Memories

Přepadení

Vstupujeme do nákupního střediska a prvního obchodu s oblečením.

,,Neboj, bude to jenom pár minut," ujišťuju Matta.

,,No jasně, to říkají všechny," odvětí nabručeně.

,,Já ale nejsem všechny," vyplazuju na něj jazyk. Jenom zakroutí hlavou s tím svým typickým úsměvem ty mě zničíš. Mířím k prvnímu stojanu s tričky, když v tom nás osloví prodavačka: ,,Promiňte, ale psi sem nesmí. Musíte počkat venku."

,,Omlouvám se, to jsme nevěděli," říká omluvně Matt. ,,Počkám na tebe s Jessie venku," dodává, ,,a ať ti to netrvá věčnost." Otočí se a odchází z obchodu.

,,Matte!" volám na něj. Obrátí se zpět ke mně s tázavým pohledem. 

,,Nemám penízky," říkám nevinně. Povzdechne si a podá mi kreditku.

,,Díky, máš to u mě." 

,,Někdy si to vyberu," zasměje se a mizí z obchodu.

Přemýšlím, jaké věci bych si měla koupit. Jedeme víc na sever a už je podzim, takže by to chtělo zásobu teplejších mikin, triček a kalhot. A samozřejmě nesmím zapomenout na spodní prádlo. Matt si toho s sebou moc nevzal, proto se rozhodnu, že koupím jednu teplou bundu i pro něj. V klidu se přehrabuju v oblečení, nějaké kousky si i vyzkouším a když už jsem s mým výběrem spokojená, tak mířím ke kase. Zrovna se zaobírám myšlenkou, jestli má ta karta nějaký limit, který nesmím překročit, když v tom se ze směru, kde se nachází kasa, ozval křik.

,,Přepadení! Chceme všechny peníze!"

Rychle jsem se schovala za jeden stojan s oblečením. Ostatní zákazníci se buď rozkřičeli, lehli na zem nebo se schovali za stojany stejně jako já.

,,Všichni držte huby a lehněte si na zem s rukama na hlavě!" zařval na nás mužský hlas. Poslechla jsem a koutkem oka pozorovala jeho kumpána, který mezitím stál u plačící prodavačky, která vyprazdňovala pokladnu.

,,Pospěš si, kočičko, nemáme na to celej den," zavrčí. Prodavačka jenom vzlykne a trochu zrychlí.

,,Hlavně nevyvádějte žádný blbosti. Tim myslim, abyste nevolali fízly," říká ten první zloděj, který na nás křičel jako první. Postupně mezi námi obchází a kontroluje, jestli všichni leží na zemi a nikdo nikoho nevolá. Problém tohohle obchodu je, že kasa je až v zadní části a od vchodu do obchodu sem není pořádně vidět, takže šance, že si někdo všimne, že se tu něco děje je opravdu mizivá. Ještě ke všemu, když je takhle brzo ráno a moc lidí se tu nepohybuje.

,,To je všechno?!" křičí násilník u ženy. ,,Musí toho být daleko víc! Nehraj si na blbku a koukej navalit i ty prachy, který máte vzadu. A pohni si!" pobízí ji pistolí. Chudák dívka běží dozadu pro další peníze. V celém obchodě je hrobové ticho, občas se ozvou jen tiché vzlyky nějaké plačící ženy.

,,Řekl jsem snad, že máte držet hubu, ne?" oboří se na ni zloděj. Žena se ze všech sil snaží potlačit pláč a už se jen třese po celém těle. Najednou uslyším slova, která bych teď nejradši vůbec neslyšela...

,,Emily, co..." začne Matt a pak si všimne, že je tu očividně něco špatně. Oba dva zloději na něj namíří pistole a Matt zvedá ruce.

,,Kdo ho zavolal? Řekl jsem snad, že nemáte dělat žádný blbosti!" řve jeden z nich. ,,Kdo je Emily?"

Všichni jenom leží na podlaze a ani nedýchají. Rozhoduju se, jestli bych se měla zvednout nebo zůstat ležet. Nakonec volím možnost dva. 

,,Emily, radím ti, aby ses ozvala nebo tady tvýmu přítelíčkovi ustřelím palici," říká výhružně jeden z nich, přistupuje k Mattovi a přikládá mu hlaveň pistole k hlavě. Matt jenom nasucho polkne. Urychleně se zvedám ze země a volám: ,,Já jsem Emily."

,,Proč jsi ho zavolala?"

,,Já ho nezavolala, byli jsme takhle domluvení, že mě tu vyzvedne," odpovídám nebojácně.

,,To ti tak věřím, zlato," přistupujeme ke mně, obejde mě, aby si mě prohlédl a vyloženě mě svlíká pohledem. Odhrnuje mi vlasy z tváře a já jen nehnutě stojím a zatínám zlostně pěsti.

,,Nedotýkej se jí," zavrčí Matt a najednou mu vyletí pistole z ruky a praští ho do spánku. Zloděj se okamžitě skácí v bezvědomí na zem. Jeho kumpán všechno nechápavě sledoval a najednou začal panikařit. Sebral tašku s penězi a chtěl utéct, ale v tom se před obchodním centrem rozezvučely policejní houkačky a vtrhli sem policisté. Prodavačka zřejmě zmáčkla poplašný alarm, když šla dozadu nebo když jí zloději nevěnovali moc pozornosti.

Policisté zatknou oba dva zloděje, přičemž toho jednoho musí nejdřív probrat z bezvědomí. Ještě se mě ptají, jak se mi ho povedlo zneškodnit, tak si vymyslím pohádku o tom, že dělám bojové sporty a když to nejméně čekal, tak jsem ho praštila do spánku. Pochybuju o tom, že by snad věřili tomu, kdybych popsala, jak zloději zničehonic vylítla pistole z ruky a uhodila ho.

Chci ještě zaplatit za to oblečení, které jsem si chtěla koupit, ale prodavačka je zřejmě tak otřesená, že mi říká, ať si ho nechám. Jenom odstraní čipy, aby nepípalo při odchodu z obchodu. Konečně můžeme s Mattem opustit nákupní středisko a když jsme dostatečně daleko, tak mu šeptám do ucha: ,,Zase jsi zabodoval."

Zazubí se na mě: ,,Vypadá to, že zachraňovat tě mám v popisu práce."