Memories

Elena

Společně vycházíme na chodbu, která se také topí ve tmě. To znamená, že jsme stále neviditelní. Je zvláštní, že zářivky registrují jen pohyby viditelných lidí. Zničehonic se světla rozsvěcují. Cítím, jak sebou Matt trhne a já okamžitě ztuhnu. Snad není Matt viditelný. Otáčím se na něj, ale na konci chodby zahlédnu Elenu, jak jde prakticky neslyšně chodbou. Po tvářích jí tečou slzy a rukama si objímá tělo. Zajímalo by mě, co se jí stalo.

S Mattem se tiskneme co nejblíže ke stěně a ani se neodvažujeme dýchat. Celou dobu jde se sklopenou hlavou, ale v okamžiku, kdy nás míjí zvedá hlavu a upřeně se zadívá do mých očí. V jejích uslzených očích se zračí bolest. To není možné, jak si nás mohla všimnout? Pohled jí klidně oplácím, po chvíli ode mě odvrátí oči, zadívá se na Matta a poté pokračuje dál ve svojí cestě. Zahýbá za roh a já postřehnu na jejím pravém rameni nějaké tetování. Takže ona...

,,Ona nás viděla," vydechne potichu Matt a přeruší proud mých myšlenek.

,,Jo, ale viditelní jsme nebyli, protože nesvítí světla," odpovídám potichu, ,,všimnul sis toho tetování?"

,,Cože?" ptá se překvapeně Matt.

,,Měla tetování na pravém rameni. Vážně sis toho nevšimnul, i když tě předtím ošmatlávala?"

,,Já... nevím, nevzpomínám si. Teď jsem to taky vůbec nezaregistroval," odpovídá zamyšleně.

,,Myslíš, že by mohla být jako my?" ptám se trochu křečovitě. To by úplně měnilo situaci.

,,Co tam měla vytetované?" zajímá Matta.

,,Netuším, všimla jsem si toho na poslední chvíli," mumlám.

,,Třeba to bylo tetování, které je specifické pro lidi, kteří nás pronásledují," uklidňuje mě můj kovboj.

,,Jo, asi máš pravdu," odvětím, ale v hloubi duše vím, že Elena nebude na jejich straně.

,,Měli bysme pokračovat," pobízí mě Matt. Vydáváme se na cestu, na křižovatce zahýbáme doprava, kam předtím odešla blondýna.

,,Pamatuješ si cestu k východu?" ptá se mě s obavami Matt. Zarážím se. Když jsem se přišla, tak jsem potkala Elenu a následovala ji. Super, je tma a jsme ztracení.

,,No..." nepokračuji ve větě. Matt vedle mě si povzdechne. Už vzdychá častěji než já a to je co říct.

,,To jsem si teda vybral záchranáře," popichuje mě. Strčím do něj.

,,Ještě jedno slovo a nechám tě tady," zasyčím na něj. V tom okamžiku se rozsvěcují světla a do chodby vchází ti chlapi. Bez povšimnutí kolem nás projdou. Matta se na nic neptám a rychle vyrážím za nimi. Chtě nechtě musí jít se mnou, protože stále pevně svírám jeho ruku. Následujeme ty muže, ale nezdá se mi, že bysme se přibližovali k východu.

Struktura chodeb se mění, teď už vypadají moderněji, betonové zdi se změnili v nějaký materiál, který ani nepoznávám. Občas projdeme okolo nějakých dveří. Z jedněch se najednou ozve ženský křik, po kterém tuhne krev v žilách. Na rukou mi naskočí husí kůže a vyděšeně se otáčím na Matta. Je zajímavé, že když jsme oba neviditelní, tak se dokážeme navzájem vidět. Ten mi oplácí stejně znepokojený pohled.

Shodou okolností muži před námi vchází zřejmě do té místnosti, odkud se ozval ten křik. Rychle je následujeme a z toho, co spatřím, mě opravdu mrazí až do morku kostí. Stojíme před sklem, za kterým leží Elena. Je schoulená na zemi, celá se třese a nad ní stojí ten muž, který předtím dohlížel na Matta. Něco na ni křičí, ale není slyšet co, sklo je zřejmě zvukotěsné.

Elena se těžce zvedá ze země a pohybuje rty stále ve stejném rytmu. Zřejmě dokola opakuje slovo prosím. Její obličej je celý zarudlý a nepřestávají jí téct slzy. Ten tlusťoch na ni ale nepřestává křičet a dává ji pořádnou facku, která ji srazí zpět na zem.

Cítím, jak je Matt celý napnutý a zatíná pěsti. Muž náhle Elenu zvedne a vyjde s ní druhými dveřmi uvnitř té místnosti úplně někam jinam. Ti dva muži vychází stejnými dveřmi, kterými přišli a my je následujeme. Na chodbě se zastavujeme a čekáme, až zmizí. Tím, co jsem viděla, jsem naprosto otřesená. Proč jí tak ubližoval? Je přece na jeho straně... nebo ne?

,,Matte," šeptám, ,,musíme jí pomoct."

,,Emily, neblbni. Taky se mi nelíbilo, jak se k ní choval, ale ona představuje naprosto zbytečnou komplikaci," odvětí Matt.

,,Ale ona není na jejich straně!"

,,Podívej, to nemůžeme vědět. Co když je? A udělala něco, co se mu nelíbilo, a proto ji takhle zbil a řval na ni?" odpovídá Matt racionálně. ,,Navíc nemáme nejmenší šanci zjistit, kde přesně se teď nachází. Ten chlap ji bude určitě střežit jako oko v hlavě. A jak na nás předtím koukala, tak proč neřekla, že chce jít s námi pryč, když je údajně na naší straně? "

,,Podle mě si nese určitě stejné vzpomínky jako my, Matte," šeptám a zničehonic se mi začíná motat hlava. Opírám se o stěnu a zavírám oči. Bolest hlavy, vzpomínka. Zrychluje se mi srdeční tep a lapám po dechu. Chodba náhle potemní.

,,Emily?" ptá se s obavami v hlase Matt.

,,Já... probleskla mi hlavou další vzpomínka. A i teď si ji pamatuji. Matte," říkám těžce, ,,naprosto jistě vím, že Elena je stejná jako my."