Memories

Elenina vzpomínka

Celou cestu zpátky k hotelu se Jessie držela poslušně u nás. Vlastně ani neměla jinou možnost, protože ji Matt připnul na vodítko. 

Nikdo z nás toho moc nenamluví, ale pár metrů před hotelem Elena zničehonic syká a chytá se za spánky. No jo, moc dobře vím, jaký to je pocit, když vás přepadne vzpomínka. Elena sebou trochu zapotácí a Matt ji chytne za loket, aby nespadla. Po chvíli otevírá trochu vyděšeně oči. 

,,Pamatuješ si to?" ptám se co možná nejklidněji. Elena několikrát zamrká a pak vydechne: ,,Tohle se mi nestalo už dlouho..."

,,Co přesně?" doráží Matt. 

,,Aby se mi vybavila nějaká vzpomínka. Po tom uvěznění tohle najednou přestalo a až teď...," Eleny hlas se vytrácí a polkne. Dochází mi, že jsem se jí stále nezeptala na to, co vlastně dělala, když tu byla sama a pak ji uvěznili. 

,,A zapamatovala sis ji?" nepřestává naléhat Matt. Elena se na něj zamračí a odvětí: ,,Jo, pamatuju si ji." Ale nevypadá, že by se o tom s námi chtěla podělit. Matt pochopil, že asi nemá cenu na ni naléhat, proto na Elenu oba dva vyčkávavě hledíme. Sestra si povzdychne. Vzdychá stejným způsobem jako já, je vidět, že jsme opravdu sestry. 

,,Takže," začíná a zadívá se někam za nás do dálky, ,,v té vzpomínce jsem byla s našimi rodiči a vedli mě do nějaké místnosti. Tvar místnosti nebo podrobnosti v ní si nepamatuji, ale uprostřed byl nějaký stroj. Vypadal jako nějaká brána nebo co, ale vůbec nevím, k čemu má sloužit. A to je všechno." Chvíli mlčíme, nikdo z nás neví, co by na to řekl.

,,A rodiče ti nic neřekli?" ptám se nejistě. Elena jen mlčky zavrtí hlavou. 

,,Víte, docela by mě zajímalo, jak  přesně to s těmi vzpomínkami funguje," říká nám zadumaně Matt. ,,Jestli v tom je nějaký systém, kdy se nám něco zobrazí v hlavě nebo to jsou náhodné vzpomínky, které se aktivují třeba tím, že si něčeho všimneme venku, co je obsažené i v té vzpomínce," rozvíjí dál svoje teorie. 

,,Nemyslím si, že bych tady někde v okolí viděla nějaký ďábelský stroj," zpraží ho pohledem ségra. 

,,To jsi nemusela, ale v tvém okolí je tolik podnětů, že některé prostě ignoruješ, ale tvůj mozek to zachytí. Může to být jen nějaký nevýznamný detail, kterého sis ani nevšimla v té vzpomínce," vysvětluje Matt.

,,Jo, to zní pravděpodobně," zamumlá Jessie a olízne se, ,,teď se ale chci najíst. Takže si ty svoje teorie nechte až na pokoj." Fenka nás opět nezklamala, proto vyrážíme z místa a během pár minut vcházíme do našich pokojů. 

,,Hele lidi, jsem docela unavená," pronáší se zívnutím Elena, ,,ještě bych se chtěla chvíli prospat a pak pojedeme dál?" Hází na nás takové psí oči, kterým se nedá odolat. Zřejmě se je naučila od Jessie. 

,,Klidně, my si taky schrupnem," odpovídám s úsměvem. Ohlížím se po Mattovi, který zatím obstaral jídlo pro Jessie. 

,,Tak já nechám otevřeno pro Jess, dobře?" ptá se, ale Jessie už si od Matta vzala jídlo a spokojeně s ním kráčí do vedlejšího pokoje. 

,,Vypadá to, že to asi nebude potřeba," opáčím s úsměvem a přeji Eleně dobrou noc. Zavírám dveře do našeho pokoje a vidím Matta, jak vytáčí pokojovou službu. Tázavě zvednu obočí, ale on se na mě jenom uculí a objednává nám nějaké jídlo. 

,,Na tebe je vždycky spolehnutí, kovboji," ušklíbnu se na něj a kecnu si na postel vedle něj. 

,,Nenechám tě přece umřít hlady, moc dobře jsem viděl, jak jsi záviděla Jessie její jídlo," oplatí mi úšklebek, obmotá ruku kolem mého pasu a přitáhne si mě k sobě blíž. Položím mu hlavu na rameno a povzdechnu si... tentokrát ale spokojeně. 

,,Už jsi přišel na tu přezdívku?" ptám se se zájmem. 

,,Pracuje se na tom," zamumlá do mých vlasů, ,,nějak mi chybí básnické střevo. Ale tobě hezky voní vlasy." 

Zasměju se: ,,Co to má společnýho s mými vlasy? A díky, to bude tím hotelovým šampónem."

,,Jen jsem chtěl odvést pozornost od mojí neschopnosti," odpoví se smíchem. Než stačím něco odpovědět, tak se ozve zaklepání na dveře. Zvedám se, abych otevřela a za dveřmi stojí pokojová služba s naším jídlem. Poděkuji a když odejde, říkám Mattovi: ,,To byla ale rychlost, co?" 

,,Hm, buď je to jídlo hnusný a nikdo si ho neobjednává nebo mají extrémně skvělýho kuchaře," vypočítává na prstech dvě možnosti. Pobaveně nad ním zavrtím hlavou, přenáším jídlo k posteli a pouštíme se do něj. 

,,Myslíš, že nám Elena řekla všechno?" ptám se Matta, když si v hlavě rekapituluji Eleninu vzpomínku. Matt jen pokrčí rameny: ,,Snad nám to podstatný řekla a i kdyby si něco nechala pro sebe, tak k tomu má asi nějaký důvod."

,,Jo, asi máš pravdu," mumlám a v tichosti dojídáme naše jídlo.

,,Tak se jdem taky prospat, to jídlo člověka dokáže unavit," zívá Matt a natahuje se na postel. 

,,Pojď na mou hruď, než tam bude nával," říká a otevírá svoji náruč. ,,Tak to nemůžu marnit ani sekundu," směju se, obejdu postel, vlezu do ní a přitulím se k Mattovi. Ten přes nás přetáhne peřinu a pevně mě obejme.

,,Dobrou noc," zašeptá a dá mi pusu na čelo. Šťastně se uculím do jeho trika  a odvětím: ,,Dobrou, ať se ti zdá jenom o mně, kovboji."