White Wolf {teen wolf cz}

34. Chapter

V minulém díle:"Viděl vás Theo, ale to je jedno." Mávl rukou. Jo tak Raeken, a ten to ví sakra zase jak. Sleduje mě ? O co Theovi jde ?

- - - - - - -

Napíši to sem, protože na konci to nikdo nečte :D Plánuji po dlouhé době ASK Characters, takže si připravte otázek, kolik chcete :)

Můžete se ptá jenom těchto postav ►Katherine, Liam, Scott, Stiles, Theo, Lydia, Derek.

plus tu mám pro vás ještě dodatečný úkol, napsat do komentářů koho shipujete ať je to kdokoliv s kýmkoliv :)

- - - - - - - -

"Ten bastard." Zamumlala jsem a nehodlala už se s Scottem o Liamovi bavit. Je sice můj starší bratr, ale ať se smíří s tím, že pořád já nebudu malá sestřička, která si k němu chodí pro rady a schovává se za jeho zády. V tomhle ne. Nemusí vědět všechno. A ten Theo ? Všechno komplikoval. Nevím o co mu jde, nebo jestli mi chtěl oplatit to jak jsem si vůči němu ve škole moc servítky nebrala, ale jedno vím určitě. Zjistím co je Raeken zač. Někdo má drápy a někdo má špehovací talent. No dobře, Katherine nebudeme to s tím nadáním zase, tak přehánět, ano ? Vyběhla jsem rychle schody a jakmile jsem byla v pokoji, prudce jsem třískla dveřmi. Scott mě překvapivě nechal jít. Svalila jsem se na postel a vztekle k sobě strhla jeden z polštářů a frustruovaně si ho tiskla k břichu.

Každou chvilku mám teď pocit, že mou vynaloženou pozorností mi bouchne hlava. Snažím se být ostražitá, protože vím, že Deucalion je na každém kroku, ale nechci být paranoidní. Když jste s vlkodlaky, musíte udržet tempo, protože oni mají spousty výhod a jsou jednoduše jsem vždy o krok napřed. Jinak to prostě nejde. A já se Stilesem jsme to moc dobře věděli, jak těžké to je. Už mě nebavilo se jim snažit vyrovnat, ale nemohla jsem si dovolit, ukázat jak slabá jsem, i když to ostatní věděli. Že jste slabí ještě neznamená, že jim můžete ukázat jak moc.

Musela jsem se jít projít. Potřebovala jsem na vzduch a po dlouhé době si všechno srovnat v hlavě. Mlčky jsem se potichu proplížila kolem Scottova pokoje a seběhla rychle schody. V chodbě jsem popadla kabát a proklouzla vchodovými dveřmi.

"Katherine ?" Slyšela jsem tlumeně z chodby. Sakra on mě slyšel ! Nedovřela jsem ani pořádně dveře a rozutíkala se pryč. Až za městem jsem tempo trochu zpomalila a běžela přes pole. přede mnou už se tyčil v jemném oparu les. Celá zadýchaná jsem se zastavila až před řetězem připoutaným mezi dva stromy s malou cedulkou "Beacon Hillská rezervace. Soukromý pozemek." Lhostejně jsem kov překročila a šla pomalu do lesa. Zhluboka jsem dýchala a u plic mě nepříjemně projížděla bolest při každém nádechu. Ne, nejsem dobrý běžec a ano nesnáším běhání. Nepatřila jsem k těm holkám, které by si jen tak z nudy šli pro svojí fit postavu a dobrý pocit zaběhat. Má postava to zas tak akutně nepotřebovala a zbytek jsem dohnala gymnastikou a tím naším nočním běhám po lese, když je to nutné. Zastavila jsem se abych se na chvilku vydýchala a rozhlížela se okolo. Když jsem si uvědomila, že v tuhle dobu je už v lese totální tma a že jsem tady pro Deucaliona jako třešnička na dortu, nahlas jsem polkla a v duchu se za tenhle geniální plán ,sem běžet, fackovala. Máš opravdu úžasné nápady, Katherine, vážně že ano ! Snažila jsem se nějakým způsobem zklidnit. Především své splašené údery srdce. To je to, co vlkodlak slyší jako první a co ho tolik láká. Zběsilý tlukot srdce oběti.

Dala jsem si ruce do kapes a šla po lesní pěšince, která vedle k Derekově domu, nebo aspoň k tomu co z něj zbylo. Neměla jsem v plánu jít přesně až tam. To bylo moc daleko, ale pěšinka byla jako dobrý orientační bod, aby jste se snadno neztratily, což už se mi taky párkrát stalo. S každým výdechem šel od mého nosu slabounký obláček páry. Koukala jsem se do země a nechala své myšlenky volně plynout. Přemýšlela jsem o všem. O Theovi. O naší smečce, tedy pokud se tomu tak říkat dá. A o Liamovi. Nesměl samozřejmě chybě Deucalion a Kali. Jak tyhle dva bych nejraději ze své hlavy, klidně i násilým dostala pryč. Pořád se mi myšlenky na ně, nechtěně vkrádali dokonce i do snů a čím dál tím častěji. Možná se to zdá až přehnané, ale když jste viděli jak Deucalion trhá Boyda a Ericu na kusy, bojíte se ohledně jeho, skoro všeho. Když mi nedávno Deucalion v parku řekl, že chystá celé Scottově smečce pomstu, byla jsem si jistá, že všechno bude jiné a drsnější než jsme dosud stačily zažít.

