Memories

Procházka

,,Co? Proč zrovna do Edinburghu?" ptá se nechápavě Matt.

,,Měla jsem sen," vysvětluju jednoduše. Najednou vše chápe a posadí se na postel. ,,Všechno mi řekni, dokud si to ještě pamatuješ."

Povzdechnu si. Sakra, vážně bych s tím měla něco dělat. Potlačím další vzdychnutí a dám se do vyprávění: ,,Bylo to fakt divný... V tom snu se objevili moji rodiče a..." Náhle mě přeruší: ,,Tvoji rodiče? Takže to byli oni, co se mnou předtím mluvili?" 

,,Jo, byli to oni," potvrzuji jeho slova. ,,Takže mi řekli, ať jedeme do Edinburghu, ale nemáme jezdit přímou cestou, kdyby nás někdo sledoval a ani mi neprozradili, co tam vlastně máme hledat. Oni mi vlastně vůbec nic nevysvětlili! Jenom mi zavařili hlavu dalšíma otázkama." Naštvaně si odfrkuji.
,,Kdy máme vyrazit?" 

,,Hned. Musíme ještě nakoupit nějaký věci na cestu. A já hlavně potřebuju oblečení." Výmluvně se kouknu na to, co mám právě teď na sobě. 

,,Náhodou ti to sekne," šklebí se na mě Matt. Praštím ho do ramene a zvedám se z postele. Jen se tomu zasměje. ,,Ale vůbec netuším, kde chceš v tuhle hodinu sehnat něco na sebe," říká a zároveň se zvedá z postele.

,,Kolik je vlastně hodin?"

,,Bude pět. Tak se zatím v klidu najíme, sbalíme ty nejdůležitější věci a už můžeme vyrazit. Ty to v tom oblečení taky chvíli vydržíš, než dojdeme k nějakýmu obchodu," sděluje mi a vyráží směrem ke kuchyni.

Udělali jsme všechno tak, jak to naplánoval a přibližně v sedm jsme byli připraveni k odchodu.
,,Tak pojď, Jessie," volá na fenku.

,,Procházka?" ptá se nadšeně Jessie a vrtí ocasem. 

Matt se zasměje: ,,Jo, taková trochu delší."

,,Skvělý, to se mi zamlouvá," prohlašuje Jessie a běží pro vodítko, ,,a doufám, že jsi mi sbalil misku a granulky!"

,,Samozřejmě, na to bych nemohl zapomenout."

Všichni tři vycházíme z bytu, Matt ještě zkontroluje, jestli máme kreditku a naposledy se trochu smutně podívá dovnitř a zamkne. Klíč schová pod rohožku a prohlásí: ,,Docela mi bude chybět, ten byteček jsem si oblíbil."

,,No tak! Pojďte, jste fakt brzdy," nadává Jessie.

,,Třeba se sem brzy vrátíš," pronáším chlácholivě.

,,Kéž by..."

,,Ještě jedno slovo a kousnu tě, Matte! Vyrážíme!" zahlásí odhodlaně Jessie a seběhne ze schodů. 

,,Tak pojď," pobídnu Matta a následujeme Jessie.

Když jsme venku, tak Matt připíná Jess na vodítko a někam míříme.

,,Kam vlastně jdeme?" ptám se.

,,Směrem na nádraží, pojedeme někam, kam to trvá třeba půl hodiny, nakoupíme to oblečení a pak se uvidí," odpovídá.

Většinu cesty jdeme mlčky. Na ostatní kolemjdoucí zřejmě působíme jako normální pár, který si vyšel na ranní procházku se svým pejskem, ale já mám strašně divný pocit, že nás někdo  sleduje. Neustále se musím otáčet, ale nikoho podezřelého nevidím.

,,Tahle procházka je fakt skvělá," pochvaluje si Jessie. 

Zanedlouho už sedíme ve vlaku a jedeme do nejbližšího většího města. Pozoruju lidi ve vlaku a moji pozornost upoutá jeden muž v klobouku a kabátě, který s někým telefonuje a přitom kouká na nás. Když zachytí můj pohled, tak se rychle koukne jinam. Přestanu ho sledovat, ale po chvíli cítím, jak na mě zase civí. Koupnu nohou do Matta, který kouká z okýnka. Napruzeně se na mě koukne a já mu hlavou nenápadně naznačím, ať si prohlídne toho chlapa. Jakmile se na něj podívá, tak muž opět uhne pohledem. Matt mi chce něco říct, ale vlak začne brzdit, protože se blížíme do naší stanice.

,,Rychle, vystupujeme," pronese šeptem a všichni se zvedáme a míříme ke dveřím. Vlak zastaví, my vystoupíme a za námi i ten muž.

,,Musíme se vmísit do davu lidí v hale," říká Matt a já přikyvuji. Rychle seběhneme schody a kličkujeme různými podchody, ale nemůžeme ho setřást.

,,Takhle to dál nejde," stěžuje si Matt, ,,musíme na něco přijít..."

Pohledem přejíždí po lidech v hale a všimne si pojízdného stánku, ke kterému se blíží náš pronásledovatel. Matt zavírá oči, stánek se dává do pohybu a zasahuje toho muže, který to vůbec nečekal.

,,Honem, běžíme," radostně výsknu.

,,No konečně trocha pohybu. Aspoň si pořádně protáhnu kosti," raduje se Jessie. Vybíháme z haly a nastupujeme do prvního autobusu, který přijel. Koukám se ze zadního okýnka, ale ten muž nikde není.

,,Setřásli jsme ho," říkám úlevně a usazuju se na sedačku. ,,To bylo fakt super, jak jsi ho sejmul," chválím Matta. Ten se na mě zazubí: ,,Díky, madam."

,,Někdy máš i světlejší chvilky," škádlím ho.

,,To stejný se dá říct i o tobě, zlato," vrací mi to.

,,Slíbili jste mi pořádnou procházku a zatim si jenom vozíme zadky! Na příští zastávce vystupuju, jen tak pro vaši informaci," přeruší nás v našem provokování Jessie. Zasmějeme se jí a hned musíme vystoupit, protože autobus zrovna zastavuje.

Ptáme se na cestu k nákupnímu středisku nějakých lidí, kteří nás ochotně navedou.

,,Vstříc nákupům!" zvolám a zvednu ruku do vzduchu jako Superman.

,,Bože, to bude moje smrt," úpí nešťastně Matt. Už se mu chci začít posmívat, ale Jessie mě předběhne. 

,,Nestěžuj si, aspoň se projdem. A očekávám, že na mě nezapomenete a taky něco hezkýho dostanu! Jinak budu pěkně nerudná a nikdo z vás určitě nechce zažít nerudnýho psa!"