Memories

Útulek

Vycházíme s Mattem před hotel a už zdálky vidím Jessie, jak nervózně přechází před Elenou, která se opírá o zábradlí u silnice. Když nás spatří, tak se k nám rozběhne a naštvaně se ptá: ,,Co vám sakra trvalo tak dlouho?"

Matt pohotově odpoví: ,,Musel jsem jít ještě na záchod."

,,Tak snad se ti tu se mnou žádný zle nedělo, ne?" popichuje Elena Jessie. Fenka si jen odfrkne a vypadá to, že se s námi odmítá bavit. Otáčí se k nám zády a běží několik metrů před námi. Vyrážíme za ní. Jess si stále hraje na uraženou a pořád běží daleko před námi, ale v takové vzdálenosti, abysme ji mohli pohodlně vidět.

,,Tak jak jste se vyspali?" ptá se Elena.

,,Já moc dobře ne, pořád se mi zdály nějaký kraviny," odpovídám, ,,takže jsem si moc neodpočinula. Jak se spalo tobě?"

,,Nejdřív jsem chvíli nemohla usnout, tak jsme si povídaly s Jessie a pak jsem konečně zabrala. Byla to příjemná změna oproti tý tvrdý matraci v tom jejich doupěti," ošije se Elena a zaboří ruce do kapsy u mikiny.

,,Takže já jsem na tom byl asi nejlíp, když vás tak poslouchám," zasměje se Matt.

,,No Jessie se taky musela mít královsky," odvětí s úsměvem Elena. Najednou zafouká studený vítr a mně naskočí husí kůže. Nějak jsem to počasí podcenila a zapomněla jsem si vzít mikinu. Bravo Emily, na pokoji ti bude opravdu platná. Trochu se zachvěju a založím si ruce na prsou, abych si udržela aspoň nějaké tělesné teplo. Matt si toho všimne a okamžitě si sundavá svoji mikinu a přehazuje mi ji přes ramena.

,,Díky," vděčně se na něj usměju, ,,ale nebude ti zima?"

,,Neboj, snad něco vydržím," oplatí mi úsměv, který už je tak dost hřejivý, že bych jeho mikinu snad už ani nepotřebovala. Zachumlám se do mikči, která je od Matta krásně vyhřátá. Dívám se před sebe a hledám Jessie, kterou už jsem hezkou chvíli neviděla.

,,Kde je Jessie?" ptám se a krčím obočí. Matt trochu znervózní a propátrává očima okolí. Elena se otáčí, jestli náhodou neběží za námi. Nikde není. Zrakem zabloudím na druhý konec ulice a vidím nějakou dodávku a dva chlapy, jak nasazují jednomu psovi, který je nápadně podobný Jessie, náhubek a zavlékají ji do dodávky.

,,Matte! Támhle!" vykřiknu a ukazuji k dodávce. Muži už nasedají do auta a startují. Matt neváhá ani sekundu a rozebíhá se k autu, které se zrovna dává do pohybu. Společně s Elenou se dáváme do pohybu, ale Matta nemůžeme nikdy dohnat, nasadil neuvěřitelné tempo.

,,Matte!" volám na něj, ale Matt nepřestává běžet, i když se auto pomalu vzdaluje. Najednou ho vidím, jak nasedá na něčí kolo a vyráží za dodávkou.

,,Ty chuligáne!" řve za ním nějaký postarší muž a hrozí mu pěstí. Matt se ale ani neotočí a uhání za Jessie.

,,To nemá cenu," prohlašuje udýchaně Elena a zastavuje se. Napodobuji ji a pohledem se snažím najít Matta nebo tu dodávku, ale jsou už tak daleko, že se mi ztratili z dohledu.

,,Pojedeme za ním autem," napadá Elenu.

,,Počkej, jak ale nastartujeme?" odvětím zachmuřeně.

,,Máš pravdu, bez Matta to nezvládnem. Sakra," uleví si Elena a poklepává nohou.

,,Kam ji mohli vzít?" ptám se s obavami.

,,Podle mě to byli lidi z útulku, kteří takhle chytají psy bez majitelů," tipuje sestra, ,,a Jessie byla zrovna daleko od nás, tak se nedivím, že ji čapli."

,,Jo, asi máš pravdu," mumlám, ,,takže co teď?"

,,Zeptala bych se nějakých lidí, kde je tu nejbližší útulek," navrhuje Elena. Přikyvuji na souhlas, ale pak mě ještě napadne možná něco lepšího: ,,Co takhle si vzít taxík?"

,,Máš peníze?" odvětí Elena.

,,Jenom kartu, ale to by snad mohli brát, ne?"

,,Každopádně to můžem zkusit," odpovídá Elena, stoupá si na kraj silnice a vyhlíží nějaký taxík. Během pár minut se objevuje a my do něj nasedáme.

,,Kam to bude, dámy?" zeptá se vesele sympatický taxikář.

,,Do nejbližšího psího útulku, prosím. Omylem chytli našeho psa," vysvětluje Elena.

,,Jo, to se tady stává docela často. Žádný strach, za chvíli jsme tam." Taxikář vyjíždí od krajnice a vyráží stejným směrem, jakým zmizel Matt a ta dodávka. Během deseti minut jsme na místě a jsme tu dokonce správně, před vchodem leží kolo, které ukradl Matt.

,,Díky," říkám a podávám mu kartu. Taxikář z ní odečte peníze a popřeje nám hodně štěstí. Vystupuji z auta a jdu za Elenou, která už míří ke vchodu. Vstupujeme dovnitř a slyším Matta, jak se hádá s nějakým mužem.

,,To je ale můj pes!" vykřikuje rozhořčeně a rozhazuje rukama.

,,To by mohl říct každý. Nedám vám ho, moje dcera si takového pejska dlouho přeje," říká zatvrzele ten muž.

,,Dobrý den," říká příjemně Elena a zamrká na pracovníka, který se dohaduje s Mattem, ,,nějaký problém? Jdeme si pro našeho psa, pane."

Muž okamžitě zmlkne a lehce se mu zakalí pohled jako předtím tomu policistovi. Je mi jasné, že Elena samozřejmě uplatnila svůj dar.

,,Ji-jistě," koktá chlápek a vede nás ke kleci, kde je Jessie. Otevírá ji a fenka se rychlostí blesku rozebíhá k Mattovi. Ten ji objímá kolem krku a vyvádí ji ven.

,,Už se od nás nikdy na takovou dálku nevzdaluj," napomíná ji venku a podrbe ji za ušima. Jessie je ráda, že jsme ji našli, ale přece jenom si neodpustí jednu ze svých typických poznámek: ,,Kdyby tvuj močák něco vydržel, tak se to nikdy nemuselo stát."