White Wolf {teen wolf cz}

7.Chapter

V minulém díle: Učila mě jak se bránit. Učila mě střílet z luku (což mi nikdy nešlo a nejde) a učila mě jak se vypořádat s takovým šokem, jako že existuje něco jako vlkodlaci, i když se s tím vyrovnávala ještě ona sama. Byla jako moje nepokrevní starší sestra. Byli jsme si spolu bližší ještě víc než s Lydií, a ona teď odjede. Lydia nás mlčky všechny objala a mi se do objetí hned zapojily.

- - - - - -

" Promiň nechtěla jsem na tebe křičet." Odtáhla jsem se po chvilce z našeho velkého objetí. Rukou jsem si setřela z tváří pár slz, které jsem nezadržela.

"Neměla jsem to takhle na vás vybalit." Sklopila Allison hlavu a zastrčila si za ucho pramínek neposlušných vlasů. "Slib te mi, že to do odjezdu nikomu neřeknete. Víte jak nesnáším loučení a navíc chci odejít stejně nenápadně jako jsem přišla." usmála se a tikala pohledem mezi mnou a Lydií. Obě jsme přikývli. Chápu jí, ale nemůžu uvěřit, že odchází. Zbytek noci jsme udělaly něco jako takovou rozlučku. Usnuly jsme až k ránu schoulené na jedné posteli.

- - - - - -

"Opravdu musíte ?" Smutně jsem koukala na Allison, jak dává krabice do velkého kufru černého Range Roveru. Když jsme se ráno probudily, pan Argent nám oznámil, že odjíždí už dnes. Podle mě to nevěděla ani Allison, že to bude takhle brzy, protože sama byla dost zaražená.

"Letadlo nám letí za dvě hodiny, takže ano musíme." Vynořil se z poza auta pan Argent s velkou krabicí v náručí. Z těžka položil krabici do kufru a s oddechnutím si oprášil o sebe ruce, které si hned na to dal v bok. "Měli bychom už vyrazit." Dodal. Letmo se s námi rozloučil a nasedl na místo řidiče.

"Budeš nám chybět." Zamumlala Lydie a obě jsme jí v padly znovu do obětí. 

"Holky, děláte ze mě hroznou slabošku. Už zase budu brečet." Uchechtla se All a tiše popotáhla.

"To je dobře ! Aspoň budeš mít výčitky svědomí a vrátíš se." Zamumlala jsem a všichni jsme se rozesmály i přes to, že nám do smíchu moc nebylo.

"Allison tak pojď, ještě se musíme stavit pro Isaaca." Vykoukl z okýnka pan Argent. Allison protočila oči a naposledy nás pořádně zmáčkla v objetí. Potom odeběhla a spěšně nasedla na místo spolujezdce. Koukaly jsme se za odjíždějícím autem než nezabočilo a nebylo tím pádem vidět.

"Kafe ?" Otočila se po chvilce ke mě Lydia a utla tak depresivní ticho.

"Velký." S povzdechnutím jsem přitakala.

- - - - - O týden později- - - - - 

Už je to týden co jsou Allison a Isaac pryč. Když jsem to řekla Scottovi byl z toho docela dost rozhozený a dva dny byl jako tělo bez duše. Sice se spolu rozešli, ale on si prostě nedal říct a snažil se jí nenápadně dostat zpátky. Teď věděl, že je definitivní konec.

S Lydií se naše kamarádství od té doby ještě víc utvrdilo a trávily jsme spolu víc o trochu víc času. Derek byl naštvaný, že mu lovkyně odtáhla posledního betu. Ale nic proti tomu nezmohl. Liam se pořád na lacrossu předvádí a Scott v něm má větší a větší nejistotu. Jenom Stiles, je pořád Stiles. Jinak od té doby co jsme s Lydií našli to tělo ve farmářském domě se udály během tohohle týdne další dvě vraždy, ale tentokrát přímo v centru Beacon Hills. Policie na nic nemůže přijít  a známky jsou stejné. Velká tratoliště krve a rozdrásaný obličej včetně těla. Všechny nás to dost znepokojuje, ale taky na nic nemůžeme přijít.

"Nad čím přemýšlíš ?" Vyskočil vedle mě na linku Scott .

"Tak nad vším možným." Jemně jsem se usmála a podívala se na něj.

