White Wolf {teen wolf cz}

2. Chapter

V minulém díle: "J-já musím jet domů." Vykoktala ze sebe Lydia. Všichni jí zmateně pozorovali. Bylo vidět, že je celá rozhozená. Upřímně já začínala být taky.

"Jedu s tebou." Vyhrkla jsem. Nemohla jsem jí teď nechat jet samotnou. Ne, když jste v Beacon Hills.

- - - - - -

"McCall a Stilinski na hřiště ! Hned !" zakřičel a následně zapískal na píšťalku coach. Kluci se hned zvedli a Scott nám ještě věnoval starostlivý pohled. Lydia ani neprotestovala, abych jela s ní. Koukala do prázdna a byla vyvedená z míry.

"Jsi si jistá, že chceš takhle řídit ?" Svraštila jsem starostlivě a pochybovačně čelo, když jse jí dala ruku okolo ramen. Tupě přikývla, že zvládne. Když si Lydie něco usmyslí, už jí to nerozmluvíte, tak jsem radši mlčela. Nasedly jsme do její tmavě modré toyoty.

"Ehm. Lydie víš, že nejedeš k vám domů ?" Ujistila jsem se když jsme minuly odbočku do Garden Street, kde Lydia bydlí.

"Jo to je v pohodě." Zamumlala. Fakt nevím při jejím pohledu jak smyslu zbavené, jak dokázala úplně bez problému řídit... V autě bylo ticho. Věděla jsem, že nemá cenu se na něco ptát, protože Lydia by při jejím stavu stejně něčím odbyla pokud by vůbec promluvila. Když jsem chtěla zapnout rádio, nahmatala čudlík a vypla ho. Zastavily jsme až za Beacon Hills u opuštěné rodinné farmy. Teď už mi to docházelo. Lydie křičela. Jako banshee. Teď v transu jí to táhlo až sem. Její druhá stránka banshee jí zavedla k mrtvole. Teď už to bylo jasné i samotné Lydii. Vystrašeně jsme se na sebe podívaly. Okolo dřevěného domku bylo spoutu dřevěných a prázdných ohrad. Teda to co z ohrad zbylo. Poštovní schránka byla spadlá na zemi a z ní bylo vypadlých pár zažloutlých dopisů.

"Tady už aspoň, tak 10 let nebyl." Obrátila se ke mě Lydie. Šly jsme pomalu zarostlou pěšinkou až k domku. Opatrně jsem kopla do vchodových dveří. Ani se nepohly. Zatlačila jsem do nich ramenem jak jen to šlo. Zase nic. Nakonec jsme musely obě s Lydií pořádně zabrat. Ve dveřích ruplo a se skřípáním se otevřely. Okolo nás se vznesl oblak prachu a usedlin, což nás obě donutilo zakašlat. Díky zabedněným oknům bylo v domě šero.

"Vevnitř to vypadá jako starý dům Dereka." Šeptla. Měla pravdu. Kam jste se podívaly byli pavučiny a skrz na skrz červy prolezlé dřevo a spadaná omítka na parketách. Když jsme dole nic nenašly, teda pokud nepočítáme krysu v kuchyni z které jsme s Lydií dostaly hysterický záchvat, rozhodly jsme se prozkoumat druhé patro. Znáte ten pocit, nebo spíš tu intuici, že tam nahoře něco, nebo někdo je ? Tak takovou jsem teď přesně měla. A není to příjemný pocit. Nahoře se táhla douhá chodba a po obou stranách byly dveře do různých pokojů. První byla menší koupelna. Druhý byl větší pokoj. Podle zašedlé růžové, nejspíš holčičí.

"Cítíš to ?" Znechuceně se Lydii zkřivil obličej.

"Panebože, jo." Dala jsem si před nos rychle svoji džínovou bundu. Byl to nechutný pach čerstvého masa a krve. Obě jsme se zastavily a váhaly jestli máme jít dál. Bylo tam strašidelné ticho a jenom v pozadí bylo slyšet pár much. Nad čím se asi tak schylují ? Obě to víme moc dobře, ale ani jedna to nechce říct nahlas. Po chvilce se nakonec rozhodnu překročit práh dívčího pokoje. Na pravé straně jsou polootevřené dveře, nejspíš do šatníku. Teď mě předeběhne Lydia a dveře pomalu otevře. 

