To si ze mě už někdo musí dělat srandu. Tyhle rodinná shledání mě opravdu přestávají bavit. Nemůžu reagovat jinak a prostě se rozesměju. Ostatní na mě nechápavě koukají a to mě rozesměje ještě víc.
,,No jasně že jsi náš strejda, nic jinýho se ani nedalo čekat," vypravím ze sebe po chvíli. ,,Myslíš, že ti to budeme věřit?"
,,Kdybych chtěl, Emily, tak jste už dávno všichni mrtví," pronese mrazivě.
,,Já bych mu věřila," ozve se Jessie. ,,To on mi vyrobil ten obojek."
,,To jste vyrobil vy?" ptá se nevěřícně Matt. Strejda se jen uchechtne. ,,Jasně že jo."
,,Jak to, že sis na to vzpomněla až teď?" obrátí se Matt s dotazem na fenku.
,,Ani nevim, nějak se mi to vybavilo," odpoví svým typickým nevzrušeným tónem a oblízne si tlapku.
,,Fajn, dejme tomu, že jsi opravdu náš strejda," začne Elena, ,,tak proč nám naši neřekli nic o tom, že jsi tady?"
,,Na to existuje snadná odpověď." Opře se o stěnu a blýskne se mu v očích. ,,Neví to." To se dalo čekat.
,,Oni byli tak naivní, že by vás tu nechali jen tak bez dozoru," zakroutí hlavou. ,,Musel jsem to vzít do svých rukou."
,,A co jsi pro nás udělal tak úžasnýho?" zeptám se útočně a založím si ruce na prsou. Jsem stále naštvaná kvůli tomu, že mě předtím srazil na zem, klidně mě mohl zastavit jemnějším způsobem, nic by mu to neudělalo.
,,Celou dobu vám kryju zadek. Beze mě by vás už dávno chytli," odpoví ledově a propichuje mě očima. Pohled mu zatvrzele oplácím. ,,Jak dlouho už jsi tady?"
,,Už dlouho. Prošel jsem tou bránou předtím, než vás sem poslali. Nevím, jestli to zjistili, ale tenkrát jsem o svém plánu nikomu neřekl a nikdo mě neviděl, když jsem bránou procházel."
,,Co jsi tu celou dobu dělal?" ptá se sestra.
,,Nic zvláštního, jen jsem na vás dohlížel. Navíc jsem tušil, že ten teleport není od začátku nejlepší nápad a že ho bude chtít někdo zneužít. Tak to je totiž vždycky," ušklíbne se strejda.
Na chvíli se odmlčíme, protože všichni z nás hodnotí situaci. Strýček si nás zatím pobaveně prohlíží a drbe se na bradě. Matt kope nohou do země, Elena si pročesává vlasy, Jessie čuchá kolem stěn a já se koušu do rtu.
,,Jak přesně nám chceš pomoct?" zeptá se Matt.
,,Myslim, že musíte nějakým způsobem zavřít tu bránu, ale já do toho moc nevidím, takže mi musíte říct, jaký instrukce vám dali rodiče a pak uvidím, co se dá dělat," odpoví a pokrčí rameny. Stručně mu tedy popíšu to, jak se dá teleport zavřít a co máme v plánu udělat. Nechci to říkat nahlas, ale bylo by docela dobrý, kdyby tu místo Eleny zůstal on.
,,Řekl bych, že je blbost, aby tu Elena zůstávala, když to můžu udělat já," řekne a na každém z nás spočine pohledem. Oddechnu si, vyvíjí se to líp, než jsem mohla předpokládat.
,,A ty se snad už nikdy nechceš vrátit zpátky domů?" zeptá se ségra. Strejda se podrbe na bradě a odpoví: ,,Ani ne, vlastní rodinu nemám a tady se mi docela líbí, takže o mě vůbec nemějte obavy." Usměje se na nás a mně je na chvíli líto, že tu zůstane.
,,Navíc žít tam taky není žádný med, hlavně když se k moci dostanou špatní lidé a vy se narodíte do špatné rodiny," pronese zachmuřeně, ,,tady se mi to nezdá tak brutální." Po jeho slovech těžce polknu. Už se mi asi nechce moc vracet, především když tuším, že asi zrovna já jsem se nenarodila do té nejlepší rodiny.
,,Tak dobře..., když ti to nevadí," řekne trochu smutně Elena.
,,Fakt ne, je mi to úplně jedno. Jenom bych chtěl, abyste ode mě pozdravovali bráchu," dodá strejda a usměje se.
,,S radostí. A... je to trochu trapný, ale jak se jmenuješ?" zeptá se ségra.
,,Jsem Bill a teď už pojďme k tomu zatracenýmu stroji," řekne strejda Bill rázně, otočí se a vyrazí k nějakým dvěřím.
Elena už chce vykročit za Billem, ale najednou vytřeští oči a ztuhne na místě. Její pohled směruje za mě. Po zádech mi přejede mráz, tentokrát oprávněně, protože slyším, jak se za mými zády natáhlo několik spouští. Otočím se a vidím tam několik chlápků, kteří věznili sestru. Všichni do jednoho drží zbraně. Ten vepředu, který je zřejmě jejich vůdce, se slizce usměje na Elenu a zahuhlá: ,,Rád tě zase vidím zlato."
,,Co tu do hajzlu chcete?" pronese mrazivým hlasem strejda. Ten tlustý slizoň se nepříjemně zasměje.
,,Ale Bille, taková zbytečná otázka," pronese sarkasticky a zavrtí hlavou.
,,Slyšeli jsme, že se tu pořádá taková rodinná slavnost," chladně vycení zuby, ,,tak jsme se chtěli připojit. Je jen škoda, že nás nikdo nepozval, co myslíš Bille?"
ČTEŠ
Memories
FantasyTemnota. Nic jiného už delší dobu neznám. Nejprve jsem si myslela, že jsem mrtvá, ale to by mě nemohla tak příšerně bolet hlava. Nebylo by to fér, veškerá bolest čeká na člověka jen v životě. A tím se dostávám k dalšímu svému problému... nepamatuji...