White Wolf {teen wolf cz}

30. Chapter

V minulém díle: "A to je špatně ?" Opatrně vzal mou ruku do té své.

"Nevím, jestli milovat tebe, je špatné." Naše pohledy se střetly. Přísahala bych, že jsem viděla v jeho ledové modrých očích poskakovat jiskřičky radosti.

- - - - - - - -

Pomalu přiložil svou ruku na bok mé tváře, jako by se bál abych se pod dotekem nerozpadla. Palcem přejížděl po tváři a ustavičně zarýval pohled do toho mého. Jak jsem ho mohla nenávidět ? Fakt si připadám jak v trapným romanťáku, kde nenávist, přejde v něco víc, ale copak si můžu v blízkosti jeho pomoct ? Moje tělo doslova šílí, když je mi v blízkosti a co mě děsí nejvíc, že já to nedokážu vůbec ovládat.

Jeho modré oči kmitaly mezi mými rty a očima, tak rychle, že jste to sotva mohly postřehnout. Věděla jsem až moc dobře o čem přemýšlí a co může následovat. Nechala jsem ho. Vlastně jsem se ani nedokázala pohnout. Cítila jsem jeho dech na mé tváři. Pomalu se začal naklánět a jeho měkké rty se zabořily do těch mých. Jako dva polštářky pasující přímo do sebe. V břiše si mi rozletělo stovky motýlů, ne-li tisíc a naráželi do stěn žaludku jako zbláznění. Bylo to... Bylo to naprosto dokonalé. Ve mě se mísilo spousty nových pocitů, které jsem ještě do teď nezažila. Jako kdyby se prázdný kousek ve mne, teď naplnil.

Ruce obmotal kolem mého pasu a spojil je za zády. Já ty svoje položila na jeho rameno a marně doufala, že tenhle moment nikdy neskončí. Srdce mi bylo jako splašené.

"Nemám tě ráda." zašeptala jsem, když jsme se od sebe odtáhli. Netušila jsem, že budu chtít jeho rty ještě víc, než před tím.

"Miluješ mě." Zašeptal s úsměvem a opřel o sebe naše čela. Zavřela jsem oči a uchechtla jsem se. Měl pravdu. Miluji Liama Dunbara. Jde se zamilovat takhle rychle? Je to tím, že jsem jeho kotva. O něco víc si mě k sobě přitáhl a já položila hlavu na jeho rameno. Pomalu jsme se na místě kolíbali ze strany na stranu.

"Hele Scottovi to nedalo a-... Ježiši Kriste, proč jste tak nebezpečně blízko !" Vyrušil nás příchod Stilese. A věřte mi až se mi dostane do ruky, tak ho vlastnoručně umučím pomalou smrtí. Hodně pomalou. Pomalinkou.

S Liamem jsme leknutím od sebe uskočili. Už teď mi chyběla jeho dokonalá vůně trika... Stiles měl našpulenou pusu a oba nás skenoval pohledem "panenství". Boha... Nechceš si rovnou ověřit kamery v okolí jestli mezi námi nedošlo k bližšímu aktu Stilinski ?! Liam si nervózně odkašlal a podrbal se na zátylku.

"Takže už jsi vzhůru ? To to bereš pěkně zhurta, co se probudíš už....."

".... Stilesi přestaň." Vyjekla jsem a rozhodila rukama. "Co si chtěl říct, když si sem přišel ?" Řekla jsem už o něco klidněji a založila si ruce na prsou. To byl typický Stiles Stilinski, strážce zákona. Ale někdy už mi s tím lezl na nervy. Z nějakého důvodu si myslel, že když jsem sestra Scotta, tak jsem tak trochu i jeho a může mě přehnaně hlídat jako brácha.

"Prostě jedeme domů. A když se Liam probral o to líp. Scott nemohl, tak jsem dojel já." Strčil si ruce do kapes a nepřestával nedůvěřivě hypnotizovat Liama. Doslova ho skenoval přihmouřenýma očima od hlavy až k patě. Nakonec se otočil a šel směrem ven. Zahoukla jsem do skladu ještě na Deaton a šla v patách Liamovi, který se přede dveřmi zastavil, abych ho došla a rukou zabloudil k mé a propletl nám prsty. Provinile jsme se na sebe culili a se sklopenými hlavami šli k Stilesovému jeepu.

Liama jsme vyhodili před jeho domem. Když vystoupil, rychle jsem si přesedla na místo spolujezdce, což se později ukazálo jako pěkně blbý nápad.

"Takže, vy dva..." Odmlčel se po chvilce Stiles a klepal při jízdě do volantu. Nevím, ale cítila jsem se jako u výslechu. Možná to dělá jeho policejní nadání po tátovi, nebo to jak je venku depresivně, ale ani jedno z toho nebylo určitě příjemné.

