Memories

Tma

,,Ne, nemluv!" napomínám ho tiše, když vidím, jak otevírá pusu, aby mi odpověděl. Poslušně ji opět zavírá, ale na očích mu vidím, jak je rád, že slyší můj hlas.

,,Nesmíš na sobě dát vůbec znát, že tu na tebe mluvím. Za tím sklem byl nějaký chlap a možná je tam pořád, pokud neodešel s tou blonckou," pokračuji tiše a slovo blonckou zlostně zasyčím. Mattovi pobaveně zacukají koutky.

,,Je fajn, že se dobře bavíš, kovboji, ale potřebujeme vymyslet, jak tě odsud dostat. Sice jsem se sem dostala, ale nějak jsem si nepromyslela tu variantu, že tě najdu a ty budeš připoutaný k posteli." Jen si unaveně povzdechne.

,,Hele buď rád, že jsem vůbec tady! Ty taky nemáš nějakej extra nápad, tak laskavě nevzdychej," nadávám mu, ,,vzdychání mám v popisu práce já." Matt na tohle nijak nereaguje a já se pokouším vymyslet nejlepší únikovou cestu. Ledaže... jo, to by mohlo fungovat.

,,Matte, něco mě napadlo, ale vůbec neni jistý, jestli to bude fungovat," šeptám mu do ucha. Matt trochu zbystří a nastraží uši, aby mu neuniklo jediné slovo, já zatím pokračuji: ,,Dokážeš ovládat telekinezi, i když jsi teď vyčerpaný?" Matt neznatelně pokrčí rameny.

,,Zkus trochu pohnout tím koženým páskem na tvé pravé noze," přikazuji mu. Matt zavírá soustředěním oči a pásek se prakticky okamžitě začíná neznatelně pohybovat.

,,Dobrý, stačí. Tak výborně, jednu část už máme vyzkoušenou. Teď bych potřebovala zjistit, jestli dokážu zneviditelnit i něco jiného kromě sebe," dodávám. Matt svraští obočí. Já už si ho ale nevšímám a zkouším se soustředit na jeho ucho, které je odvrácené od skla, aby si náhodou někdo nevšiml, že mu zmizelo. I přes veškeré mé soustředění se nic neděje. Nevzdávám se a zkouším to dál, ale po několik minutách už to vzdávám.

,,Tak mi to nejde," vzdychám tiše, ,,zkoušela jsem to zneviditelnit ucho, ale nevyšlo to." Na Mattovi je vidět, že přemýšlí. Po chvíli se mu zajiskří v očích a dotkne se svého ucha.

,,Ne, pořád je viditelný," nechápu, co tím sleduje. Matt neznatelně zakroutí hlavou a znovu si sahá na ucho.

,,Chceš, abych se ho dotkla?" ptám se a povytahuji obočí. Matt se usměje jedním koutkem a dá ruku pryč.

,,Fajn." Přistupuji k němu a dotýkám se jeho ucha. Soustředím se, zavírám oči a představuji si, jak ho obaluje jakási mlha neviditelnosti a ucho se ztrácí. Po chvilce oči opět otevírám a radostí málem zavýsknu, jeho ucho zmizelo!

,,Matte, zvládla jsem to!" šeptám radostně. ,,Teď tě ještě musím zneviditelnit celého a budeme mít potom skoro vyhráno." Matt se tváří trochu vyděšeně při zmínce o tom, že bych ho měla zneviditelnit.

,,Teď mě poslouchej," začínám vysvětlovat svůj plán, ,,musíš donutit tu zářivku na stropě, aby praskla, pak tu bude všude tma, protože ve vedlejší místnosti světlo není nebo jsem si ho nevšimla. No kdyby ho rozsvítili, tak ho taky musíš rychle zlikvidovat. Mrkni dvakrát, jestli je to ok." Matt podle mých instrukcí dvakrát mrkne.

