Memories

Stroj

Doufám, že tou rodinnou slavností myslel jenom nás, co jsme tu stáli už předtím. Protože jestli jsou tohle naši další příbuzní, tak mě už opravdu trefí.  

,,To víš, nikdo si nemyslel, že se sem dovalíš s tim svym pupkem, Frede," odsekne strejda Bill. Takže Fred? No to k němu sedí. Tlusťoch Fredík se jen pohrdavě ušklíbne. 

,,Proč tak silná slova, Bille? Chci si jen přátelsky promluvit," pronese. Jak mluvil, tak se postupně přesouval k nám. Teď už je úplně těsně u Eleny a pistolí jí odhrnuje vlasy z ramene. Ségra zatíná pěsti, ale nehne ani brvou, asi ví, jak na něj. Fred se nakloní k jejímu uchu a zašeptá, ale dost hlasitě, abysme to slyšeli i my ostatní: ,,Tady s Elenou si máme hodně co povídat." Otře se rty o její ucho a slizce se zasměje. Elena pouze zavře oči a trhavě se nadechne. Fred mezitím pokračuje od Eleny směrem ke mně. 

,,Takže tohle je ta tvoje sestra," prohlásí, zastaví se přede mnou a sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Povytáhne jeden koutek úst a přistoupí ke mně ještě blíž. Snaží se na mě sáhnout, ale já důrazně zavrčím: ,,Pracky pryč." Svrchu na něj pohlédnu. Ani mi to nedělá problém, jsem o půl hlavy vyšší než tenhle záprdek. 

Očividně to zabralo, protože Fredova ruka spadne zase dolů zpět na své místo. 

,,Takže kočička bude vystrkovat drápky?" zeptá se chlípně, chvíli si mě ještě jen tak měří, pak se otočí a míří k Billovi. Postaví se naproti němu a snaží se mu koukat zpříma do očí, bohužel mu to vůbec nevychází, protože strejda je tak o dvacet centimetrů vyšší, takže to spíš působí docela komicky. Tenhle fakt si uvědomí i náš malý přítel, odfrkne si a vrátí se zpět ke svým kumpánům. 

Kývne naším směrem a na jeho pokyn vyrazí několik chlapů. Chci se pohnout, ale nemůžu. To mě vyplaší, zrychlí se mi tep a rozšíří oči. Chci se otočit na Matta, ale nemůžu pohnout ani hlavou. Jediné, co mi zbývá je, že můžu zrychleně dýchat a těkat očima okolo sebe. Nejlíp vidím na Billa, který taky jen tak odevzdaně stojí. Co nám to sakra provedli? 

Bezmocně sleduji jednoho muže, který jde mým směrem. Vezme mi ruce a sváže je za zády. Je zvláštní, že on s mýma rukama pohybovat může, ale mě vůbec neposlouchají. Kopne mě zezadu do nohou, které se rozpohybují. Sleduji Freda, jak něco šeptem vykládá svým poskokům. Mezitím mě můj, jak ho jenom nazvat... bodyguard, otáčí a vede k ostatním, kteří stojí už vyrovnaní v řadě. 

Na všech obličejích se zračí vystrašený výraz. Takhle to rozhodně nenechám, musím něco vymyslet. Kdybych tak mohla říct Mattovi, ať zkusí tu svoji telekinezi. Počkat... přece jenom bych něco mohla zkusit. Snažím se soustředit na svůj nos, protože ho alespoň částečně vidím. Během sekundy zmizí. Vnitřně se zaraduju a nechám ho rychle znovu objevit, aby si toho nikdo nevšiml. 

Fred k nám pomalu jde. Zastaví se na kraji, kde je Bill a postupně pokračuje až ke mně, protože stojím na konci řady. Vedle mě je vlastně ještě Jessie, ale tu úplně přehlíží. Uchechtne se. ,,Docela jsem vás zpacifikoval, nemám pravdu?" Dá si ruku k uchu, jako kdyby něco slyšel a povídá: ,,Cože? Co jste říkali?" To jediné, na co se zmůžu je zafunění. Fred nakrčí čelo a zavrtí hlavou. ,,Promiňte, nějak mi nedošlo, že nemůžete mluvit." Zasměje se svému inteligentnímu vtipu. 

,,Vy jste tak vtipní, jsem rád, že vás znám," dělá, že si otírá slzu z koutku oka. ,,No nic, konec srandiček, jdeme k tomu stroji," zavelí tvrdě a my se všichni jako na povel rozejdeme za ním. Vede nás několika místnostmi, potom poklepe na několik stěn v určitém rytmu a v zemi se rozevře otvor, do kterého vstoupíme.

Scházíme po schodech. Všude okolo je tma, ale jakmile dojdeme dolů, tak se rozsvítí zářivky. Vypadá to tu podobně jako tam, kde věznili Elenu. Procházíme několika chodbami, až se konečně zastavujeme před velkými dveřmi. Není tu žádný přístroj na otevření nebo klika. 

,,Bille a Eleno, mohu vás poprosit?" požádá je laskavě Fred. Oba dva se rozejdou, vyhrnou si rukávy na pravé ruce a spojí svoje tetování. Ta se slabě rozzáří a dveře se otevřou. Je škoda, že jsem si nevšimla tetování na strýčkově rameni. 

,,Dělá mi takovou radost s vámi spolupracovat," povzdechne si slastně tlustoprd, poplácá Billa po rameni a všichni společně vstupujeme do místnosti. 

Přímo před námi se nachází ten stroj. Konečně ho vidím. Musím se přiznat, že jsem čekala něco trochu lepšího, když nás stálo tolik úsilí se sem dostat. Ten portál tvoří tři kružnice, které jsou zřejmě z nějakého kovu a každá je jinak veliká. Ani jedna kružnice nesvětélkuje nebo se z ní nekouří nebo nevydává jiné efekty. 

,,Na první pohled nic moc, ale má to svoje kouzlo," zašeptá melancholicky Fred a kráčí ke stroji. No ne, aby se nám tu štěstím nerozplynul. Hodnotím naši situaci. Jsme tu my ,,vězni" a naši únosci a Fred s Jessií. Nevypadá to zrovna moc růžově, ale za pokus nic nedám. V můj prospěch hraje i to, že je tu docela šero. Jestli to nevyjde, tak doufám, že mě potom aspoň sejmou rychle. Sleduji Freda, který obchází stroj a zbožně si ho prohlíží. Úchylák jeden. No nic, jdeme na to. Zhluboka se nadechuji a zavírám oči. 

,,Kam sakra zmizela?!"