"Dneska jdeme se Stilesem do kina. Znáš to, nedělní rozptýlení. Nechceš jít taky ?" Žďuchl do mě ramenem.

"Myslíš, že je dobrý se večer flákat po městě, když tu řádí to zvíře, teda upřesníme to. Vlkodlak ?" Nadzvedla jsem obočí.

Scottovi se na chvilku žlutě zableskly oči a sebejistě se usmál. "Myslím, že bych ho zvládl." Sebejistý úsměv mu neopadal.

"Promiň nechtěla jsem tím sníži tvé supernadpřirozené ego." Teď jsem ho do ramene šťouchla zase já, ale o něco silněji. "Ale asi nepůjdu, ještě nemám hotový úkol do Ekonomie." Dodala jsem. Stejně zase skončí někdo v Mexické restauraci, přežerou se Nachos a Tortilli a do kina ani nedojedou. Z venku se ozvalo dlouhé zatroubení. Leknutím jsem na lince nadskočila a měla jsem co dělat abych nespadla.

"Už je tady." Scott pohotově seskočil dolů a šel do chodby. Pomalu jsem se šourala za ním. Vzal si mikinu z věšáku a poplácáním na kapsách se ujistil jestli má mobil a klíče. 

"A žádný hovadiny." Otočil se na mě ve dveřích. To říká ten pravý.

"Rozhodně nebudu v noci lítat po lese, aby mě kousl vlkodlak." Protočila jsem oči a zamávala mu. Máma šla na noční směnu do nemocnice, takže jsem měla celý dům pro sebe. I když být večer v poměrně velkém domě sama, zase není nic záživného. Vyběhla jsem schody a hned zamířila do svého pokoje. Padla jsem na postel až pár polštářků poskočilo. Z postele jsem natáhla pro tašku, kde bylo učení a nahmatala učebnici Ekonomie. Po asi dvou hodinách drtění toho učiva, který stejně nikdy nepochopím jsem učebnici zaklapla a sedla si na okraj postel. Scott už byl dávno doma a teď byl ve svém pokoji a drtil se stejně jako já. Prohrábla jsem si vlasy a koukala před sebe na okno. Venku foukal celkem silný vítr a machající větve stromu vedle mého okna, který zabíral kousek mého výhledu, vyrhaly strašidelné stíny na podlahu mého pokoje před oknem. Rám okna natřený na bílo se pod náporem větru trochu chvěl. Přešla jsem k oknu a podívala se ven. Nevím proč, ale něco mě tam prostě táhlo. Nebo jsem si spíš potřebovala projít. Tma a ten vítr, nebyly sice ideální podmínky, ale co už. Celou neděli jsem byla zavřená doma  a teď prostě potřebuji na vzduch. Chvilku mě ještě přemlouvalo mé "rozumné já", které doslova křičelo, že je stupidní nápad jít teď ven. A to druhé, zase volalo, že jsem jen paranoidní ať bez váhání jdu. A víte co ? Já střevo ho poslechla. Vzala jsem si černý dlouhý kabát a vyšla ven. Našlapovala jsem na chodbě opatrně, aby Scott nezaregistroval můj odchod,a když má o hodně lepší sluch, bylo to fakt těžký proklouznout ven. Hned jak jsem překročila práh našeho domu, praštil mě studený vítr do obličeje. Stejně i když je to jenom vítr, je to divný. Takhle hodně  v Beacon Hills fouká opravdu vyjímečně. Šla jsem po poloosvětleném chodníku rovnou za nosem. Cítila jsem něčím pohled v zádech. Když jsem se otočila, pod jednou blikající lampou stála postava. Podle rysů těla to byl nejspíš muž. Tvar jeho těla a ten postoj byl skoro identický s tím co jsem viděla jednou koukat do mého okna. Stál a přes to, že mu nebylo vidět do obličeje, jsem tušila, že kouká přímo na mě.

- - - - -

Ahoj všichni ! :)

Hned na začátku se omlouvám jedné čtenářce (ty víš že jsi to ty :D ) že jsem do dějě opět nezačlenila pana Dunbara :D Ale teď bude ze začátku spíš vedlejší postava, až déle bude jedna z hlavních :)

Jinak doufám, že se vám dnešní díl líbil :) V mediích je Katherine McCall :))

Love ya guys 

xxx Katherine