Memories

V autě

,,Řidičák?" ptá se Matt a společně si vyměňujeme zmatený pohled.

,,No nějak jsem zatím řídit auto nepotřeboval," pokračuje a mne si rukou zátylek. Já jen omluvně pokrčím rameny.

,,Nevadí, poradíme si i tak. Jdeme," pronáší odhodlaně Elena a vyráží pryč. Asi máme nového vůdce naší party. Rychle se vydáme za ní.

,,Co máš v plánu?" ptám se.

,,No přece si vypůjčit auto," mrkne na mě a obhlíží si jedno vcelku velké se zatemněnými zadními skly.

,,Ty chceš krást něčí auto?" zaštěkne na Elenu Jessie.

,,Hele v klidu," protáčí oči, ,,tohle není jen tak něčí auto, ale Kasparovo." Otočí se na nás a když vidí naše tázavé výrazy, tak pochopí, že očividně netušíme, kdo je Kaspar.

,,Kaspar je ten tlusťoch, který vás ke mně přivedl," vysvětluje. ,,Matte, mohl bys," pokračuje a kývne k dveřím. Matt lehce mrkne a slyšíme cvaknutí značící odemykání dveří.

Elena na něj hodí zářivý úsměv a prohlásí: ,,Dík. Tak nastupujem bando!" Mizí za sedadlem řidiče. Matt mi pokývne, abych si sedla vedle ní a on s Jessie si naskočí dozadu.

,,Ehm... Eleno?" ptám se, když za sebou zabouchnu dveře. Zvedne ke mně zvědavě pohled.

,,Ty máš řidičák?" pokračuji váhavě.

,,Ne, ale to vůbec nevadí," zasměje se, ,,já na to přijdu. Jsem technicky založená po tátovi." Na posledním slově se na chvíli zarazí a plaše uhne pohledem.

,,Matte, mohl bys ještě zneškodnit jejich ostatní auta? Třeba jim propíchni pneumatiky. Jsou to tyhle tři auta vedle," pokyvuje hlavou směrem ke zbývajícím autům. Matt pokývne, zavře oči a já sleduji, jak během okamžiku auta o něco poklesnou.

,,Dobrá práce, kovboji," otáčím se na Matta, který nasadí vítězoslavný úsměv.

,,Takže plyn, brzda a to třetí... Hej, nevíte někdo, k čemu je ten třetí pedál?" ptá se Elena.

,,Počkej, počkej," brzdí ji Matt, ,,víš vůbec něco o autech?"

,,No jistě, tohle je spojka, jenom vás zkouším," vyplázne na nás jazyk. Moje sestra je fakt šílená.

,,Matte, prosím, nastartuj mi," zamrká a zapne si pás. Matt si zezadu povzdechne a během pár okamžiků motor naskočí.

,,Fajn, pokud jsou všichni připoutaní, tak můžem vyrazit," zavtipkuje Elena.

,,Já se poutat odmítám," bručí Jessie.

,,Dobře, jedém," zahlaholí řidička a trochu prudčeji vyrazí dopředu, takže to s námi všemi cukne. Omluvně se na nás usměje.

,,Jestli to takhle pujde dál, tak radši pujdu po svejch," zavrčí Jess a zavře oči.

,,Žádný strachy, to se vsákne," uklidňuje nás Elena, ale nějak se mi to nechce věřit.

,,Jo, mastný fleky se většinou vsáknou," zamumlá zezadu Matt a já se pousměju.

,,Hele nechte si toho, vy byste to nezvládli líp," zamračí se ségra.

,,El, máme naše věci ještě na ubytovně, mohla by ses tam stavit?" ptám se a navádím ji směrem k našemu luxusnímu hotelu.

Elena přijede k ubytovně a já s Mattem vystupujeme, abysme sebrali náš skromný majetek.

,,Nechci nic říkat, ale možná mě trochu děsí," šeptá mi Matt, když stoupáme po schodech do našeho prozatimního bytu.

Zasměju se a odpovím: ,,Jo, tak to jsme dva." Na Mattově tváři se po dlouhé době objeví úsměv, který mu úplně prozáří obličej a mně zastaví srdce. Stojíme před našimi dveřmi a hledíme na sebe.

,,Tak co bude?" optá se stále s úsměvem Matt. Vyjeveně zamrkám: ,,Cože?"

