Memories

Telepatie

,,Tak to je v hajzlu," šeptá zezadu Matt, Jessie jen stáhne uši a položí hlavu na Mattovo stehno. Zajímalo by mě, jak se s nimi Elena vypořádá. 

Policisté zastavují za námi, jeden vystupuje a kráčí k našemu autu. Elena stahuje okénko a příjemně se usmívá. Mladý policista se nakloní k nám do auta a sjede nás všechny pohledem, nejdéle se však zabývá sestrou. No ani se mu nedivím, stále má ještě ty kraťasy a tílko a v kombinaci s jejím úsměvem je určitě naprosto neodolatelná. 

,,Dobrý den," zamrká na něj El. My s Mattem zamumláme něco ve smyslu pozdravu.

,,Dobrý den slečno řidičko, vaše doklady, prosím," odvětí hlubokým hlasem policajt a stále skenuje Eleninu postavu.

,,Samozřejmě," prohodí lehce Elena a natáhne se do vyklápěcí přihrádky, odkud vytáhne nějakou peněženku a podává mu svůj řidičák. Počkat, přece říkala, že auto řídit neumí...

Strážník jí zkontroluje doklady a už se nadechuje k nějaké poznámce, ale v tom se jeho zrak lehce zakalí. Soustředím se na Elenu, která na něj upírá uhrančivý pohled. Polda po chvíli zamrká, podá jí doklady zpátky a prohlásí: ,,V pořádku, můžete pokračovat v cestě. Přeji hezký den."

,,Vám taky," odvětí Elena, policista se prostě podrbe na hlavě, oplatí jí úsměv a odchází zpět ke svému autu. Počkáme, až odjedou a poté vyčítám Eleně: ,,Říkala jsi, že nemáš řidičák." 

Sestra se zasměje: ,,Taky že nemám." A podává mi ,,svoje" doklady. Prohlížím si ten řidičák. Patří tomu tlusťochovi, který ji věznil. 

,,Jak jsi to udělala?" vydechnu ohromeně. Matt se mi celou dobu koukal přes rameno a teď taky zkoumavě hledí na mojí sestru. Elena si poklepe na spánek a odvětí s vševědoucím úsměvem: ,,Telepatie." Povytahuji obočí a Elena pokračuje: ,,Jako ty se umíš zneviditelnit a Matt ovládá telekinezi, tak já umím telepaticky vnucovat lidem myšlenky, které nejsou jejich."

,,Proč jsi to teda nevyužila, když jsi byla uvězněná?" ptá se nechápavě Matt.

,,Protože tohle můžu dělat jen lidem, kteří na to nejsou psychicky připravení. Jde to u všech, kteří absolutně o nějaké telepatii nemají ponětí a předem si neobrní svůj mozek. Ti, co mě unesli, to museli mít předem zjištěné nebo to viděli v mých vzpomínkách, to netuším, ale každopádně na to byli připravení," odmlčí se a zahledí do dálky. ,,Aspoň něco se našim povedlo," zamumlá. 

,,Cože?" zeptám se. Elena ke mně obrátí hlavu: ,,Jo, s těmi vzpomínkami se u nás v určité části mozku aktivovala centra, která normální smrtelníci nevyužívají. Tyhle schopnosti by při správném a dlouhodobém tréninku mohl ovládat každý obyčejný člověk. Ale lidi jsou tak hloupí, že se o to ani nesnaží." Chvíli všichni jen mlčíme a až teď si uvědomuji, že stále stojíme, Elena mi zřejmě čte myšlenky, protože se obrací na Matta: ,,Mohl bys nastartovat, prosím?" Během sekundy motor naskočí a my se vydáváme dál na cestu. 

,,Jo Matte," dodává Elena, ,,omlouvám se za to, jak jsem tě tam musela jakoby vyslýchat. Fakt se mi do toho nechtělo. Kaspar chtěl, abych na tebe použila tu telepatii, ale já jsem prostě nemohla."

,,V pohodě, zrovna tohle vyslýchání bych si možná někdy zopakoval," zazubí se a Elena se rozesměje. Bodne mě osten závisti, ale nedám na sobě nic znát. Elena po mně hodí rychlý vševědoucí pohled a mrkne. Doufám, že to mělo znamenat, že si to vyslýchání rozhodně nezopakujou. Kouknu se do bočního zrcátka dozadu na Matta, který se kouká na mě. Provokatér jeden.

