Memories

Na pokoji

,,Jdu do sprchy," oznamuji Mattovi a přehrabuji se v batohu, abych si vybrala věci na sebe.

,,No to nejdeš, když tam budu první," popichuje mě Matt a dělá, že se rozebíhá ke koupelně.

,,Tak fajn, dámy vlastně mají přednost," odvětím s nadhledem a překřížím si ruce na prsou. Tuhle reakci rozhodně nečekal.

,,Díky, jsi tak milá," mrkne na mě a mizí v koupelně. Tímhle mě úplně odzbrojil, jen tupě zírám na zavřené dveře do koupelny. Sakra, myslela jsem, že se to dotkne jeho ega a teď musím čekat, než se vyrochní. Sedám si na postel. Páni, je tak skvěle měkká. Neodolám a lehám si. Nikomu neuškodí, když zavřu oči... jenom na chvilku.

Pomalu začínám usínat, když se otevírají dveře od koupelny a slyším Mattův hlas: ,,Prosím, pane, můžete jít."

,,Mhhmm," zabručím a promnu si obličej. Matt se začne smát. Pohoršeně na něj zamžourám.

,,Takže nejdřív mi vlezeš do sprchy, pak mě probudíš a teď se mi ještě drze směješ?" říkám uraženě.

Matt si z toho absolutně nic nedělá a hupsne na postel vedle mě. ,,Koukej padat, přece mi tu nebudeš smrdět," řekne se smíchem. Má nějak dobrou náladu, což mě ještě víc naštve. Ale když se kouknu na ten jeho úsměv, tak mě to hned přejde.

,,Haha, fakt umíš holce polichotit," vypláznu na něj jazyk, shrábnu oblečení a zabouchnu za sebou dveře do koupelny. Vlezu do sprchy a nechám po sobě stékat horkou vodu, která mě neuvěřitelně uvolní. Cítím, jak se moje napjaté tělo pomalu uklidňuje, snažím se soustředit jen na tenhle pocit a nic jiného.

Vylézám ze sprchy a beru si jeden z připravených hotelových ručníků. Vůbec netuším, jak dlouho jsem se mohla sprchovat, ale předpokládám, že Matt už dávno usnul. Právě z toho důvodu potichu otevírám dveře, abych ho neprobudila. Matt už leží přikrytý na posteli, tak potichu přecházím k oknu a zatahuji závěsy.

,,Jaká byla sprcha?" ozývá se z postele.

,,Skvělá," odpovídám a usmívám se na něj, ,,proč ještě nespíš, kovboji?"

,,Čekám na tebe," mumlá a dívá se na mě. Přecházím k posteli a zalézám pod peřinu. Obracím se čelem k němu. Matt se na mě nepřestává koukat. Pohled mu oplácím, ale po chvíli už se cítím nesvá, proto prolamuji mlčení: ,,Na co myslíš?"

Jeho obličej se roztáhne v rošťáckém úsměvu a odvětí: ,,Na to, že bych ti měl taky co nejdřív vymyslet přezdívku."

,,Tak to už se moc těším, jak kreativní budeš, kovboji," zasměju se.

,,To se budeš ještě divit," odpoví s úsměvem, ,,nepodceňuj mou sílu."

,,To by mě samozřejmě ani ve snu nenapadlo," zašklebím se na něj a zívnu si. Nakazím tím Matta, který moje zívnutí opakuje. Společně se tomu zasmějeme.

,,Tak dobrou, Emily," popřeje mi a zavře oči. ,,Dobrou, kovboji," oplatím mu přání, Matt jen zavrtí hlavou a ospale pronese: ,,Na tvojí přezdívce se vyřádim, to se neboj." Díky Mattovi usínám s úsměvem na rtech.

***

Celou noc, nebo spíš celou tu dobu, co jsem spala, jsem se převalovala a měla neklidné sny. Sice si žádný z nich nepamatuji, ale vím, že to byly fakt blbosti. Probouzím se tedy s výsledkem, že jsem ještě unavenější než předtím, ale už nemůžu vůbec usnout.

Zvedám se do sedu a opírám se o stěnu. Matt vedle mě stále pokojně oddechuje. Prohlížím si jeho klidnou tvář. Je tak čistá a bezstarostná. Aspoň jeden z nás může v klidu snít. Po chvíli od něj odvracím pohled a opět se opírám o stěnu.