"Stilesi je mi 15. Dokonce mi už bude 16... Myslím, že se mám taky právo zamilovat." řekla jsem naléhavě a s beznadějným výrazem v obličeji jsem si hlavu opřela u ruku.

"To je sice hezký, ale jste mladý a rozvážný. Nedáváte pozor a BUM ! Může se stát cokoliv." Gestikuloval jednou rukou, kterou nedržel volant. Já ho do tý zraněný nohy, klidně kopnu znova místo Deucaliona...

"Jsi o dva a půl roku starší." Oponovala jsem. "Nemáš mě co poučovat." Stiles se zhluboka nadechl na jeho další výchovnou a zbytečnou přednášku, která se naštěstí neuskutečnila a všechno to zkrátil o naštvané zafunění a zamračený pohled. Nechápala jsem proč se pořád, tak staral. Ale teď se opravdu nebudu soustředit na vyhroceného Stilese a radši na to jak přežít zítřek bez toho aniž bych nebyla zabita Kali, nebo Deucalionem. A že se to mohlo stát kdykoliv.

Odvrátila jsem od Stilese, který byl teď plně soustředěný na cestu, pohled a koukala se ven z okýnka. Beacon Hills pomalu zaplavovala večerní mlha a samotný večer. Na ulicích jste moc nikoho před den v tohle chmurné období nevídali natož v tuhle dobu. Uvnitř auta bylo čím dál tím víc větší šero přerušované krátkým dopadem světla z pouličních lamp.

Vedle nás se po chodníku cosi mihlo. Nemohla jsem za tu nepatrnou chvilku postřehnout co to přesně bylo, ale rozhodně to bylo stejně rychlé jako jeep. Nejistě jsem se od okýnka odklonila a pořád hypnotizovala chodník, jestli se to objeví znovu. Po následující lampou se znovu mihlo. A pod světlem další, taky. Běželo to po všech čtyřech.

"Stilesi ?" Otočila jsem se na něj. A upřímně jsem byla čím dál víc utápěná v obavách o tom co by to mohlo k čertu být, a nebyla jsem od pravdy daleko. Což je děsivější než když jsi to jen myslíte a nakonec to tak není. Tohle ten příklad nebyl.

"Hmm ?" Krátce se na mě podíval a pohled hned přesunul zpět na silnici. Po chvilce se ale podíval do zpětné zrcátka a zase zpět na silnici. Takhle to zopakoval asi třikrát, než na zrcátku zůstal viset pohledem úplně. Už to neběží vedle, ale za jeepem. Stilesovi došlo, že jsem to viděla taky. Věnoval mi jednu z jeho ustaraných tváří a nervózně si povzdechl.

Jeepem se rozlehla dunivá rána a mačkání železa, která šla od střechy jeepu. Oba jsme prudce otočily a jeep se na silnici trochu zavlnil. Prosím jen ne, Kali. Jen ne Kali. Ruce se mi značně začaly klepat. Stiles prudce dupl na brzdu a nebýt bezpečnostních pásů, tak proletím čelní sklep. Dotyčný na střeše to nečekal stejně jako já a skutálel se po předním skle, kde za sebou nechával krvavou stopu stekající po skle. Je zraněný ? Na kapotě se jeho pád zpomalil, ale ne na tolik aby nespadl na tvrdou zem.

Podle toho co jsem zahlédla, to rozhodně Kali nebyla a Deucalion by si takový manévr nedovolil, už jen pro to, že je slepý. Na chvilku mi problesklo, že to mohl být Scott, ale postava byla mohutnější než ta jeho. Vím jak ryskantní a hloupý nápad to mohl být, ale rychle jsem se vymrštila ze sedadla a následně z jeepu. Běžela jsem před něj. Tohle nebyla moc frekventovaná silnice, takže jsme se nemuseli bát, že by do nás narazilo další auto. Aspoň do určité míry ne.

Tělo dotyčného leželo bezvládně na vlhkém asfaltu zády ke mě. Pomalu jsem si tělo otočila k sobě a v pozadí jsem slyšela, že i Stiles vylezl z auta.

- - - - - - -

Hi my little wolves ♥

Tak jste se konečně dočkali další části co ? :D A konečně #FirstLatherineKiss, tak to se musí oslavit, že se ty dva konečně k něčemu rozhoupali :D A věřte mi jsem za ně ráda :D ♥

Jinak dneska ještě musím večer na cvičení a zítra na koně, takže v sobotu se nehnu :'D A to ještě je u nás Podzimní výstava, kde jako "vnučka kronikářky." musím být povinně :/ Takže víkend v háji :D A co vy a víkend ? :)

xxx Katherine