Mám na ségru tolik otázek, ale nějak cítím, že teď není zrovna správná chvíle na dotazy. Ale aspoň si můžu v klidu prohlédnout její tetování. Stejně jako my, má i Elena na pravém rameni tetování, ale ve tvaru hvězdy. Je vytetované ve stejném jednoduchém a krásném stylu jako moje slunce a Mattův měsíc. 

,,Nevíš, co znamenají ta tetování?" ptám se po chvíli přemýšlení.

,,Taky je máte?" odpoví mi Elena otázkou. 

,,Jo, já mám slunce a Matt měsíc. Taky na pravém rameni a nějak nevíme, co by to mohlo znamenat."

,,No tak s tím vám bohužel nepomůže. O tom tetování se tam nikdo nebavil, takže opravdu nevím. Možná to symbolizuje naše nadpřirozené schopnosti nebo to, že máme ty vzpomínky, tak je to jakoby naše značka. Fakt nic nevím," odpovídá zamyšleně Elena a v autě se opět rozhostí mlčení. 

Po chvíli mi začne padat hlava únavou, protože na mě konečně dopadlo vyčerpání posledních několika hodin. Vlastně jsem celou noc prováděla moji záchrannou akci. Matt sedí už se zavřenýma očima, takže už možná taky usnul a Elena se taky netváří moc čile.

,,Možná bysme měli někde zastavit a prospat se," navrhuji. Sestra na souhlas přikyvuje: ,,Já bych dojela třeba do Richmondu, to je ještě 40 km a to bez problémů dojedu."

,,Fajn, to záleží na tobě," odpovídám a pozoruji okolní krajinu. Po půl hodině sjíždí na silnici vedocí do Richmondu. 

Po čtvrt hodině vjíždíme do města a rozhodujeme se, že tentokrát zůstaneme v nějakém hotelu, abysme se pořádně prospali. 

,,Emily, dojdeš to zařídit na recepci?" ptá se mě Elena. Pokývnu na souhlas a jdu se zeptat, jestli mají nějaké volné pokoje. K dispozici jsou jenom dvoulůžkové pokoje. No nic, musíme se spokojit se dvěma dvoulůžkovými.

Vracím se k Mattovi, Eleně a Jessie, kteří čekají opodál. ,,Tak máme dva dvoulůžkové pokoje. Asi já a...," nestačím doříct větu, protože mě Elena přerušuje. ,,Ty budeš s Mattem, já jsem zvyklá na to, že jsem teď hodně dlouho byla sama," spiklenecky na mě mrká a já jí na oplátku věnuji letmý úsměv.

,,Pokud ti to teda nevadí, Matte," dodává a obrací se k Mattovi. 

,,Ne, vůbec ne," odpoví možná až moc rychle. V hloubi duše se zaraduji. ,,Pokud ti to vyhovuje takhle, Eleno, tak se přizpůsobíme," dodává s nadhledem. Vydáváme se společně k našim pokojům, které vedle sebe sousedí. 

,,A já nehodlám spát na zemi, takže si zabírám postel u Eleny," informuje nás rázným tónem Jessie.

,,Ale Jess, Elena chtěla soukromí," upozorňuje ji Matt. 

,,To vůbec nevadí," směje se Elena, ,,aspoň Jessie lépe poznám a může mě hlídat." 

,,Víš to jistě?" ujišťuje se Matt. 

,,No samozřejmě," odpovídá a zároveň zívá sestra.

,,Už se opravdu nutně potřebuju prospat," odpovídá s úsměvem a odemyká dveře od svého pokoje. Jessie vběhne do pokoje jako první a okamžitě vyhupsne na postel.

,,Á, to je krása," spokojeně zabručí a řekla bych, že okamžitě usne.

,,Jo Emily, ještě bys mi mohla půjčit nějaké oblečení, jestli máš něco navíc," prosí mě ségra. Vyndavám z batohu nějaké džíny, tričko a mikinu. ,,Stačí?" ptám se a podávám jí oblečení.

,,No jasný, díky moc," odvětí Elena, ,,tak dobrou vy dva." Přeje nám a mizí v pokoji. 

Matt odemyká náš pokoj, já si zatím zívnu a jako první nás vítá manželská postel. 

,,Jé, to se nám bude hezky spát, ženo," mrká na mě s úsměvem Matt. 

,,Zabírám si tu větší půlku postele, muži."