Začínám přemýšlet o uplynulých událostech. Nějak jsem ještě nezpracovala to, že mám sestru. Od myšlenek na sestru se přesouvám k rodičům a sestřinu vzteku na ně. Svým způsobem má asi určitě pravdu, ale já k nim necítím nějakou nenávist, ale zatím ani lásku. Co se asi bude dít v tom Edinburghu? Automaticky se zamračím, ale z mých myšlenek mě vytrhne Mattův hlas.

,,Nemrač se na ten svět, on za to nemůže," prohlásí. Kysele se pousměju a ani neotvírám oči.

,,Tím si nejsem tak jistá," zamumlám a zůstávám ve stejné pozici. Slyším, jak Matt šustí peřinou a cítím, jak se taky posadil.

,,Jo, tahle pozice je docela dobrá," prohlásí po chvíli. Odfrknu si, otevřu oči a pootočím hlavou. Matt sedí v naprosto stejné poloze jako já a dívá se na mě.

,,Nad čím jsi přemýšlela?" ptá se mě. Povzdechnu si a odpovím: ,,Ále tak různě. Hlavně nad tím, co se stalo v posledních hodinách, nad tím, jak mi vstoupila Elena do života, jak mluvila o rodičích a nad tím, co nás čeká v tom Edinburghu. Absolutně netuším, co si mám počít. Sice se zatím nic moc neděje, ale když si představím, že nás můžou potkat třeba ještě horší věci než doteď nebo to pak už bude brnkačka, ale s tím bych moc nepočítala." Jak mluvím, tak se mi začíná stahovat hrdlo. Nevím proč, ale teď to na mě všechno nějak dolehlo, jak jsem se o tom rozpovídala.

Matt mě celou dobu pozorně poslouchá. Asi se musím tvářit fakt zoufale, protože mě začíná utěšovat: ,,Emily, nesmíš to tolik řešit. Já z toho taky nejsem moc odvázanej, ale aspoň na to nejsme sami, to by bylo mnohem horší, ne?" Dívám se do jeho klidných, modrých očí, které mají dnes naprosto úžasný odstín, a bez odpovědi přikyvuji.

,,Vůbec nepřemýšlej nad tím, co bylo nebo co bude, zabývej se jenom přítomností a ta je zatím skvělá, protože jsme v týhle pohodlný posteli," odlehčuje situaci a mně vykouzlí úsměv na tváři.

,,Jak už jsem ti jednou řekl... Jedeme v tom společně," dodává tiše Matt. Jakmile řekne tu poslední větu, tak se mi vybavuje okamžik, kdy ji řekl poprvé. Zdá se mi to jako věčnost, i když to bylo teprve před pár dny. Stejně jako tenkrát, tak i teď jsme od sebe vzdáleni jen nebezpečně blízko. Hledím na něj a pomalu, ale jistě se mi začíná zrychlovat tep.

,,A já jsem ráda, že mám za parťáka zrovna tebe, kovboji," říkám šeptem a skousnu si dolní ret. Matt se pousměje a přejede mi prstem právě po dolním rtu a tím ho uvolňuje ze sevření mých zubů.

,,Tak je to mnohem lepší," prohlásí tiše, naklání se ke mně a líbá mě. První pusa je trochu váhavá, ale jakmile mu polibek oplácím, tak okolo mě okamžitě ovíjí své paže a přitahuje si mě blíž. Já mu vycházím vstříc a zajíždím svými prsty do jeho vlasů. Začíná mě líbat mnohem vášnivěji, oba si uvědomujeme, jak moc jsme potřebovali blízkost toho druhého. Hladí mě po zádech, zatímco já si pohrávám s jeho vlasy. Přeju si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

,,Hej lidi, Jessie se chce jít vyvenčit!" ozývá se náhle za dveřmi Elenin hlas. Matt přerušuje polibek a začíná se smát. Nejprve jsem zklamaná, ale po chvíli se se smíchem přidávám.

,,Hned jdeme!" volá na ni Matt.

,,Fajn, počkáme venku," dodá Jessie a slyšíme je, jak odchází. S povzdechem se vymotávám z jeho objetí, ale Matt mě nenechává jen tak lehce odejít, chytá mě za ruku, tím pádem ztrácím rovnováhu a padám přímo na jeho hruď. Zachytí mě a společně se svalíme na postel. Se smíchem si vzájemně opětujeme pohledy. V jeho očích mu hrají jiskřičky.

,,Myslím, že ještě malá chvilka je nezabije," říká s rošťáckým úsměvem a věnuje mi svůj další polibek.