8.Chapter

4.2K 232 9
                                    

V minulém díle: Když jsem se otočila, pod jednou blikající lampou stála postava. Podle rysů těla to byl nejspíš muž. Tvar jeho těla a ten postoj byl skoro identický s tím co jsem viděla jednou koukat do mého okna. Stál a přes to, že mu nebylo vidět do obličeje, jsem tušila, že kouká přímo na mě.

- - - - - 

"Potřebujete něco ?" Zahulákala jsem směrem k postavě. Zahmouřila jsem na tu postavu do tmy. Třeba jen něco potřebuje, ale stydí se mě oslovit. Jasně, kdo by chtěl něco takhle v noci. Maximálně... 

"Katherine ?" Slyšela jsem překvapený a zvědavý hlas na druhé straně než byl ten obrys. Prudce jsem se otočila zpátky. Kdo je sakra zase tohle. To si na mě počkal celý gang nebo co ? Že jsem nezůstala u Ekonomie, nebo si nepustila nějaký stupidní romanťák, u kterýho bych slupla celou čokoládu.  Na druhé straně si to ke mě překvapeně kráčel Liam zachumlaný ve vínové mikině. Ježiši ten tu chyběl.  

"Co tady takhle pozdě děláš ?" Ignorovala jsem jeho otázku a otočila se zpět na ten obrys muže, který měl mojí plnou pozornost. Slyšela jsem jak si Liam kousek předemnou zastavil. Naklonil hlavu na stranu a zkoumavě koukal na postavu se mnou. Ve tmě se rozsvítily dvě červené oči a podle pohybů a klapání bot jsem rozpoznala, že ten někdo běží k nám. A ještě hůř, nějaký alfa. Super ještě tady skončím s rozsápaným hrdlem vedle Liama. A hádejte kdo si nevzal mobil, aby zavolal bráchovi ? Bingo ! Já...Co když je to ten jak zabil tu oběť na farmě a ty další dvě...

"Kdo to sakra-" Mumlal Liam než jsem ho utla.

"Zdrhej." Vyhrkla jsem a čapla ho za mikinu. Liam celkem rychle pochopil, že něco není v pohodě a běžel vedle mě. Nebrala jsem ohled na svojí nechuť k běhu a utíkala jako o život. Možná doslova. Asi za takových 100 metrů jsme zaletěli za roh jednoho domu a běželi na konec slepé uličky, kde jsme se skrčily za popelnicí. Samozřejmě, že když to byl vlkodlak, postřehl že jsme uhnuli do uličky. Zakryla jsem si pusu a nos ve snaze zpomalit můj dech a tep srdce. Dostavil se mi ten moc dobře známý pocit, který jsem měla naposledy, když nás s Lydií unesl Peter, aby dostal Scotta do své smečky. Knedlík v krku, bušící srdce a pochybnosti o vašem životě. Vlkodlak měl pořád jasně rudé oči, které doslova skenovaly celou uličku. Po chvilce se obrátil a odešel. Svezla jsem se štěstím dolů po zdi a vyčerpaně vydechla. Liam udělal to samé. Po značné chvíli jsme vylezli ven zpátky na chodník, který jsem zkontrolovala.

"Co to sakra bylo za pošuka?!" Vyjekl hned Liam jakmile se přesvědčil, že je čistý vzduch. Bylo vidět, že je docela vystrašený. A to jsi zdaleka neviděl co já chlapečku. I když upřímně taky mě to trochu vyvedlo z míry.

"Já sama nevím !" Vyjekla jsem. Zas tak jsem nelhala, jen vím, že to byl alfa vlkodlaků, ale to mu samozřejmě hned říct nemůžu, takže v podstatě o něm taky nic nevím.

"Jsi v pohodě ?" položil mi starostlivě ruku na rameno. Nasadila jsem nechápavý výraz a koukla se na jeho ruku na MÉM rameni. Odkašlal si a hned svoji ruku z ramene stáhl dolů. Nevím na co si jako teďka hraje. Ve škole je to egoistický idiot a teď bude hrát starostlivého ?

"Jsem." Oprášila jsem si rychle kabát.

"Viděla jsi to ?! Mělo to červené oči !" Rozhlížel se okolo sebe jestli se to ještě někde nevynoří.

