White Wolf {teen wolf cz}

21.Chapter

V minulém díle: Když Scott poutal Liama k velkému javoru, tak už měl drápy a žluté oči mu rychle tikaly po okolí. Stiles na něj svítil baterkou a já celá nejistá sledovala co se bude dít dál, stála vedle něho. Podívala jsem se nad sebe a mezi stromy přímo nad námi se majestátně tyčil úplněk.

- - - - - - - -

Nahlas jsem polkla a snažila jsem se nekoukat Liamovým směrem. Samozřejmě, že jsem viděla už tucty přeměn vlkodlaků, ale tohle je jeho první a často nejdrastičtější úplněk.Liama začala pomalu ovládat jeho vlčí část a Scott měl co dělat, aby ho stačil pořádně připoutat ke stromu.

"Ten strom by to mohl vydržet, ale nejsem si jistý těmi pouty." Zhodnotil situaci Stilesi, když si prohlížel Scottovo veledílo.

"Jestli prasknout, tak máme co dělat." Dal si starostlivě Scott ruce v bok a sledoval stejně jako mi co se bude dít. Liam své hluboké dýchání už prokládal hrozivým vrčením. Zlatavé oči rychle kmitaly po okolí a jeho drápy doslova provrtávaly hluboké díry do kůry nebohého javoru. Po bocích jeho tváří se mu začaly objevovat husté chlupy a jeho čelo vypadalo mohutně, jako kdyby patřilo skutečnému vlkovi.

"Liame, musíš se to snažit ovládnout. Vím, že je to těžké, ale zkus v sobě najít to co tě bude držet v lidské podobě. Nenech vyhrát v sobě vlka." Mluvil na něj opatrně Scott, který mu byl v tento okamžik nejblíž. My se Stilesem stáli v mírném pozadí. 

"Snažím se." Zavrčel hlubokým hlasem Liam. Házel sebou ze strany na stranu, cvakal dravě zuby směrem k poutům, na které ale naštěstí svým skusem nedosáhl.

"Zkus to ty. Ukaž se kotvo." Nahnul se ke mě s polohlasem Stiles a na poslední slovo dal takový důraz až mě zamrazilo v zádech. Co když to nebude fungovat ? Co když se něco zvrtne ? Cokoliv. Nejistě jsem se na něj podívala, ale on jen přikývl. Vyšla jsem směrem ke Scottovi. Položila jsem mu ruku na rameno a pohledem se mu snažila naznačit, že ho zkusím uklidnit.

"Nemusíš to dělat, jestli nechceš." Ujistil mě starostlivě Scott. Věr mi bráška, nechci to dělat. Nejradši bych teď utekla domů a zavřela se v pokoji, kde bych úplněk zaspala, ale cítila jsem za Liama jakousi zodpovědnost. Nutnost tu být s ním a pomoct mu.

(Přestaňte číst a pusťte si k tomu písničku, která je nahoře v mediích :) . EXGF - We are the hearts.)

"Liam, poslouchej mě." Začala jsem pomalu a snažila se abych zněla klidně. Šla jsem k němu pomalu, jako k raněné lani, kterou nechcete vyplašit, ale pochybuji, že by jeho zrovna v tuhle chvilku mohlo něco vyděsit. Okamžitě zbystřil a své žluté ostré oči zabodl do mě. Sledoval každý můj pohyb. Jako predátor svou budoucí oběť. Mám být upřímná ? Bála jsem se ho.

"Jdi pryč." Znovu zavrčel, ale jeho pohled ze mne nespadl. Nereagovala jsem na jeho varování a šla opatrně blíž.

"Musíš se uklidnit. Musíš to v sobě přeprat, jinak další úplněk bude pro tebe zase peklo." Naléhala jsem. V jeho očích se probleskla lidskost, jako kdyby jste na malou vteřinku zahlédli toho starého Liama, kterého znáte. Tím jsem dostala víc odvahy a byla úplně až skoro u něj.

"Katherine, nechoď tak blízko. Kotva nad ním při úplňku má menší sílu. Poslechne jen svého Alfu." Slyšela jsem starostlivý hlas Scotta. Ignorovala jsem ho. Bylo mi jasné, jak nebezpečné to je, ale jak jinak ho mám uklidnit ? Věděla jsem, že nemusím, ale něco mi říkalo ať to udělám. Nevím sice co, ale vím jistě, že to momentálně bylo silnější než můj strach, který každou chvilkou slábl. Přísahala bych, že jsem slyšela jak rychle mu buší srdce a pulsuje celé jeho tělo. Na rukách jsem si všimla, že má vyběhnuté žíly a tepny, které přidávaly na jeho vlčím vzhledu. Pomalu jsem k němu natahovala ruku a mířila s ní k jeho rameni. Klekla jsem si před něj. Naše oči se do sebe vpíjely a jeho dech se pomalu klidnil.

