Memories

Záchrana

Vycházíme z města na pole a Matt hned odepíná Jessie, která samozřejmě vesele běží očuchávat první keřík. ,,Doufám, že ti ten řidič pořádně popsal směr cesty, abysme tu nikde zbytečně nebloudili," říkám Mattovi.

,,Žádný strachy, jdeme prakticky jenom rovně," ubezpečuje mě.

,,No jo, ale ráda bych ti připomněla, že to tu vůbec neznáme. Co když se Jessie někde zaběhne, my půjdem za ní a najednou už rovně nepůjdeme?" nedám mu jen tak pokoj. 

,,V klidu, to se nemůže stát. Jessie je chytrá a poslouchá na slovo," odporuje mi Matt, ,,a i kdyby, tak si jenom trochu zajdem." Odmlčí se a něco loví v kapse. Zvědavě koukám, co vytáhne a on s vítězoslavným úsměvem vytasí mapu. ,,Navíc máme tohle," říká s nadhledem. 

,,No tos mě teda uklidnil," protáčím oči a rozhlížím se po krajině. Zatím jdeme po poli a v dálce je vidět les. Hukot aut jezdících po silnici se pomalu vzdaluje a už jsou slyšet převážně zvuky přírody - cvrkání cvrčků v trávě na poli a zpěv ptáků. Jessie si běhá někde daleko před námi, ale pořád se zdržuje v takové vzdálenosti, abysme ji stále měli na očích.

Jdeme s Mattem mlčky. Znáte to takové to trapné mlčení? Tak to podle mě teď právě nastalo. Potají se kouknu na mého kovboje, který se zrovna zasněně dívá na oblohu a usmívá se. 

,,Na co myslíš?" ptám se.

Shlédne z oblohy na mě a odvětí: ,,Na to, jak je tu hezky. Nehonily se mi hlavou žádné katastrofické scénáře. Jen jsem si užíval pohled na nebe." Odmlčí se. ,,A teď si užívám pohled na tebe," pronese pobaveně. Strčím do něj a ptám se: ,,A co vyhrává?" Zasměje se. ,,Samozřejmě že obloha, ale ty taky ujdeš," ušklíbne se na mě.

Teatrálně se chytnu za srdce a prohlásím: ,,To mě opravdu ranilo. Ten kovbojskej klobouk si nezasloužíš." 

Zděšeně praví: ,,Ne! Tak krutá být nemůžeš!" 

,,Tak to mě ještě neznáš. Jsem fakt kruťas." Mhouřím na něj oči. 

,,Pravda, i pohledem bys dokázala zabíjet," šťouchne do mě ramenem. Společně se tomu zasmějeme a jdeme zase chvíli potichu. Tentokrát už to není trapné mlčení, ale spíš příjemné. Právě vstupujeme do lesa. Opět na něj po chvíli mrknu a teď už sleduje jenom mě. Možná proto, že na oblohu už nemá pořádný výhled. Zachytí můj pohled a usměje se. Úsměv mu oplatím a rozpačitě si skousnu ret. Nevědomky jsme se zastavili. Zhluboka se nadechuji svěžího, lesního vzduchu a dívám se do těch nejmodřejších očích na světě. Matt si olízne spodní ret a začne mi říkat: ,,Víš..." Najednou je ale přerušený zoufalým výkřikem Jessie: ,,Matte! Emily! Pomoc!"

Z Mattova obličeje vyprchá veškerá barva a rozběhne se za zvukem Jessiina hlasu. Rychle se vydávám za ním.

,,Jessie! Kde jsi?" volá vyděšeně a rozhlíží se kolem sebe.

,,Tady! Zapadla jsem omylem do bažiny a nemůžu se dostat ven!" chrčí z posledních sil Jessie.

Konečně jsme ji zahlédli. Zoufale se snažila kopat a napjatě držela hlavu nad hladinou. 

,,Zůstaň v klidu, jinak se propadneš ještě hlouběji. Pomůžu ti," uklidňuje ji Matt a natahuje se po ní. Stojí na kameni na kraji bažiny a už je jen kousek od ní. Chytl ji za obojek, ale v tu chvíli mu podjela noha a žuchl do bažiny za Jessie. Vyděšeně jsem vykřikla. 

,,Emily!" volá na mě Jessie. Já se ale nemůžu ani hnout. Co mám sakra dělat? 

,,Tak sakra Emily!" Až Mattův hlas mě probere ze strnulosti a já se rozhlížím kolem, co bych mohla použít na jejich záchranu. Matt se mezitím snaží udržet Jessiinu hlavu nad hladinou. Ale vidím na něm, že už to moc dlouho nevydrží. 

,,No tak holka, nevzdávej to," povzbuzuje Matt Jessie. Já jsem zatím našla hodně dlouhou a tlustou větev, které se může chytit Matt, ale s Jessie to bude o dost horší. 

Shodila jsem ze zad batoh a hledala v něm Jessiino vodítko. Když jsem ho našla, tak jsem druhý konec vodítka hodila Mattovi, aby ho připnul Jessie k obojku. Jakmile byla Jessie připoutaná, tak jsem pořádně zatáhla, abych ji dostala ven. Matt jí strkal do zadku, aby mi pomohl. Naštěstí měla pořádně utažený obojek, tak se jí nemohl vysvléct přes hlavu. Ještě jsem jí hodila ten dlouhý klacek, aby se o něj mohla zachytit tlapkami a já ji mohla vytáhnout. Nakonec se mi podařilo jí dostat až ke klacku, na který si lehla a já ji vytáhla. Teď byl na řadě ještě Matt. 

,,Pořádně se natáhni!" volám na něj, protože byl ten klacek moc krátký na to, aby na něj pohodlně dosáhl.  S vypětím všech sil se mu podařilo o něj zachytit, ale já už jsem byla moc vyčerpaná na to, abych s ním dokázala pohnout.

,,Zaber," supí Matt. 

,,Snažím se," odpovídám zadýchaně. Najednou mi v tu nejhorší možnou chvíli prolétla hlavou nějaká vzpomínka a následně mě rozbolela hlava. Ne, teď ne, prosím. Nebyla jsem schopná udržet ten klacek a ochromeně jsem spadla na zem.

,,Emily!" vykřikne Matt. Seber se, sakra. Nenecháš ho přece utopit v bažině. Pomalu se zvedám a mám v hlavě zcela nový nápad. Odepínám Jessie vodítko a přehazuju ho přes větev nad Mattem. Jen doufám, že je větev dostatečně tlustá, aby ho unesla. 

Matt se chytá vodítka a já tahám. Ani jsem netušila, že ještě dokážu vyvinout tolik síly, abych ho dokázala vytáhnout z bažiny. Když byl ve vzduchu, tak jsem na něj křikla: ,,Musíš se rozhoupat a skočit sem!" Jen aby neskočil zpátky do bažiny.

Matt se s vypětím všech sil dává do pohybu a úspěšně se mu daří skočit na zem, na kterou se následně skácí. Jak pustil vodítko, tak jsem klopýtla a svalila se vedle něj. O kus dál zase ležela Jessie. 

Všichni jsme tam tak vyčerpaně a udýchaně leželi, až mi Matt povídá: ,,Díky za záchranu, kovbojko."

Zasmála jsem se. ,,Tak koukám, že se karta obrátila."