"To se ti zdálo." Popřela jsem. I když jsem toho vlkodlaka nechtěla nijak bránit, asi těžko by se mu vysvětlovalo, že vlastně viděl moc dobře a  to proto, že to byl silný alfa, který má pravděpodobně někde svojí smečku vlkodlaků. Jo to by se vysvětlovalo hodně blbě. Hodně. Hodil na mě ten jeho pochybovačný pohled, který jsem u něj viděla za ten týden nesčetně krát.

"Byl to asi nějaký ožrala, který si chtěl z nás udělat legraci." Ožrala bych takhle neběžel Katherine. "Nebo nějaký blbý vtipálek." Rychle jsem dodala. "Hlavní je, že žijeme ne ?"

"Asi máš pravdu. Půjdu tě doprovodit." Rozhlédl se nejistě kolem. Tak na to zapomeň chlapečku. I když má kuráž jít po tomhle incidentu zpátky domů byla skoro nulová, docela bych doprovod přivítala, ale moje ego si to nechtělo přiznat.

"Myslím, že to zvládnu sama."

"A co si vlastně dělala tak pozdě večer sama venku ?" A je to tady.

"Chtěla jsem se jít jenom projít trochu dál. Vyčistit si hlavu od učení." Pokrčila jsem rameny a prohrábla jsem si své tmavě hnědé vlasy. Zase pochybovačně přihmouřil oči. "A vůbec. Co jsi tam dělal ty ?!"

"Šel jsem vynést odpadky do kontejneru kousek od našeho domu." Ups, trochu trapas Kath. Už jsme toho chlápka neřešili, ikdyž jsme ještě z toho byli oba trochu vyvedený z míry. Ale vůbec mi nevadilo o tom nemluvit, naopak jsem byla ráda. Nervózně se zhoupl na špičky bot a zase zpátky na paty.

"Tak já půjdu." Odkašlala jsem si, protože tohle trapný ticho mě začalo vadit.

"Jdu s tebou. Stejně máme kousek společnou cestu." Hned začal argumentovat, jako kdyby věděl, že se mu chystám odporovat. Vypadal trochu jinak než ve škole, vlastně dost jinak. Na hlavě měl vínovou kapuci a zpod ní mu trčely světle hnědé vlasy, které tvořily jedno rozcuchané hnízdo. Ramena měl svěšená dolů a celý byl takový přihrbený. Proč mám pocit, že toho náfuku, ze sebe jen dělá ?

"Co je ?" Nechápavě se usmál.

"Nic." Rychle jsem od něj odvrátila pohled a zkousla si svůj spodní ret, abych zabránila úsměvu. Teprve až teď jsem si uvědomila, že ten silný vítr už ustal. Ještě se chtěl nadechnout, že něco řekne, ale před námi zastavilo auto. Díky osvětlení pod kterým jsme stávily, jsem hned poznala světle modrý Jeep.

"Katherine ? Co tady děláš ?" Vykoukl z okýnka Stiles. Podívala jsem se zmateně na Liama a potom hned na Stilese. "Nebudu se ptát. Nasedej." Hodil hlavou na druhou stranu, kde bylo místo spolujezdce. Stiles jako by si Liama skoro ani nevšimnul. Krátce jsem se rozloučila s Liamem a doběhla k Jeepu. Sotva jsem zaklapla dveře, Jeep se rozjel.

"Liam Dunbar ? " Koukl se do zpětného zrcátka na Liama.

"Je to na dlouho, Stilesi." Opřela jsem se rukou o opěrku pod okýnkem. Díky bohu, že se tady Stilinski objevil, protože jsem se fakt začínala bát, že budu muset jít tu štreku zase pěšky.

"Máš hlad ?" Krátce se na mě podíval a potom se dál věnoval řízení. Dneska jsou nějak všichni milí.

"Docela jo." Přikývl a odbočil k nejbližší benzínce.

- - - - - -

Ahoj všichni ! :D

Máte tu další díl a musím se pochválit, že vydávám takhle pravidelně :D Jinak už tam máte Liama, tak doufám, že jste spokojení, protože teď bude na pár dílu hodně postranní dokonce tam někdy nebude vůbec, ale od jednoho zlomového bodu se do změní to vám slibuji :)

V mediích samozřejmě máte naše štěně :D Hledala jsem asi hodinu gif, kde má vínovou mikinu a bude to v noci :D

xxx Katherine



White Wolf {teen wolf cz}Kde žijí příběhy. Začni objevovat