Memories

Sluníčko

Už půl hodiny jedeme po dálnici úplně mlčky. Na začátku jsem si s Elenou vyměnila pouze pár vět a tím to končilo. Náš rozhovor probíhal přibližně takhle:

,,Spalo se ti dobře?"

,,Jo."

,,Zdálo se ti něco?"

,,Ne."

,,Nemáš hlad?"

,,Ne."

,,Žízeň?"

,,Ne."

,,Ten hotelový pokoj byl hezký, docela se mi tam líbilo. No a ta postel byla naprosto perfektní."

,,Hm."

Očividně nestála o to, aby se s ní někdo bavil. Ve tváři se jí zračil kamenný výraz a přes ty sluneční brýle jsem jí neviděla ani do očí, takže působila opravdu hrozivě. Z tohohle důvodu jsem ukončila svoje veškeré snahy o konverzaci.

Matt za mnou seděl úplně mlčky, zřejmě si uvědomoval nebezpečí, které Elena představuje. Jessie asi spala nebo aspoň to předstírala, celou dobu měla zavřené oči. Ten pes pořád jenom chrápe, to by se mi taky líbilo.

Civím z okýnka na silnici před sebe nebo na krajinu vedle dálnice, pohledu doleva se raději vyhýbám. Najednou cítím, jak auto začíná zpomalovat. Otočím hlavu dopředu, protože jsem se zrovna soustředila na hejno ptáků letící na obloze a vidím, jak se před námi táhne kolona aut.

Elena nasupeně zastaví auto a něco si pro sebe zabrblá. Jestli předtím vypadala hrozivě, tak teď vypadá jako by chtěla někoho zabít. Atmosféra v autě okamžitě houstne a dá se doslova krájet.

Po pár sekundách se ale kolona dává do pohybu a my šnečím tempem vyrážíme. Najednou pípne kontrolka, že nám dochází benzín.

,,Mohlo by to bejt ještě lepší?!" doslova vyštěkne Elena.

,,Před chvílí jsem viděl ukazatel ne benzínku, nebude daleko," ozývá se zezadu Matt.

Elena naštvaně pokývne hlavou a začíná se přeřazovat do pravého jízdního pruhu. Po dvou kilometrech se objevuje odpočívadlo i s benzínkou. Elena odbočí a zastaví u pumpy.

,,Peníze," řekne a natáhne ruku k Mattovi. Ten ji podá kartu, Elena se na něj ani nepodívá, nepoděkuje, vystoupí z auta a zabouchne dveře takovým stylem, že málem upadnou.

,,Tohle ale docela přehání," řekne Matt taky naštvaně. Povzdechnu si. Mám tohle zapotřebí?

,,Pojďte." Odepínám si pas a vystupuju z auta, Matt s Jessie mě následují.

,,Jdem se projít s Jess," oznamuji Eleně.

,,Fajn," odvětí a ani nezvedne hlavu. Protočím oči a všimnu si, že Matt už otvírá pusu, aby jí něco řekl, proto ho chytnu za ruku a táhnu ho co nejdál od Eleny. Jessie běží k nejbližšímu keříčku a já říkám Mattovi: ,,Matte, hlavně se s ní nedostávej do zbytečnýho konfliktu."

Matt si pročísne rukou vlasy a odvětí: ,,Tak jí řekni, ať se chová normálně. Chápu, že jí to štve, ale mohla by se aspoň pokusit trochu se ovládat."

,,Dobře, řeknu jí to," slíbím mu, abych ho uklidnila. Usměje se na mě: ,,Díky, sluníčko."

Zamrkám. ,,Sluníčko?"

Matt se rozesměje: ,,Tvoje přezdívka." Ze všech věcí na světě musel vybrat zrovna sluníčko?

,,Opravdu překypuješ fantazií," zabručím, Matt se na mě jenom zašklebí.

,,Náhodou se to k tobě perfektně hodí." S těmi slovy mi stáhne pravý rukáv od mikiny a přejede mi palcem po mém tetování.

,,Jsi fakt chytrák, to musím uznat," pronesu ironicky.

,,Ale no tak, přemejšlel jsem nad tim celou cestu sem," odpoví. ,,Ranila jsi moje city," zašeptá a teatrálně se chytne za srdce a zapotácí se.

,,Och, ty můj chudáčku," zasměju se mu. ,,To abych ti teď říkala třeba měsíčku... nebo snad měsíčníku?" škádlím ho. Přistoupí ke mně a chytne mě kolem pasu.

,,Takže ty si na mě budeš dovolovat, sluníčko?" zeptá se ,,děsivým" hlasem.

,,Opravdu se budu bát někoho, kdo mí říká sluníčko," ušklíbnu se na něj.

,,A nedá pokoj," zamumlá a sklání se ke mně. V tom okamžiku slyším Elenin hlas: ,,Hej! Jedem, nehodlám v tý koloně trčet sto let!"

Povzdechnu si a odstoupím od Matta, kterému ztvrdnou všechny rysy.

,,Promluvím si s ní, ještě tu buď s Jessie," poplácám ho po rameni a vydávám se za svojí ségrou.

,,Hele... Eleno," začnu ještě předtím, než nastoupí do auta. Otočí se ke mně s tím svým zachmuřeným výrazem a to mě vytočí.

,,Možná by ses mohla chovat trochu normálně," řeknu pevně.

,,Já se tak chovám," odsekne mi.

,,Já chápu, že se na ně zlobíš a určitě máš k tomu důvod, ale nemusela by sis to vybíjet na nás. My jsme tě neprosili, abys nás tam odvezla."

Elena na mě chvíli kouká a pak si sundá sluneční brýle. V jejích očích se zračí zlost smísená se smutkem. Pohledem neuhýbám a vytrvale ji vzdoruji. Elena to nakonec vzdá jako první a sklopí oči.

,,Dobře, vy dva za to vlastně nemůžete," pronese tiše a nastoupí do auta. Zamávám na Matta, ať sem jde.

,,Vyřízeno," řeknu s úsměvem, když ke mně dorazí.

,,Skvěle, sluníčko."