Memories

Spojenec?

,,Matte, co ji to napadlo?" ptám se zoufale hned po tom, co Elena odešla do koupelny. Sedím na posteli s hlavou v dlaních. Matt se zvedá z křesla a přisedá si ke mně. Obejme mě kolem ramen a já zabořím svoji hlavu do jeho ramene. 

,,Nechci vám do toho kecat, ale podle mě měla pravdu," ozve se Jessie ze země. Překvapeně se podívám na fenku, která nevzrušeně leží na podlaze. 

,,Moc na mě nekoukej. Chce vás dva zachránit," pokračuje Jess. 

,,Tím, že tu zůstane?" ptám se nevěřícně. Podívám se na Matta, který se zarytě dívá do země.

,,Chce, aby ses znovu shledala s rodiči a byla šťastná. A podle toho, co jsem slyšela, tak ona o to moc nestojí."

,,Nemůžu bejt šťastná, když ji tu nechám," zavrčím. ,,Navíc nevěřím tomu, že je nechce vidět, to je blbost. Jenom se přede mnou dělá, jak je drsná, ale přitom by se s nimi určitě ráda viděla. A taky..."

,,Tak můžeme vyrazit?" přeruší mě ségra vycházející z koupelny. S povzdechem se zvedám z postele a jdu k ní.

,,Nerozmyslela sis to?" ptám se naposledy. Elena zavře oči a zavrtí hlavou. 

,,Tak to bude nejlepší..."

,,Dobře," zašeptám a obrátím se k Mattovi: ,,Vezmeš naše věci, prosím?" Matt přikývne a posbírá všechno, co tu máme. Vycházíme z pokoje. Pravděpodobně to byla naše poslední zastávka v hotelu. 

Na ulici se ptáme nějakých lidí, jak se přesně dostat ke skladům na konci města. Zrovna jsme natrefili na někoho, kdo to ví a ochotně nám popíše cestu. 

Nasedáme do auta a vyrážíme vstříc našemu poslednímu společnému dobrodružství. Celou cestu všichni mlčíme. Ani nemám náladu na mluvení. Moje myšlenky se teď především ubírají tím nejhorším směrem. Napadá mě, že by někdo mohl i umřít, ale doufám, že to se nestane. Rychle tu myšlenku zaženu a raději se zaobírám tím, co všechno jsme už spolu zvládli. 

Elena odbočí na úzkou cestu vedoucí ke skladišti. Po pár metrech zastaví na parkovišti před rozpadajícími se budovami. Nikde nikoho dalšího nevidím. Ruce se mi pokryly ledovým potem, proto si je utřu do kalhot a vystoupím z auta. Nadechnu se čerstvého vzduchu a pohlédnu na nebe. Nebe je zatažené, po slunci ani památky. Pomalu se začíná zvedat vítr a rozcuchá mi vlasy. Člověk by čekal, že za chvíli zpoza všech keřů a stromů vyskočí naši nepřátelé, ale nic takového se neděje. 

,,Co teď?" ptá se Matt a strká si ruce do kapes. Rozhlížím se kolem sebe. 

,,No asi bysme mohli jít dovnitř. Tím, že tu budeme jen tak postávat, ničemu nepomůžeme," zhodnotí situaci Elena a vyrazí k budovám. S povzdechem vyrazím za ní. Najednou mi zničehonic přejede mráz po zádech. Otočím se, ale nikdo za mnou nestojí. Zavrtím hlavou, už jsem fakt paranoidní. 

,,A do hajzlu," ozve se Matt. Poplašeně se otočím a ztuhnu na místě. Před skladištěm stojí ten člověk, který nás od začátku pronásledoval a právě teď drží Elenu. Jak se tu mohl jen tak objevit?

,,Pusťte ji!" zakřičím na něj a vyběhnu k nim. 

,,Ani krok!" vykřikne a najednou mě srazí k zemi příval vzduchu. Lapám po dechu a nemůžu se zvednout. 

,,Emily! Jsi v pohodě?" Matt je u mě během sekundy a pomáhá mi zvednout se ze země. 

,,Jo, dobrý," odpovím udýchaně. Propaluji pohledem toho chlapa, který drží Elenu v šachu. 

,,Co chcete?" ptá se Matt. Ten muž neodpovídá, jen na nás dál divně zírá. Už se chci zase začít vztekat a rozběhnout se k němu, když v tom promluví hlubokým hlasem: ,,Chci vám pomoct."

Překvapeně zamrkám. Čekala jsem snad miliardu odpovědí, ale s touhle jsem opravdu nepočítala.

,,Cože?" ptá se Matt, který je zřejmě stejně vykolejený jako já. Dívám se na Elenu, která také jen kulí oči, ale jinak se nesnaží jinak pohybovat. Ten muž se jen zasměje a najednou nám do zad narazí proud vzduchu a dotlačí až k našemu ,,spojenci". Elenu pouští hned, jakmile jsme od něj vzdálení přibližně 2 metry.  Sestra se ihned postaví k nám.

,,Proč bysme vám měli věřit?" útočím na něj. ,,Kde máme tu jistotu, že nás jenom nenalákáte a pak předáte těm lidem, kteří chtějí ten stroj." Zarazím se, možná jsem se o stroji neměla vůbec zmiňovat.

Muž se uchechtne a založí si ruce na prsou. ,,Musíte to prostě risknout."

Všichni tři si vyměníme zmatené pohledy. Máme to s ním zkusit nebo ne?

,,Nemáte něco dobrýho?" ozve se Jessie. Nechápavě se na ní kouknu, co to má znamenat. 

,,Jessie, co to...," začne Matt, ale ten muž začne mluvit. ,,Ale jo, něco by se našlo. Tak pojď." Mávne rukou na fenku a ta se bez většího pobízení vydá za ním. ,,Vy můžete jít taky," dodá a zmizí uvnitř budovy. 

Nemáme jinou možnost, než ho následovat. S bušícím srdcem vkročím dovnitř a počítám s tím, že uvnitř bude tak sto chlápků, kteří nás budou chtít zabít. Nic takového se ale neděje. Jessie už spokojeně něco přežvykuje a ten muž ji drbe za ušima. 

,,Jsem rád, že vás zase vidím, holky," řekne a vzhlédne k nám. 

,,My se snad známe?" zeptá se Elena. Náš nový ,,kamarád" se podrbe na hlavě. 

,,Copak vy si nepamatujete na vlastního strýčka?"