Memories

Scénář

Sedím na posteli a nechápavě zírám na své rodiče. Vážně mi táta právě teď oznámil, že nepocházím ze Země? 

,,Odkud teda jsem?" ptám se a břicho se mi začne nepříjemně stahovat. 

,,Z planety, která je velmi podobná Zemi. Její obyvatelé jsou prakticky stejní jako lidé tady pouze s tím rozdílem, že dokážeme využívat prakticky celou mozkovou kapacitu a tím pádem jsme každý nadaný na určitou schopnost, jak jsi sama mohla zjistit," vysvětluje mi máma.

,,S tvým nadáním souvisí i tetování, které označuje tvou vrozenou schopnost," doplňuje táta. ,,U každého je nejvíce rozvinutá jedna určitá dovednost, ale cvikem si můžeš osvojit i další."

Přemýšlím nad tím, co mi teď naši řekli. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale cítím, že je to tak správně a zní to docela logicky. 

,,A... vy jste kde? Odkud ke mně vysíláš ty sny?" Rodiče si vymění pohled a táta se ujme slova.

,,Právě teď nejsme na Zemi...," začíná, ale já ho přeruším: ,,Vy jste na té planetě? Proč nejste tady?"

,,Emily," osloví mě máma a já na ni upřu pohled. Mamka se zhluboka nadechne a pokračuje: ,,Někdo musí zavřít portál i z druhé strany."

,,Tím chceš říct, že...," snažím se zpracovat informaci, kterou mi právě řekla. Znamenalo to snad, že už se s rodiči nikdy nesetkáme? Ani nemusím vyslovit otázku, protože mi stačí jediný pohled do máminých očích, které se postupně zalévají slzami. 

,,Musí to přece jít jinak!" skoro křičím. Máma jen odevzdaně zavrtí hlavou.

,,Snažili jsme se několik měsíců přijít na způsob, jak by to mohlo jít jinak, ale na nic jsme nepřišli," dodává táta. Navenek působí klidně, ale jeho chvějící se hlas ho prozradil. Mozek mi běží na plné obrátky, jak se rychle snaží vymyslet řešení. 

,,Vždycky existuje jiná cesta," říkám tiše a v krku mi roste nepříjemný knedlík. 

,,Kéž by," povzdychne si táta. Vzhlížím k nim, jak tam tak stojí se svěšenými rameny. Máma se snaží neplakat a táta ji pevně objímá okolo pasu, čímž jí předává sílu a odvahu. A já se konečně musím zeptat na to, co mi vrtá hlavou celou tu dobu.

,,Proč jste ten stroj vlastně stvořili?"

,,Jsme vědci a máme v povaze zkoušet stále něco nového. Náš výzkumný tým se věnoval způsobu, jak se přenést na jiné světy. My dva jsme našli způsob," poslední větu pronese mrazivým tónem a pevně se mi podívá do očí. 

,,Vynalezli jsme stroj, který umožňoval cestu pouze na jiný svět, cesta zpět nebyla možná, protože se na cizím světě nevyskytoval. Nejprve jsme vyslali našeho kolegu, který smontoval první stroj, aby ho sestrojil i na Zemi. Povedlo se mu to a portály se staly průchodnými z obou stran. Vyslali jsme skupinku průzkumníků, která nás ale zradila. K moci se u nás zrovna dostal člověk, který neměl se strojem zrovna nejlepší úmysly. Podplatil tu skupinku, aby pracovala pro něj. Chtějí portál využít k tomu, aby dostali na planetu Zemi vojáky a naše technologie, které jsou více vyvinuté než zbraně na Zemi a pomocí nich se chtějí chopit moci," dokončí táta svůj vyčerpávají monolog.

,,To zní jak nějakej scénář sci-fi filmu," zamumlám si spíš sama pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšeli. Táta se jen kysele pousměje: ,,Jo, a vy v něm hrajete hlavní roli." Vtipkování by nám bezpochyby šlo. 

,,Takže co mám v popisu práce, rejžo?" zeptám se táty ve stále vtipném duchu.

,,Musíte spojit alespoň dvě vaše dovednosti a pomocí nich potom deaktivovat ten portál. Důležité je, aby byly zlikvidovány ve stejnou dobu," poučuje mě táta.