Je to tady. První den v nové škole. Nečekám nic skvělého, pro všechny, kteří jdou do nové školy je první den jeden z nejhorších. Pomalu jsem vstala z postele a zamířila jsem k několika krabicím vedle okna. Včera jsem je nestihla vybalit, ale vlastně ani sem neměla kam, protože moje skříň není ještě hotová. Pomalu jsem vstala z postele a šla jsem do svojí koupelny. Svojí, to zní skvěle. Sice jsem si včera nevybalovala krabice s oblečením a ostatníma věcma, ale vybavila jsem si koupelnu všelijakýma blbostma, a musím uznat, povedlo se mi to. Dala jsem si rychlou sprchu a pak jsem si stoupla před obrovské zrcadlo, které je přesně nad umyvadlem.
Z malého šuplíku vedle umyvadla jsem si vytáhla svou kosmetickou taštičku a vytáhla jsem si z ní pudr, řasenku a lesk na rty. Gumičkou sem si sepla vlasy a pomalu jsem začala nanášet řasenku na svoje děsně malé řasy. Nevím, po kom jsem, ale nejspíš po tátovi, protože moje máma má řasy obrovské. Štětečkem jsem si nanesla trochu pudru na líčka a nakonec jsem si dala jemně růžový lesk na rty. Snad vypadám aspoň trochu jako člověk. Taštičku jsem schovala zpátky na svoje místo a do ruky jsem si vzala hřeben, se kterým jsem si pořádně prokartáčovala vlasy. To by šlo.
„Claire, za chvíli už jedem“ zakřičela po mě máma zdola a já jsem se rychle rozběhla do pokoje, protože jsem vůbec nevěděla, kolik je.
7:40 are u kidding me? Během 5 minut se musím stihnout obléknout, najíst se a nachystat si kabelku. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné znamení, že už první den nestíhám. Rychle jsem vyhrabala z krabic to nejlepší, co jsem našla po ruce a oblékla jsem se.
„Claire, už by sis vážně měla pohnout“ znovu po mě zakřičela máma ze zdola.
„2 minuty“ zakřičela jsem a zamířila jsem k další krabici, kde mám kabelky.
„První den a ty mi ho totálně kazíš!“ vrazila Madison do mojeho pokoje. Byla zmalovaná, měla podpatky a tričko s výstřihem.
„To jako vážně, Mad?!“ nadzvedla jsem obočí a ještě jednou jsem jí celou zkoukla.
„Bože, že já se vůbec snažím!“ vyhodila ruce do vzduchu a odešla pryč.
Rychle jsem si do kabelky dala lesk na rty, kapesníky, mobil a seběhla jsem co nejrychleji schody dolů.
„Jedeme?“ nadzvedla máma klíčky od auta do vzduchu a já s Mad jen přikývla hlavou. Ještě jsem objala tátu a jely jsme. Nebudu to popírat, mám trému a jsem nervózní. Přece jen všichni mě budou soudit podle toho, jak vypadám, jsem na to zvyklá. V LA bylo takových lidí plno, ale stejně doufám, že tady se najdou i normální lidi.
„Těšíte se?“ otočila se na nás máma a dál řídila.
„Ani ne“ řekly jsme s Mad ve stejnou dobu a pak jsme se na sebe podívali. Po pár minutách jsme dojeli ke škole. „Tak ať se vám daří“ usmála se a my jsme s Mad co nejrychleji vystoupily, aby jsme nemusely poslouchat dalších milión věcí, jak se tenhle den máme užít.
„Kdyby ti..“ snažila jsem se něco říct Mad, ale ta mě během první sekundy přerušila.
„Hele, řeknu to na rovinu, chcu jít do té školy sama, tak se neuraz“ upravila si kabelku na rameni a sundala si růžové brýle z obličeje. Já jsem jen pokla a přikývla.
Vlastně je mi to celkem jedno, jestli půjdu dovnitř s Mad nebo sama, ale myslela jsem, že ona nebude chtít jít sama. Chvilku jsem sledovala její pomalý krok, abych měla jistotu, že šla dovnitř a ne, že jde někam jinam, jako měla ve zvyku ve staré škole. Ještě chvíli jsem stála na místě, ale pak se kolem mě začalo hemžit dost lidí, kteří šli dovnitř, tak jsem se jen přidala a šla jsem najít svou třídu. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem to zvládla. Stála jsem před dveřma mojí třídy a hledala jsem odvahu vstoupit dovnitř.