,,Fajn, tak dál. Jakmile se tu rozhostí tma, tak se musíš co nejrychleji dostat z těch kožených popruhů a já tě pak zneviditelním. Já ti nejprve odpoutám ruce a ty si zatím telekinezí můžeš osvobodit nohy. A pak bys musel ještě otevřít dveře nebo prostě počkáme do té doby, než sem někdo přijde a otevře. Hlavně nesmí přijít dřív, než budeš osvobozený z těch pout. Mrkni dvakrát, jestli tomu všemu rozumíš." Matt zamrká a mně se začíná zvedat adrenalin v krvi.

,,Dobře," vydechuji a prohlížím si popruhy na rukách. Jsou to normální pásky, které se používají např. do kalhot. Přecházím k ruce, která je odvrácená od skla a zkouším, jak snadno jde popruh rozdělat. Během pár sekund je uvolněný. Přesouvám se zpět k druhé ruce a říkám: ,,Fajn, na tři rozbiješ tu zářivku, jo?" Matt polkne. ,,Beru to jako souhlas," odvětím a začínám počítat, ,,jedna, dva...tři!" Matt při slově jedna zavřel oči a při slově tři se zářivka rozlétá na tisíc kousků. Všude okolo se rozhostí tma.

Rychlostí blesku mu odpoutávám druhou ruku a popruh na břiše. Předpokládám, že nohy už si odpoutal a zrovna v tu chvíli seskakuje z lůžka. Všechno se to mohlo odehrát během několika sekund a jakmile chytám Matta za ruku, abych ho zneviditelnila, tak se rozlétají dveře a do místnosti svítí baterky. Sakra, sakra, sakra! Bezmyšlenkovitě si Matta přitáhnu k sobě a obejmu ho, celou svou myslí se soustředím na to, abych ho ochránila. On mi mé objetí oplácí.

Stojíme bez hnutí na místě, zatímco světla baterek propátrávají místnost. Neodvažuji se ani dýchat. Přes mikinu slyším Mattovo srdce, které bije přibližně stejnou rychlostí jako to moje, když světlo zabloudí do míst, kde stojíme.

,,Do hajzlu! Kde jsou?" vykřikne rozhořčený mužský hlas. Vykukuji zpoza Mattovy paže a vidím mohutného chlapa, který je brunátný vzteky. V jeho závěsu jsou ještě další dva, kteří teď vstupují do pokoje a celý ho prohledávají. Ještě nemáme vyhráno. Málem se mi zastaví srdce, když projde několik centimetrů od nás.

,,Nic, šéfe. Jakoby se propadli do země," drbe se na hlavě jeden z nich.

,,To neni možný!" vykřikuje ten tlusťoch, ,,koukejte prohledat všechny chodby a hlavně směr k východu na povrch!" Jeho podřízení poslušně vyklusávají z místnosti, jejich velitel ještě naposledy přejede kuželem světla po místnosti, zakleje a opouští místnost.

Dalších několik minut se ani jeden z nás neodvažuje pohnout. Až později si uvědomuji, že jsem to dokázala a zneviditelnila Matta. Ale ještě se mi nechce jeho náruč opouštět. Citím, jak se Matt trochu uvolňuje, ale pořád mě pevně svírá a já si v jeho objetí připadám tak bezpečně.

,,Jsi fakt báječná, Emily," zašeptá mi do ucha. Usměju se do jeho mikiny, nemá cenu se na něj koukat, v té tmě bych absolutně nic neviděla, ale z jeho hlasu slyším, jak se taky usmívá. Je zvláštní, že tu jen tak stojíme, i když bysme měli co nejrychleji utíkat pryč. Ale my tu jen tak stojíme v objetí a vychutnáváme si přítomnost toho druhého.

,,Jessie čeká nahoře?" ptá se s obavami v hlase.

,,Neboj, hlídá nám zadek," zamumlám a cítím, jak se pousměje.

,,Možná už bysme mohli vyrazit, než nás tu zase zavřou," připomíná mi Matt a já se neochotně vymotávám z jeho náruče, ale stále ho držím za ruku, aby zůstal pořád neviditelný.

,,S tím můžu jen souhlasit, kovboji."