Na včerejší den budu myslet ještě hodně dlouho.
Dokola jsem vzpomínala na jeho dokonalé polibky a doteky.
Na jeho ruce, které bloudily po mých bocích a zadku.
Nemohla jsem ani usnout. Díky těmhle vzpomínkám je moje ráno o dost lepší a příjemnější, i když teď musím jít do školy. Čekají mě 3 písemky, ale nebojím se jich, protože jsem naučená.
V klidu jsem vstala z postele a protřela jsem si svoje unavené oči.
Protáhla jsem se a pomalým krokem jsem došla až do koupelny.
Zamkla jsem dveře a sundala jsem ze sebe tílko a kraťasy, ve kterých spím.
Opatrně jsem si stoupla do sprchového koutu a zavřela jsem za sebou skleněné dveře.
Nechala jsem pár minut stékat kapky horké vody na mou pokožku, a pak jsem si rychle umyla každý kousek svého těla tělovým šampónem.
„Claire, už je 7:30“ zaťukala máma na moje dveře od koupelny.
Zastavila jsem vodu, rychle jsem vylezla ze sprchy, utřela jsem se ručníkem a šla jsem se převléct.
Na namalování jsem už neměla čas, takže jsem na sebe akorát rychle stříkla voňavku.
Hřebenem jsem si perfektně prokartáčovala svoje světle-hnědé vlasy.
Položila jsem hřeben zpátky na jeho místo a seběhla jsem naše dlouhé schody.
Přešla jsem přes obývák a došla jsem až do kuchyně.
Máma jako obvykle stála u kuchyňské linky a chystala mi svačinu.
Miluju jí, bez ní bych nejspíš ve škole trpěla hlady, protože sama si nikdy svačinu do školy nenachystám.
„Mám vidiny, nebo ti od včerejška nezmiznul úsměv z tváře?“ zasmála se při pohledu na můj šťastný výraz v obličeji.
„Myslím, že nemáš“ zasmála jsem se a schovala jsem si do tašky svou svačinu.
„Je tu něco, nebo spíš někdo, o kom bych měla vědět?“ otočila se na mě a pokoušela se ze mě dostat téměř všechno.
„Hmm, možná, že jo“ zakousla jsem se do spodního rtu a přehodila jsem si baťůžek na záda.
„A řekneš mi o koho jde?“ nepřestala se na mě dívat tím šibalským pohledem a přestala chystat svačinu pro Madison, aby se mohla pevně soustředit na mě.
„Časem určitě“ nadzvedla jsem ramena a s úsměvem jsem odešla do předsíně.
Rychle jsem se obula a přehodila jsem přes sebe pestrý svetr, aby mi nebyla venku zima.
Před našim domem stálo černé auto – Justinovo. Z dálky sem viděla, že se pozoruj v zrcátku.
Narcis. Tentokrát jsem ho už neignorovala a zamířila jsem k němu svůj pomalý krok.
Když viděl, že jdu směrem k jeho autu, tak vystoupil a šel mi naproti.
Moje tělo pohltila nervozita a vášeň. „Ahoj“ pozdravila jsem ho jako první a on mi neodpověděl.
Místo toho mi ruce obtočil kolem pasu a já jsem mu je dala kolem krku.
Perfektně si mě k sobě přitisknul a přiložil rty na ty mé.