,,Odemkneš nebo tu budeme jenom tak stát?" pronáší pobaveně. Ježiš, já jsem fakt mimo.

,,Jo-jo jasně," koktám a červenám se. Nemotorně vytahuji klíč z kapsy a strkám ho do zámku. Matt na mě celou dobu kouká. Radši to moc nekomentuji. Vcházíme do bytu a sbíráme naše věci. celé balení trvá maximálně minutu, poté opouštíme byt a já nás na recepci odhlašuji.

Nastupujeme do auta, kde na nás čekají dvě netrpělivé holky.

,,Pomaleji to už nešlo?" ptá se Jessie svým typickým unuděným tónem. Jen nad tím protočím oči a Matt ji podrbe na usmířenou za ušima.

,,Takže vážení, kam to bude?" ptá se Elena v momentě, když už se rozjíždí. S Mattem si vyměníme pohledy.

,,Myslím, že asi rovnou do Edinburghu," instruuji ji a Matt na souhlas pokyvuje.

,,Tvé přání je mi rozkazem," říká Elena a asi vyráží směrem na Edinburgh.

,,A co tam vlastně je?" dodává.

,,Jo, to kdybych věděla," povzdechnu si.

,,Počkej, vy nevíte, co tam je, ale i přes to tam jedeme?" ptá se pobaveně sestra.

,,Jo, naši mi to řekli ve snu," odvětím a čekám na její reakci. Její obličej ztvrdne.

,,Naši..." procedí skrz zaťaté zuby a nevědomky začíná přidávat rychlost. Nechápavě na ni zírám. Z usměvavé a příjemné dívky se najednou proměnila v tu, která by někomu nejradši zakroutila krkem.

,,Eleno?" ptám se s obavami v hlase.

,,Doufám, že ti taky řekli, proč nám to udělali," pronese tvrdě a chladně.

,,Udělali co?" polknu a mám sucho v krku. Matt vzadu jen napjatě sedí a poslouchá.

,,Ty vzpomínky. To, jak nic nevíme. Moje unesení těmi lidmi. Ten jejich pitomej stroj," vyjmenovává Elena nejrůznější věci.

,,Takže s tebou komunikují pomocí snů a mně se za celou tu dobu neobtěžují kontaktovat? Za skoro celý dva roky, kdy jsem musela trpět ty tupce, mi ani jednou nenaznačili nebo nedali vědět, proč nám to sakra udělali," nenávistně prohlašuje Elena. Netuším, co jí na to mám říct.

,,Eleno, já..." načínám větu, ale sestra mě přerušuje: ,,Ne, Emily. Nepokoušej se je nějakým způsobem obhajovat. Dovezu vás do toho Edinburghu jenom proto, že jste mě zachránili, ale jestli si rodiče myslí, že já potom budu nějak pomáhat, tak to jsou sakra na pořádnym omylu."

,,Hele, třeba nám ty vzpomínky dali z nějakýho dobrýho důvodu, ale o tom se dozvíme až potom," snaží se Matt Elenu nějak uklidnit, ale ta po něm jenom blýskne zlostným pohledem, který ho ihned umlčí.

,,Tak to těžko, dali nám je jenom proto, že já s Emily jsme jejich děti a oni si mysleli, že asi u nás budou nejvíc v bezpečí, protože my jsme jejich krev nebo fakt netušim, co je k tomu vedlo," pronáší jedovatě, ,,no a u Matta to bylo tak, že mu jako malému zemřeli rodiče, takže se naši starali i o tebe."

Matt vzadu sklápí zrak a pohrává si s rukama v klíně.

,,Jak si tohle všechno pamatuješ? Já z dětství kromě jedné vzpomínky nevím vůbec nic," říkám Eleně. Ta jen zkřiví bolestně pusu.

,,Radši ti nebudu říkat, co všechno dělali, aby ze mě vytáhli ty vzpomínky, co potřebovali. Místo toho obnovili moje vzpomínky z dětství přibližně do deseti let a pak už to nešlo," mumlá Elena.

Chci se Eleny dál ptát, ale znenadání se za námi ozve houkačka a já vidím ve zpětném zrcátku policisty.

,,Výborně, tohle jsem přesně potřebovala," pronese pro sebe ségra, prohrábne si rukou vlasy, zajede ke krajnici a nasadí jeden ze svých oslňujících úsměvů.