Jakmile se mé ruka dotkla jeho ramene, okamžitě cukl hlavou stejný směrem. Jako by ho úplněk zpátky ovládl. Rychle zuby vystartoval proti mé ruce a v tom řetězy povolily. Jsem mrtvá, problesklo mi hlavou. Rázem jeho zuby byli těsně u mé kůže na které jsem cítila jeho dech. Rychle jsem rukou ucukla na stranu. Můj pud sebezáchovy se hned probudil k životu. Vymrštila jsem se na nohy a vyděšeně jsem couvala dokud jsem zády nenarazila do Stilese, který si mě strčil ochranářsky za záda. Scott proti Liamovi vystartoval ve své vlkodlačí podobě a zavrčel, tak silně, že z nedalekého keře vylétlo hejno ptáků.

Liam se zarazil a podřadně se skrčil. Jeho pohled hned znovu padl na mě. Když viděl můj vyděšený pohled, jako by ho to probralo. Jeho vlasy opět zřídly do normální podoby a s křupáním bylo slyšet, jak se mu i nehty vrací do původního stavu.

"Katherine." Zašeptal. Jeho výraz byl zmatený, zklamaný. Zklamaný sám ze sebe. Vyšla jsem zpoza Stilesových zad a omluvně jsem se na něj podívala.

"Jsem zrůda." řekl naštvaně až skoro zoufale. Jeho zlatavé oči najednou vyhasly, tak rychle jako když sfouknete svíčku. Chtěla jsem se k němu rozeběhnou a obejmout ho. Člověk si má zvolit jestli být vlkodlakem, nebo ne. Jeho se nikdo neptal. Byl jenom nebohá oběť Deucalionova stupidního výmyslu a proto mi ho bylo ještě víc líto. Vím, že lítostí nic nezmohu... Ale je starý stejně jako já a už nenávidí sám sebe a ani za to vlastně nemůže jaký teď je.

(Pokud hudba nedohrála, tak jí prosím vypněte, ale když se vám líbí můžete jí nechat hrát. Efekt už nebude, ale takový :) )  

"Stilesi vem Katherine domů, je pozdě. Myslím, že to už teď s Liamem zvládneme. Našel svůj bod sebezáchovy. Strach." Strach se jedna z lidských vlastností, která tě dělá člověkem, šeptal mi hlas Deatona v hlavě. Jindy rušný Stiles přikývl a vyrazil směrem k autu. Nejistě jsem se na Scotta podívala a nohou už jsem měla vykročeno k Stilesovi.

"Běž ségra, zítra je škola." Přikývl Scott. Otočila jsem se a vyrazila za Stilesem. Doběhla jsem jeho drobný náskok a srovnala s ním krok. Celou cestu lesem jsme šli v tichosti. Když jsme byli u jeepu, který věrně stál pořád na tom stejném místě, sedla jsem si vyjímečně na místo spolujezdce. Sotva Stiles dosedl už nastartoval. S zabubláním se jeep probral k životu a cestu před námi osvětlil svými reflektory. Stiles zacouval a otočil se, potom už nám nebránilo nic v klidu dojet domů.

"Selhala jsem jako kotva ?" Obrátila jsem se na Stilese. 

"Bylo jasný, že ho nedokážeš nějak ovlivnit, když je úplněk. Neměli jsme tě tam se Scottem pouštět." Krátce se na mne otočil s povzbudivým úsměvem a hned se zase věnoval cestě před námi. Zhluboka jsem vydechla a hlavu si opřela o okýnko na boku.

"Hej umatláš mi sklo. Včera jsem je pečlivě myl !" Strčil do mě nohou Stiles. Začala jsem se smát a byla ráda, že Stiles těmi svými kecy nadlehčil situaci.

- - - - -

Ahoj všichni :)

Tak máme úplněk za sebou :D Jsem ráda, protože co se týče psaní byla tahle část celkem náročná, ale zvládla jsem to za krásnou hoďku a jsem s tím poměrně spokojená :) Takže tadááá tady to máte :D Příště už by mohlo být nějaké jiskření mezi Liamem a Katherine, i když je to takové komplikovanější #Latherine :D Jinak jestli vám můžu prozradit, tak během dvou následující dílů vás čeká celkem velké "BUM" a už teď vám můžu prozradit, že přijde někdo nový !! :D

Jinak na White Wolf byla napsaná úžasná recenze od @CarolineBow, takže ti ještě jednou tady veřejně moc děkuji  :) :3

xxx Katherine