Memories

Ubytovna

Poté co jsme si všichni odpočinuli a oddechli, že jsme stále živí a zdraví, tak jsme se pomalu vydali dál na cestu. 

,,Ach jo, teď mám tak ošklivě slepenou srst," vzdychá Jessie. Pousměju se. Tohle je opravdu typická Jessie. I když jí šlo o život, tak dokáže remcat nad tím, že už nemá krásnou srst.

,,Neboj, až dorazíme do Shipley, tak tě někde očistíme," uklidňuju ji, ,,nebo se můžeš proplavat v nějakém rybníku, kdybysme na něj narazili."

Jessie je s odpovědí očividně spokojená, protože už neodpovídá a začíná kolem sebe opět čuchat. Zadívám se na Matta, který od tě doby, co jsme vyrazili vůbec nic neřekl. Kouká se víceméně stále do země a tváří se zachmuřeně. Nadechuju se, abych mu řekla něco povzbudivého, ale on mě předběhne.

,,Nezvládl bych to," sotva znatelně zašeptá.

,,Cože?" mrkám překvapeně. Teď si nejsem vůbec jistá, co myslí. 

,,Zachránit Jessie," polkne a vzhlédne ke mně. Vidím, jak se mu lesknou oči a slzy má na krajíčku. Stáhne se mi hrdlo. Je mi ho tak moc líto. 

,,Ale Matte," chlácholím ho, ,,jednal jsi jen trochu bezmyšlenkovitě, protože ji máš tak moc rád. Myslím si, že kdybys nevěděl, že vám můžu pomoct i já, tak by sis to pořádně promyslel. Rozhodně si nic nevyčítej." Matt se zadívá na Jessie, která pobíhá od stromku ke stromku, a neznatelně přikývne.

,,Navíc to všechno dobře dopadlo," pokračuji a hledím na něj, ,,koukni se na Jessie, jak tu vesele běhá, určitě už na to zapomněla."

,,Jo, asi máš pravdu," odpovídá stále tiše, ale už se trochu vzchopil a má neutrální výraz.

,,Já mám přece pravdu vždycky," odvětím s úsměvem. Zadívá se na mě a taky se usměje. ,,Jak bych mohl zapomenout," řekne a šťouchne do mě ramenem. Už se nám jde o moc lépe. 

Přibližně po hodině jsme vyšli z lesa a přesměrovali jsme se směrem k silnici. Na obzoru se rýsovala silueta nějakého města. Když jsme byli v lese, tak se mezitím obloha zatáhla a cítili jsme, jak se začíná ochlazovat. Matt se ošívá zimou, stále má na sobě to promočené a špinavé oblečení z bažiny.  

,,Nechceš se převléct?" ptám se ho asi trochu pozdě. Jenom zavrtí hlavou. ,,Ne, to nemá cenu. Počkám, až budu někde v teple." 

,,No pokud nás v tomhle stavu vůbec někam pustí," pronáším zachmuřeně. 

,,Toho bych se nebál, náš neodolatelný šarm nedokáže zakrýt ani špína. A bažinný odér místo voňavky je taky bod k dobru," zavtipkuje. 

,,To nepochybně," směju se. 

,,Jessie!" volá Matt na fenku a připíná ji, protože už jsme se přiblížili k městu.

,,Doufám, že ze mě zase uděláte krásku," říká nám Jessie, ,,nebo bych si mohla zajít do psího salónku, tam už jsem taky nebyla věky."

,,Uvidíme, co bude v naší moci, madam," odpovídá jí Matt a uklání se. Po tomhle gestu si začíná Jessie vznešeně vykračovat. Jakmile vstupujeme do městečka a potkáváme nějaké lidi, tak na nás samozřejmě všichni civí. Určitě vypadáme, jako kdybychom už od narození žili v lese a teď poprvé vstoupili do civilizovaného světa.

,,Nejlepší bude, když zapadneme do prvního ubytovny, na kterou narazíme," říkám polohlasně Mattovi, který jen přikyvuje a přidáváme do kroku. Bohužel to vypadá, že tady nic nebude, a proto se ptáme nějakých lidí, kteří nám doporučují město Heanor vzdálené pouze kilometr a půl odtud. 

Jakmile přicházíme do Heanoru, tak pátráme po nějaké ubytovně, hotel to přímo být nemusí. Po deseti minutách objevujeme nějakou ubytovnu a protože jsem nejčistější, tak nám objednávám pokoj. Matt s Jessie se drží co nejdál od pohledu recepční a čekají, až to vyřídím. Jakmile držím klíčky v ruce, tak rychle přebíhají k výtahu a já je následuji. 

,,Už se těším na pořádnou koupel," pronáší Jessie, když odemykám dveře od našeho pokoje. Proplete se mi pod nohama a běží hledat koupelnu.

,,Hele! Odkdy mají psi přednost?" ohrazuje se Matt a vstupuje za ní.

,,Od tý doby, co jsou psi první v koupelně. Znáš to - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Třeba ti to příště vyjde, Mattíku," říká pobaveně Jessie a my jen vidíme její mizící ocas ve dveřích koupelny.

,,Hele lidi, ještě mi ale někdo musíte napustit vanu a pořádně mě vydrbat od toho bláta," volá na nás fenka. Když vidím, v jakém je Matt stavu, tak se rozhoduju, že se toho úkolu zhostím já. Jakmile je Jessie dokonala čistá, tak přichází řada na Matta.

,,Doufám, že tobě s drbáním bahna pomáhat nemusím," ušklíbnu se na něj.

,,Já bych se rozhodně nebránil," odpovídá škádlivě.

,,Pročešeš mi srst?" ozývá se Jessie ještě dřív, než stačím Mattovi odpovědět. K nohám mi pokládá kartáč. 

,,Vidíš, že mám plné ruce práce," odvětím Mattovi už s kartáčem v ruce. Ten se smíchem míří do koupelny. Jakmile skončím s kartáčování Jessie, tak si připravuji čistě věci, abych mohla jít na řadu po Mattovi. 

,,Další pán na holení," hlásí Matt, když vychází z koupelny. Suší si vlasy ručníkem a no sakra, má na sobě jenom trenky. Na nahé kůži se mu někde lesknou ještě kapičky vody. Chvilku na něj jen tak civím a jemu zřejmě dochází, že na sobě prakticky nic nemá. Během vteřiny rudne a já cítím, jak mi taky hoří tváře. ,,Já si s sebou zapomněl vzít věci," přiznává se. 

,,Jen jestli to nebylo schválně," popichuju ho. Směje se.

,,Ocenil bych, kdybys na ně taky zapomněla," mrká na mě.

,,To by se ti tak líbilo," ušklíbnu se a mířím do koupelny. Nechám po sobě téct horkou vodu, která je tak nepředstavitelně uvolňující. Snažím se na nic nemyslet a jen si vyčistit hlavu. Najednou si vzpomínám na tu jedinou vzpomínku z nemocnice, která se mi uložila do paměti a nezmizela jako ty ostatní. Ještě jsem se o tom nezmínila Mattovi. Vylézám ze sprchy s úmyslem podělit se mojí vzpomínkou s ostatními, ale jakmile otevírám dveře do pokoje, tak na mě Matt vybafne: ,,Už jsem myslel, že tě snad budu muset jít zachraňovat. Jde se na večeři!" Už má klíče od pokoje v ruce a Jessie je taky celá nastartovaná.

Povzdechnu si. Náš rozhovor očividně bude muset počkat.