být pěkně divný a ujetý." Liam pustil lem svého trika a s rukama nad hlavou a pomalým couváním, kmital vystrašeně mezi námi pohledem. Mlčela jsem a tiše sledovala tu scénerii, která se odehrávala přímo přede mnou. "Prostě mě na hřišti omráčil nějaký slepec a v té době co jsem tam ležel, mě nejspíš něco kouslo."Spustil ruce dolů, tak prudce, že silně zavadili o jeho stehna a boky.

"Slepec ?" Zvýšil hlas Scott a napřímil se.

"Jo." odsekl a vydal se ke dveřím. Tentokrát jsme ho oba nechali.

"Jak mu to mám vysvětlit ?" Povzdechl si Scott a u linky na hradil pozici Liama. Měl na tváři ustaraný výraz a koukal se spíš do země před sebe. Promnul si jednou rukou koutky oči a párkrát prudce zamrkal. Bylo vidět, že toho má taky dneska dost.

"Ty jsi ho nekousl, byl to Deucalion. Nemusíš mu vysvětlovat naprosto nic." Lhostejně jsem pokrčila rameny a natáhla se pro láhev s vodou, která byla na druhé straně linky, takže jsem musela popojít. Samozřejmě,že jsem o Liama obavy měla, ale když je tady Deucalion, Liam ještě všechno bude stěžovat.

"Zapomněla jsi na Allison a naše heslo ?" Svraštil čelo. Ah dobrák Scott McCall.

"Chráníme ty, kteří se nedokáží chránit sami." Sklopila jsem provinile hlavu, jako kdybych něco provedla. Poznala jsem podle zafunění, že se uchechtl a hned na to mě vzal okolo ramen.

"Možná je to trochu sobec, ale při jeho povaze, bude proměna horší a nesmí být na to sám." Zmáčkl objetí.

"Při jeho povaze ?" Svraštila jsem obočí a odtáhla se od něj.

"Jako malý měl agresivní poruchy chování a to na něj nechalo stopu do teď. Někdy je na trénincích hodně výbušný a to by mohl být jeden z důvodu proč je tak cílevědomí."

"Takže nejen, že z něho bude vlkodlak, ale ještě super agresivní vlkodlak. No ty vole." Chytla jsem se za čelo a Scott do mě se smíchem vrazil ramenem a potom se odšťouchl rukama od linky a vydal se do svého pokoje.

"Nebuď sprostá." Škádlil mě. Věděl, že ani já si nepotrpím vulgárně se vyjadřovat.

"Je mi patnáct ! Můžu si mluvit jak chci." Houkla jsem se smíchem za ním, když jsem ho slyšela jít po schodech. Aspoň, že se nálada trochu odlehčila.

Otočila jsme se k lince, ke které jsem byla po celou dobu zády. Vzala jsem si jeden z mnoha čokoládových bonbonů a při cestě do pokoje jsem stačila se šustěním hodit papírek do koše na konci linky.

"Nejez mi, ty čokoládky !" Ozval se tlumeně ze shora Scott. Ach ten vlkodlačí sluch. Sama pro sebe jsem s zasmála a zakroutila hlavou nad mým bystrým bratrem.

V pokoji jsem bez váhání zamířila k posteli s mlasknutím spolkla poslední kousíček čokolády a uvažovala jestli si neseběhnu ještě pro jednu. Lenost vyjít zase ty schody byla mocnější, tak jsem si nakonec připravila na zítra do školy a skončila u čtení jednoho románu, který jsem našla na dně šuplíku s učením a asi měsíc ho hledala. Nestačila jsem přečíst ani deset stran a zavibroval mi mobil oznamující příchod textovky. S bručením jsem se odlepila z načehraných polštářků a natáhla se pro něj k nočnímu stolky a knížku vyměnila za mobil.

Nechceš přijít ? Dlouho jsme nebyly na kávě, teda v tvém případě čaji :D - xx Lydia

Naprostý souhlas :) Potřebuju si pročistit hlavu. Za půl hoďky u vás ? - xx Katherine

Nečekala jsem než Lydia odpoví a přešla ke skříni. Jemné květované šaty jsem vyměnila za legíny a jednoduchou mikinu, protože předpokládám, že budeme u Lyd doma. Oznámila jsem Scottovi ve dveřích kam jdu a už mi nic nebránilo v cestě. Ještě se ani nezačalo stmívat, tak jsem se nemusela ani bát případné hrozby. Deucalion by nebyl tak neopatrný a jednoduchý, aby mi něco udělal na ulici za světla, ale stáhlý žaludek nervozitou jsem stejně měla.

V polovině cesty, kde na jedné straně začínala Beacon Hillská rezervace, kde byli mimochodem i trosky Derekova domu, jsem zaslechla hluboké funění a dýchání. Rozhlížela jsem se okolo sebe a hledala příčinu. Když jsem si byla jistá, že to vychází zpoza křoví vedle mě, opatrně jsem za něj nahlédla.

Seděl tam přikrčený Liam. Jeho hruď a záda se v pravidelných intervalech zvedaly pod náporem jeho hlubokého a rychlého nadechování. Vyděšeně si prohlížel své ruce. Přesněji velké ohavné drápy na jejich konci. Ten kluk je chvilku o samotě a už se stihne proměnit ?!! Hned mě zaregistroval a prudce zvedl hlavu. Intenzivně mě propichoval jeho zlatavými duhovkami, které se na mě dívali jako na kořist. Doslova k sobě drtil čelisti, které mu po stranách obličeje lehce vystouply.

"Co se mi to děje ?" Nevěděla jsem jestli mi to připomělo kňučení, nebo zavrčení. Tak ,nebo tak přejel mi mráz po zádech. Bála jsem se, ale věděla jsem, že ho tam takhle nemůžu nechat. Ne teď a tady.

- - - - -

Ahoj všichni :)

Wolfie tam má zase Liamka, tak doufám, že jsem ti udělala radost :) Jinak ostatním doufá, že se dnešní díl líbil a jinak co říkáte na Liama a jeho stav :D

Ještě bych se vám chtěla předem omluvit za neaktivitu, protože tu v Pondělí nebudu a nevím jestli v Úterý stihnu něco napsat :( Každopádně musíme potom udělat diskusy k novému dílu TW :)

Love you guys

xxx Katherine