White Wolf {teen wolf cz}

32. Chapter

V minulém díle: "Nebreč ségra." kolíbal se ze strany na stranu.  Objetí jsem mu opětovala "Slibuju, že nedovolím abych se ti něco stalo. Aby se stalo něco, komukoliv z vás." odtáhl si mě od sebe a zpříma se mi díval do očí. V jeho očích na malý moment probleskla vlkodlačí barva. Ale jiná než na kterou jsem byla zvyklá. Dala bych ruku do ohně za to, že byla rudá.

- - - - -

"Scotte,co to sakra bylo ?" Zašeptala jsem a odtáhla se od něj.

"Co ?" Díval se na mě nechápavě a překvapeně. Alfa. On nemůže být alfa ! Nikdy by nezabil jiného alfu, aby se jím stál sám. Scott takový nebyl a ani o to nestál. Možná někdy někoho těžce zranil a nikdy by nikoho nezabil. Aspoň ne pro jeho vlastní sílu a moc. Ale pokud jsem viděla dobře, neznám jinou možnost jak se stát alfou...

"Pojď sem." Chytla jsem jeho hlavu a prudce jí strhla pod světlo nad umyvadlem.

"Pane bože, hrabe ti ségra ?" Svraštil čelo a nebyl z mého manévru zrovna dvakrát nadšený. Pevně jsem svírala jeho hlavu v rukou a upřeně koukala do jeho očí a doufala, že záblesk krvavě rudé se snad objeví znovu.

"Udělej to znovu." Zabraně jsem dál studovala jeho zorničky s přirozenou barvou.

"A co jako ?"

"Ten váš vlkodlačí pohled. To s těma očima, když se měníte." Naléhavě jsem odsekla.

"Takhle to nefunguje... Není to na lusknutí prstu." Otráveně se mi vysmekl. V jeho obličeji se mihl náznak provinění, jako kdyby sám moc dobře věděl, co jsem viděla a co chci vidět znovu. Nervózně se podrbal vzadu na krku a uhnul pohledem.

"Zabil jsi jiného alfu ?" Nemělo smysl chodit okolo horké kaše.

"Myslíš, že jsem jako Deucalion ?" Nasadil vyčítavý pohled.

"Já už nevím čemu mám upřímně věřit !" Vyjekla jsem. Oba jsme tam mlčky stály a koukali jeden na druhého. Měla jsem založené ruce na hrudi a doslova skenovala Scotta. On tikal po koupelně pohledem a hledal vhodná slova jak začít, což se mu nejspíš moc nedařilo, protože párkrát nervózně přešlápl.

"Koho si zabil ?" Zašeptala jsem po delší chvilce, když dál mlčel a neměl se ke slovu. Mlčel a to mě děsilo. Proč aspoň neodporoval ? Zeptala jsem se ho na rovinu a on mlčel ! Nevím co nám Deucalion udělal, ale všechno bylo teď divné a chaotické. Můj bratr nemohl nikoho zabít..... Ne když je to Scott McCall.

"Chráníme ty, kteří se nemůžou chránit sami, pamatuješ? My nezabíjíme, Scotte." Zašeptala jsem a prohlížela si ho zklamaným snad i trochu znechuceným pohledem. Tam někde vzadu jsem cítila nepříjemné svědění a příval nových slz.

"Já taky nevím co se to děje Katherine !" Bylo na něm vidět jak je sám zmatený. Zaskočeně jsem se na něj podívala. Jak to myslí ? "Jsi moje sestra ! Myslíš, že by jsi se to dozvěděla takhle pozdě, kdybych někoho zabil ? Je mi líto i posraný mouchy u mě v pokoji...." Fustruovaně vydechl a sedl si na okraj vany. "Oči se mi na rudou změnily už asi třikrát, ale jenom vždycky, když se mi zrychli tep srdce, nebo prostě jen, tak sami od sebe." Promnul si oči a následovně si oběma rukama vjel do vlasů.

"Ať se s tebou děje cokoliv. Stáváš se divný způsobem alfou." Rty jsem semkla do úzké linky a starostlivě si ho prohlížela. Zvedl ke mě hlavu a bylo vidět, že má stejné obavy.

O PĚT DNÍ POZDĚJI

Už to bude pomalu týden co se nám snažil Deucalion nějak ublížit. A skoro týden se vůbec neukázal. Moc všichni dobře víme, že je to jen otázka času, kdy zaútočí znovu, ale nikdo z nás to nechce říct nahlas. Deucalion by se jen, tak pro nic za nic nevzdal a to moc dobře víme, taky všichni.