Memories

Boj

,,Au!" úpí muž, který mě předtím držel za ruce, protože jsem ho kopla do rozkroku. Příjemné to určitě nebylo. No ale mohli by se najít i tací, kterým by se to líbilo. Teď ale nemám čas na rozebírání toho, komu by se líbil kopanec do slabin a komu ne. Chvilka filozofie musí počkat na vhodnější dobu.

Je super, že se můžu hýbat, v to jsem ani nedoufala. Zajímalo by mě, jak to ,,kouzlo" nebo co to bylo, fungovalo, když na mě nepůsobí v neviditelném stavu. Možná že kdyby všichni zapojili svoji sílu, tak by se dokázali osvobodit, takhle je to všechno na mně. 

,,Kam sakra zmizela?!" rozkřičí se Fred a rozhodí ruce. 

,,Najděte tu mrchu!" zařve na svoje poskoky, kteří pouští svoje vězně a chtějí mě hledat. Rozbíhají se všemi směry a máchají okolo sebe rukama, aby do mě narazili. Amatéři, celou dobu jsem stála blízko nich a teď se postupně přesunuji k Mattovi, který stále stojí nehnutě jako solný sloup.

,,Matte," šeptám mu do ucha. Poznám, že mě poslouchá podle toho, jak nepatrně zbystřil.

,,Dokážeš něčím pohnout? Třeba tou židlí tam vzadu?" pokračuji stále šeptem. Matt zavře oči a já upřeně sleduji židli.

,,No tak," říkám se rty vzdálené sotva milimetr u jeho ucha, ,,dokážeš to." Matt polkne a židle se nepatrně pohne, ale přitom vydá skřípavý zvuk. 

,,Ta židle! Strčila do ní!" vykřikne jeden z těch chlapů a všichni se rozběhnou k židli. Tupci. 

,,Můžeš se hýbat?" zeptám se Matta, který otočí hlavu za mým hlasem a blýskne úsměvem. Srdce mi na chvíli poskočí. 

,,Tak dělej, že stále nemůžeš," podávám mu instrukce, Matt přikývne, otočí hlavu a na tváři se mu opět objeví nepřítomný výraz. Já pokračuji k Eleně. Moc mě nenapadá, co by mohla udělat, proto se ji pokouším zneviditelnit, dokud se ti ňoumové zabývají pohybující se židlí.

,,Ahoj ségro, nelekej se," tiše ji pozdravím a v tu chvíli ji zneviditelním.

,,Můžeš se hýbat?" pokračuji a Elena na znamení souhlasu zvedá palec. 

,,Výborně, tak dělej, že se stále hýbat nemůžeš," říkám a opět ji zviditelňuji. Stejný postup opakuji i u Billa a Jessie. 

,,Až vám dám znamení, tak vyrazíte," říkám ještě všem a přesouvám se před stroj, aby na mě dobře viděli, až se zviditelním.

,,Jste naprosto neschopní!" vzteká se Fred. Rozčilením mu brunátní obličej a na čele mu tepe silná žíla. Kdyby mu praskla, tak už máme všichni pokoj. 

,,Vraťte se na svá místa!" prská okolo sebe Fredík a jeho gorily si stoupají za moje parťáky.

,,Musíme se připravit, za chvíli tu budou," říká vlastně nám všem. Za chvíli tu budou? Musíme si pospíšit.

,,Tak co máš v plánu, kočičko?" zvyšuje hlas Fred, aby se rozléhal po celé místnosti. Otáčí se kolem dokola, jako by mě chtěl někde zahlédnout. Neodpovídám, ale postupně se k němu neslyšně přibližuji. 

,,Došla ti řeč?Hm?" volá posměšně. Ještě pár kroků a budu u něj. 

,,Jsi stejně k ničemu jako tvoji rodiče," říká s odporem v hlase. ,,Jsi jenom nula!" Otočí se a ani netuší, že se mu dívám upřeně do tváře. 

,,TEĎ!" zvolám a udeřím Freda pěstí přímo do obličeje. Okamžitě se mu tvář zkřiví bolestí, moment překvapení zabral dokonale. Chytne se za nos, ze kterého se vyřine krev.

,,Mrcho," zavrčí a ožene se pěstí směrem, odkud přišla moje rána, ale já už stojím dávno za ním a kopnu ho do zad. Svalí se na zem a praští se do hlavy. Rozhlédnu se po svých kamarádech, kteří taky zaměstnávají svoje soupeře. 

Bill se úspěšně vyhýbá ranám od jednoho vazouna. Elena se taky drží, ale bez pomoci Jessie, která na toho muže nabíhá a občas ho kousne do nohou by nevydržela tak dlouho. Na Matta útočí o půl hlavy vyšší a přibližně o sto kilo těžší chlap, který se ale ovšem nemůže vyrovnat Mattově mrštnosti, takže je jejich souboj docela vyrovnaný. Vidím, jak se ke mně blíží muž, který předtím držel mě a pomáhá Fredovi na nohy. Ten ho jen odstrčí a nazuřeně se otáčí kolem dokola. 

,,Ukaž se, srabe!" řve.

,,Ani omylem, staříku," ozvu se a popoběhnu kousek pryč, když se oba dva rozběhnou za zvukem mého hlasu. Fredovi podkopnu nohu, takže se svalí na zem. ,,Tak kdo je tu teď nula?" zeptám se ho se smíchem.

,,To se ti to bojuje, když nejsi vidět!" supí a zvedá se z podlahy. Možná má trochu pravdu, ale nechápu, proč bych měla hrát fér.

,,Ale no tak Fredíku, jsem přece jenom malá a tupá holka. Musím mít nějakou výhodu, ne?" říkám příjemným hlasem. Ani jeden na mě tentokrát neútočí, ale těkají očima směrem k místu, kde se nacházím. 

,,Však tebe to přejde, až se tu za pár minut objeví naše neporazitelná armáda!" 

,,Jestli si myslíš, že tímhle mě zastrašíš, tak jsi na omylu," ušklíbnu se. Fred se nadechuje k tomu, že něco řekne, ale v tom ho přeruší Elenin bolestivý výkřik.

Vidím, jak ten muž vrazil Eleně pořádnou ránu, až se odrazila od zdi a teď se válí po zemi. 

,,Eleno!" vykřiknu a chci se k ní rozběhnout, ale v tu chvíli mě zasáhne něčí pěst do spánku. Okolní svět se rozplyne a kolem mě se rozprostře černočerná tma.