Napravo ode mě praskla větev. Prudce jsem se tím směrem otočila a začala hmouřit oči do spleti prorostlých keřů. Nic. Možná to bylo jen nějaký zvíře. Ah Katherine sama dobře víš, že nebylo... Další zapraskání, teď bylo o něco blíž mě a má nejistota rapidně stoupla. Nechtěla jsem se tím směrem znovu podívat, ale mé nutkání a tělo si dělalo co se mu zlíbilo. V tmě jasně vynikaly žhnoucí zlaté oči, upřené přímo na mě. Kali i Deucalion je mají rudé... Aspoň částečná úleva.

"Scotte, mě už nevystrašíš, trochu trapný pokus." Zavolala jsem směrem k páru očí, doufajíc, že je to opravdu on. To mi okamžitě popřelo ostré a hluboké zavrčení. Do prdele.

"Scotte ?" Nejistě jsem polkla a můj hlas zněl o něco víc ustrašeněji než jsem chtěla, aby vyzněl. Vlkodlak se přiblížil ještě blíž a já s každým jeho krokem ke mě zase krok couvnula. Když se postava vynořila na pěšinku, dostal se mi pohled, ne na zarostlého muže s dlouhými drápy, ale na velké černého vlka, který v sobě budil ještě větší respekt a strach než jsem očekávala. Mé couvání zastavil až kmen stromu do kterého jsem narazila zády. Byl to ten černý vlk, který napadl Dereka, když jsme jeli se Stilesem jeepem. Nikdo jsme tomu nevěnovali pozornost a myslely si, že Derek měl jenom halucinace. Všichni jsme to slepě ingnorovali.

Do hrdla se mi dral výkřik, ale věděla jsem, že by to bylo naprosto zbytečné. Nikdo tady v tuhle dobu nebyl a Scott by mě i přes jeho dobrý sluch, tak daleko neslyšel. Tak hlasitý křik zase nemám. Strnule jsem pozorovala velké zvíře před sebou. Co to sakra je ? Pokročilá fáze vlkodlaka ? Mutant ? Zvířecí Mutant ? Vlk se začal pomalu zmenšovat a rýsovat do lidské podoby, nebo aspoň mi to tak v tom šeru přišlo. Z malé hromádky se začala zvedat mužná postava, která následně vstoupila do osvětleného úseku malé části lesa, díky padlému stromu. Theo ?!

"Theo Raekene, vyděsil si mě k smrti !" Vyjela jsem. A soudě podle jeho úšklebku mu taky o to šlo. Můj původní strach se měnil ve vztek. Měla jsem pravdu ! Katherine McCall měla po dlouhé době zase pravdu ! Bylo mi jasné, že nebude člověk. Už jen podle toho jak podezřele dobře slyšel. Ale jak sakra přišel k podobně vlka ? Nebo je tady jiná forma Lykantropie, o které neví Derek ani Scott ?

"Znáš tu pohádku O Červené Karkulce ?" Měl hlubší hlas než jsem slyšela ve škole. Spojil si ruce za svými zády a začal kolem mě pomalu kroužit.

"Ne neznám. Mohl by jsi mi jí převyprávět, prosím ?" Nasadila jsem falešně sladký sarkastický tón.

"Jsi rozhodně drzejší než jsi byla." Zasmál se a zakroutil hlavou. Ne jsem pořád stejná, ale co se týče tebe, by byl drzý každý. Můžu snad za to, že jsi mi nepadl do oka ? Ne. "Nezvykej hrát si s ohněm Katherine." Ani nevím jak, ale najednou se ocitl nebezpečně blízko. Až moc blízko.

"Ty si říkáš oheň ? Ale hodně vyhaslý, nebo přinejlepším jen malý táboráček." Upřímně začala jsem se znovu bát, ale nemohla jsem si odpustit narážky na něj.

" I malý táboráček, může propuknout v požár." Přistoupil zase o něco blíž a jeho obláček páry z úst mi ovanul obličej. Jako kdybych se nemohla pohnout a mé nohy zkameněli. Sakra, to nedopadne dobře. Naše nosy se skoro dotýkali.

"Vím co si o mě myslíš. Ty a ten zpropadený Stiles jste moc zvědaví. Ale věř mi, Scottovi a ani nikomu dalšímu nedosvědčíš, že jsem já ten hajzlík." Uchechtl se a špičkou jeho nosu, který vystřídal spodní ret, mi přejel po tváři. Znechuceně jsem k sobě semkla oční víčka a semknula je prudce v pěst.

- - - - - - -

Ahoj Všichni :)

Máme tu další slíbený díl a doufám, že se vám líbil :D Tak Theo je prostě hazlík i tady :D Ale ještě se nám rozjede :) Jak už jste si někteří mohli přečíst, tak bude ASK Characters :) Bližší informace máte nahoře, pokud jste je někdo přehlédl.

Děkuji za úžasné komentáře a slohovky u předchozího dílu ♥♥

xxx Katherine