"Ne to ne." Zašeptá a dá si už teď i ona svůj šátek před nos. "Katherine nekoukej se tam." Zavře pevně k sobě víčka a snaží se klidě vydechnou. Samozřejmě jí neposlechnu a nakouknu do místnosti přes její rameno. Hned se mi naskytne podleh na rozmasakrované tělo. Už ani nejde poznat, kdo to byl. Všude okolo je obrovská kaluž krve a na stěnách krvavé stopy po marném boji. Udělá se mi špatně od žaludku. Rychle vyběhnu z pokoje a srdce mi bije, jako koni, který běží dostih. V patách slyším Lydii, která na tom není asi o moc líp.

"Takže tvůj banshee křik měl pravdu."

"Ten se nikdy neplete." Usmála se smutně.

"Kdo to mohl být ?" 

"To bych taky ráda věděla." Povzdechla si. "Volám Stilesovi." Začala se hrabat ve své kabelce ve snaze najít telefon. Bylo vidět jak se jí při tom klepou prsty a nebyla jediná.

- - - -

"Takže tě to sem táhlo, jako banshee ?" šeptal Sheriff Stilinski na Lydii, když jsme stáli u dvou policejních vozů, které sem i se Stilesem přijeli.

"Ano, a Katherine jela se mnou no a potom jsme to tělo našli až nahoře." Otočila se na mě Lydia. Stiles stál mezi námi a mnul si prsty spodní ret, jak to vždycky dělal, když přemýšlel.

"Myslíš, že by v tom mohlo být něco nadpřirozeného ? Jako další vlkodlak ?" Obrátil se Sheriff na Scotta, který přijel se Stilesem.

"Stihl jsem se na tělo kouknout, než ho přikryli a vzhledem k tomu, že tam nebyla žádná vražedná zbraň a tělo vypadalo jako kdyby ho někdo důkladně pod návalem vzteku rozsápal.... Jo rozhodně by to mohl být vlkodlak."

"Peter ?" Vypadlo ze mě. Jasně, že psychopat Peter byl hned první kdo mě napadl, ale není zase takový, že by zabíjel pro zábavu. Aspoň teď už ne.

"Neměl motiv." Popřel Stiles. A měl pravdu. Nešel by si jen tak někoho zabít.

"Takže je tu další vlkodlak?" Obrátila jsem se zpět na Scotta.

"Zřejmě."

"Dobře holky. Asi už nám nijak nepomůžete. Všechno jste nám řekli, tak jeďte domů." Povzdech si Sheriff a promnul si oči. Bylo vidět, že ikdyž je teprve odpoledne, má to ho po dnešku dost. "A McCallovi, uvidíme se u vás." Pokusil se o úsměv. Naráz jsme se s Scottem na sebe nechápavě podívali.

"Melissa, nás pozvala k vám na večeře."dodal. Scott se usmál a přikývl.

"Můžeme tu vraždu ještě u vás probrat, když přijdeme." Nadhodil Stiles. Lydia se s klukama rozloučila a šly jsme spolu k autu. Když jsme byly v autě Lydia si vyčerpaně vydechla a opřela si ruku o opěrku u dveří.

"Už to zase začíná." Skrčila jsem si nohy k sobě a položila si bradu na kolena. Docela se ochladilo, tak jsem se oklepala. I když to asi nebylo jen z chladu. Lydia si toho všimla a zapnula v autě topení.

"Co myslíš ?"

"To všechno. Objevil se tady možná nový vlkodlak. U tebe se zase projevily schopnosti banshee a už jen čekám, kdy se brácha při úplňku utrhne z vodítka a pozabíjí nás." řekla jsem zoufale.

"Kath, neboj. Možná jenom utekl z Eichen House nějaký psychopat, nemusí to hned být něco nadpřirozeného." Chabě se usmála a dala mi ruku na rameno. Věděla, že to není pravda. Opětovala jsem jí úsměv. Byl stejně, tak chabý jako její. Zmáčkla mi rameno a ruce dala na volant. Nastartovala a za zády jsme měly světla policejních aut, která pořád stála na místě činu.

- - - - - 

Ahoj všichni ! :)

Máte tu další díl, ale toho už jste si nejspíš všimli, když ho máte přečtený xD Pomalu zase začíná být v Beacon Hills živo a prozradím vám, že mám do povídky velký BUM :D Ale to až později :)

xxx Katherine