Memories

Krok vpřed

Z Mattova pohledu

,,TEĎ!" zakřičí Emily a Fredovi se bolestivě zkřiví obličej. My ostatní na nic nečekáme a taky vyrážíme ze svých pozic. Rychlostí blesku se otáčím a loktem vrážím do obličeje muže, který mě ještě před chvílí držel. Ten je natolik překvapený, že ještě okamžik nereaguje, takže využívám příležitosti a dávám mu pěstí do břicha.

Ten hromotluk je ale tak svalnatý, že to s ním skoro nic neudělá, jen se posměšně ušklíbne.

,,Snažíš se zbytečně, kloučku," zavrčí a vrhne se na mě. Já rychle zareaguji a odskočím stranou. S tím nepočítá, takže se zapotácí a skoro se skácí k zemi. Zavrčí a otočí se zpět na mě.

,,Ten klouček asi nebude úplně nejsnadnější soupeř, co?" říkám mu, abych ho ještě víc naštval. To zabere a on se na mě opět vrhá. Tentokrát ale nestačím dost rychle zareagovat. Naštěstí si to špatně vypočítal a jeho pěst mě udeří do ramene místo do obličeje.

Trochu znejistím a vidím, jak ve vazounových očí hrají jiskřičky. Na nic nečeká a útočí znovu. Tentokrát jsem na něj připravený a úspěšně odrážím jeho rány. Hromotluk se po pár minutách začíná zadýchávat, to hraje v můj prospěch. Ale už by chtělo, abych ho nějakým způsobem zpacifikoval.

No počkat, ovládám přece telekinezi. Rty se mi roztáhnou v úsměvu, ze strany přilítne židle a praští ho plnou silou do rozkroku. Muž zaúpí a sesune se na zem. Posměšně si odfrknu. Chci se na něj vrhnout, ale vtom momentě se ozve Elenin výkřik. Polekaně se otočím jejím směrem a vidím, jak se válí na zemi.

,,Eleno!" ozve se Emilyn hlas. Otočím hlavu za zvukem jejího hlasu a vidím, jak se Fred rozpřáhl a udeřil někam do vzduchu. V tom momentě vidím, jak se Emily zviditelní a padá bezvládně k zemi.

,,Emily!" zakřičím a rozběhnu se za ní. Fred se zlomyslně směje. Jinými směry se neohlížím, soustředím se pouze na Emily. Najednou mě někdo srazí k zemi. Bolestivě dopadnu a slyším, jak mi něco křuplo v ruce. Mám zápěstí jako v ohni, ale na tom teď nezáleží. Zvedám se ze země a sykám bolestí. Musím se dostat k Emily. V tom mi ale brání ten chlap, který mě srazil na zem.

Upřu na něj nenávistný pohled a povolám svoji velmi dobrou kamarádku židli. Tenhle týpek to nečeká stejně jako to před chvílí nečekal ten muž předtím. Tentokrát ho nekompromisně zasáhne do hlavy. Jeho tělo padne k zemi a nevykazuje žádné známky pohybu až na zaškubání nohy. Takže žije, fajn. Už se s ním nezabývám a jdu k Emily, nad kterou se tyčí Fred.

,,Cos jí to udělal?" zavrčím na něj. Fred se jen ušklíbne. ,,Jen jsem ji neškodně praštil do spánku. Nic strašnýho," pokrčí rameny.

,,Parchante," procedím skrz zaťaté zuby a chci mu dát pěstí. Najednou se moje ruka uprostřed pohybu zastaví ve vzduchu. Zase na mě používá ty svoje triky.

,,Přestaň!" Tenhle můj pokus ho asi moc nedojme, nezaujatě si prohlíží nehty.

,,Promiň, co jsi říkal?" zeptá se nevinně. Nenávidím ho. Chci se do něj pustit, ale všimnu si, jak se za ním plíží Jessie.

,,Víš, Matte... Nemuselo to takhle dopadnout," říká stále stejným klidným tónem Fred.

,,Nechápu, co tím myslíš," říkám a dívám se mu upřeně do obličeje. Fred chce zřejmě ve svém dojemném proslovu pokračovat, ale to mu překazí Jessie, která na něj zezadu skočí a kousne ho do zadku. Fred vypískne jako malá holka, to je teda chlapák.

,,Ty čokle blbej!" oboří se na Jessie.

,,Takhle jí říkat nebudeš!" Židle, ke mně. Už je tak dokonale vycvičená, že skoro sama od sebe už ví, kam má letět. Opět se neplete a míří přímo do černého. Hezky ho trefí do spánku, jako on trefil Emily.

,,To máš za toho čokla," dodá ještě Jessie, zvedne nožku a...

,,Jessie, zas tak brutální být nemusíš," pronáším s úsměvem.

,,Ach jo, já tak chtěla," povzdechne si Jess a odběhne někam, kde je jí víc potřeba. Klekám si k Emily. Jen tak tam bezvládně leží. Ignoruji bolest v zápěstí a chytám ji za ruce.

,,Emily," šeptám a líbám její ruku, ,,no tak." Vidím, jak se jí zvedá hrudník a to je docela dobrá zpráva. Musíme hned projít tou bránou. Ohlížím se po ostatních a vidím, jak už se na nohou drží jen jeden z našich nepřátel. Bill ho právě dobře mířenou ránou srazil k zemi, teď pomáhá Eleně na nohy a míří k nám.

,,Co se stalo?" ptá se Elena a kleká si ke svojí sestře.

,,Fred ji praštil do spánku," odpovídám s pohledem upřeným na Emily.

,,Měli byste odejít," říká zadýchaně Bill.

,,Víš to jistě Bille?" ptá se ho Elena.

,,No jasně. Nechtěl jsem vám to říkat, ale seznámil jsem se tu s jednou holkou," pronese s úsměvem.

,,Jo takhle, tak hodně štěstí ty draku," zašklebím se na něj a přátelsky ho poplácám po rameni.

,,Tak šup, děcka. Ať jste pryč, než se tu objeví ta jejich slavná armáda."

Zvedám Emily do náruče a přistupujeme k portálu. Naposledy se ohlédnu na Billa.

,,Děkujeme za všechno," poděkuje mu Elena a obejme ho, potom se připojí ke mně a k Jessie.

,,Tak jdeme na to," zašeptám, vyměním si pohled s Elenou, která se na mě povzbudivě usměje. 

Zadívám se do portálu, ve kterém se mihotá taková neznatelná vrstva nějakého materiálu. Zhluboka se nadechnu a udělám první krok vpřed. První krok, který odstartuje úplně nová dobrodružství a úplně nový život.