Memories

Vyrážíme, bando

Mattova reakce je naprosto k nezaplacení. Chvíli na mě civí a pak se rozesměje. Uraženě se na něj dívám a ptám se: ,,Co je na tom tak vtipnýho?" Založím si ruce na prsou.

,,Teda myslel jsem, že už víš, že tam jedeme," pronáší stále se smíchem, pohodlně se zavrtá do polštáře a zavře oči.

,,Haha," plesknu ho do ramene, ,,abys věděl, tak se mi zdálo o tátovi a ten mi řekl, ať hned teď vyrazíme."

Tohle prohlášení ho naprosto probere a zvedne do sedu. ,,Cože?" kulí na mě oči.

,,Dobré ráno, kovboji," ušklíbnu se na něj.

,,No počkej, počkej... co ti přesně řekl?" ptá se neodbytně Matt.

,,Jenom tohle. Ať jedeme rychle do Edinburghu a tentokrát žádnýma objížďkama," vysvětluju a vstávám z postele. Nechávám Matta, aby tu informaci zpracoval, beru si čisté věci a mířím do koupelny.

,,Myslím, že hned znamenalo tak za půl hodiny," říkám a zavírám dveře. Provedu ranní hygienu a chvíli na sebe koukám do zrcadla. Pod očima mám tmavé kruhy, i když jsem teď tak dlouho spala. Zdá se mi, že mám i trochu vystouplejší lícní kosti než obvykle a mnohem vážnější výraz. Zakroutím hlavou a cáknu na zrcadlo trošku vody, jako bych tím svůj odraz snad mohla zaplašit. Povzdechnu si a vycházím z koupelny. Matt už se mezitím oblékl a ptá se mě: ,,To ti fakt nic víc neřekl?"

Zavrtím hlavou: ,,Ani ň. Jasně že mi toho řekl víc, ale nic důležitýho. Pak ještě dodal, že až budeme v Edinburghu, tak mi dá vědět, co máme dělat dál."

,,Skvěle," zamumlá Matt a prosmýkne se kolem mě do koupelny. Já zatím prohlížím pokoj, jestli jsme tu nic nenechali.

,,Máš kartu?" ptám se Matta, když vychází z koupelny. Poklepe si s úsměvem na kapsu u kalhot. Bože, ten jeho úsměv mě vždycky položí do kolen a Matt to určitě moc dobře ví. Přistoupí ke mně, chytne kolem pasu a pomalu se ke mně začíná sklánět. Srdce mi právě teď pracuje na plné obrátky, zavírám oči a čekám na polibek, který... nepřichází.

Místo toho mi do ucha zašeptá Mattův hlas: ,,Nemyslel jsem si, že budeš zlatokopka." Neudržím se a vyprsknu smíchy. Otevřu oči a střetávám se pohledem s Mattovýma rozzářenýma očima.

,,No jo, někdy to muselo vyjít najevo," odpovídám vesele, ,,lepší pozdě, nežli později, ne?"

,,S tím se dá pouze souhlasit," odpovídá a tentokrát se konečně dočkám očekávaného polibku.

,,Musíme probudit Elenu," říkám a neochotně se vymotávám z Mattova objetí.

,,Jasně," odpovídá a bere naše batohy, já zatím vycházím na chodbu a klepu na dveře vedlejšího pokoje. Po chvíli se otevírají dveře a objevuje se v nich rozespalá Elena.

,,Co je?" ptá se a zívá.

,,Musíme hned vyrazit," říkám a jdu rovnou k věci.

,,Proč?" odpovídá už celkem čile ségra. S odpovědí si dávám trochu načas. Zatím se za mnou objevil Matt. ,,Dobré ráno," zdraví Elenu. Ta mu odpoví pokývnutím a stále čeká na moji odpověď na svou otázku.

,,No, zdál se mi sen...," začínám nejistě, Eleny pohled se okamžitě zatvrdí a založí ruce na prsou.

,,Aha, už je mi to jasný," pronáší tvrdě a mhouří oči.

,,Matte, chci se vyvenčit," ozve se Jessiin hlas a prosmýkne se kolem našich nohou.

,,Počkáme na vás dole," řekne Matt, stiskne mi ruku a míří za Jessie. S Elenou stále stojíme před dveřmi a vládne ticho.

,,Můžu dovnitř?" Elena mi jen uhne, já vstoupím a potom za mnou zavře dveře. Sednu si na postel, ale ségra zůstává stát se založenýma rukama.

,,Tak co ti řekli tentokrát?"

,,Mluvil se mnou jenom táta," začínám, ,,říkal, že nás mají rádi." Čekám na Eleninu reakci, která nějak nepřichází. Po chvíli zavře oči a odfrkne si: ,,To je všechno?"

,,Ne... říkal, že máme jet přímo do Edinburghu a nikde se tentokrát nezdržovat."

,,Aha. A už víš aspoň, co tam budeme dělat?" ptá se stále nepříjemně sestra.

,,Ne," zamumlám a sklopím oči. Nevím proč, ale cítím se trochu... já nevím, trapně? Nebo nejistě, že vlastně nemůžu odpovědět na Eleninu otázku?

,,Typický," řekne si spíš pro sebe Elena. Já stále sedím beze slova na posteli a hypnotizuju svoje ruce.

,,No nic, tak vyrážíme," povzdechne si ségra. Vzhlédnu k ní pohled a vděčně odvětím: ,,Díky."

,,Ale dělám to jenom kvůli tobě, jasný?" ptá se mě a přistupuje ke mně. Horečně přikyvuji hlavou a zvedám se z postele.

,,Ještě jednou díky," říkám a objímám ji. Elena mi objetí opětuje. Když se od ní odtáhnu, tak se na mě povzbudivě usměje.

Vycházíme společně z hotelu a vidíme Matta s Jessie, jak na nás čekají. Kráčíme k nim a potom všichni jdeme k autu. Nastoupíme a Matt pomocí svých schopností nastartuje.

Elena si nandá sluneční brýle, které snad někomu ukradla, protože netuším, kde je vzala, a krátce prohlásí: ,,Vyrážíme, bando."