Situace mezi námi byla napjatá a dala by se doslova krájet. Amanda se stále nakláněla nad Claire a držela její ruce ve svých. Slzy ji nepřestaly stékat od té doby, co doktorka odešla. Josh pořád sedí v křesle na kraji místnosti a čte noviny. Já jen nervózně sedím na protější posteli a modlím se za to, aby se Claire probrala. Nesmíme ji ztratit. Ani jeden z nás. Nervózně jsem si pohrával se svými prsty a potichu si podupoval nohou o zem nemocniční podlahy. „Zlatíčko, musíš se probudit“ zoufale řekla Amanda a dala jí jemnou pusu na čelo. „Miláčku, pojď se projít, potřebuješ na chvíli na vzduch“ prohlásil Josh a odložil noviny na stolek vedle něj.
Zvedl se z křesla a přešel k posteli Claire. Amanda jen zničeně přikývla a oba beze slova odešli z pokoje. Tohle je moje příležitost. Zvedl jsem se a sedl jsem si na židli, kde před malou chvílí seděla Amanda. Chytil jsem její ruce opatrně do svých a opatrně jsem je zmáčkl. Sklonil jsem zrak dolů a vydechl jsem. Nevím, co mám dělat. Oči mě začaly nepříjemně štípat a to znamenalo jen to, že se mi do nich hrnou slzy. „Víš, ještě před pár dny jsme byli na opačných pozicích“ zasmál jsem se a prvních pár slz steklo z mých očí. „Ale díky tvé pomoci jsem to zvládl“ usmál jsem se a palcem jsem hladil povrch její ruky. „A doufám, že ty to taky zvládneš“ oblízl jsem si spodní ret a zhluboka jsem se nadechl. „Nikdy jsem nepotkal tak silnou holku, jako jsi ty.
Věděla si, že jsem mafián, ale nijak tě to neodradilo. Pak ten únos a můj krátkodobý komat“ na pár sekund jsem odklonil zrak k oknu, přes které prosvítalo několik zářivých paprsků. „Ale i přes to všechno si se mnou zůstala a zvládla si to“ podíval jsem se zpátky na Claire a mykl jsem rameny. „Udělal jsem obrovskou chybu, o které sem ti měl říct už v ten den, kdy jsem si uvědomil, že tě miluju. Neměl sem to nechat zajít až tak daleko, ale nechal“ podíval jsem se na naše spojené ruce a přivřel jsem oči. Až teď jsem si pořádně uvědomil, jak velkou chybu jsem udělal.
Kam až tohle všechno zašlo. Kdybych řekl pravdu hned ten den, kdy jsem si uvědomil, co k ní cítím, všechno by bylo možná v pořádku. „Ale nikdy, když jsem ti do ucha šeptal ty dvě slova, nebo ti říkal, jak moc pro mě znamenáš, tak jsem nelhal. Vždycky to byla pravda“ podíval jsem se zpátky na ní, ale nic. Stále měla zavřené oči a její tvář měla pořád bledou barvu. „Miluju tě Claire“ nahl jsem se k ní a opatrně jsem přitiskl své rty k těm jejím. To, že na to nijak nereagovala, ani polibek neopětovala, mě zničilo. Odpojil jsem naše rty a vstanul jsem ze židle.
Udělal jsem pár kroků a přistoupil jsem k oknu. Ztěžka jsem vydechl a nechal jsem několik dalších slz, aby opustily mé oko. Jestli to nepřežije, tak to nezvládnu. Tentokrát ne. Možná je to pozoruhodné, ale už si bez ní svůj život nedokážu představit. Miluju ji tak, jako jsem ještě nikoho jiného nikdy předtím nemiloval. Probudila ve mně znova tu lepší stránku, kterou jsem před pár lety ztratil. Z ničeho nic se otevřely dveře a já se rychle otočil za sebe.
Stála v nich mladá holka, asi něco ve věku jako Claire, měla dlouhé hnědé vlasy až nad zadek a postavově na tom byla podobně jako Claire. „Ehm, přišla jsem za Claire“ řekla tenkým hlasem. „Jasně, pojď dovnitř“ pokusil jsem se o úsměv a odklonil jsem svůj zrak zpátky ven z okna. Nic jsem nevnímal. Sledoval jsem několik budov, které byly okolo a několik poletujících ptáků. „Ty jsi Justin?“ řekla po chvíli ticha. Otočil jsem se k ní a všiml jsem si, že sedí na protější posteli Claire. Zlehka jsem přikývl hlavou a sedl jsem si na židli, která je u postele Claire.
„Ten Justin?“ zdůraznila první slovo a já jen zmateně znovu přikývl. „Takže ti všechno řekla?“ zoufale jsem sklonil zrak dolů a rukou jsem si přejel po pravém líčku. „No, všechno vlastně ne“ nervózně si zastrčila pramen vlasů za ucho a uculila se. „A ty jsi?“ nadzvedl jsem obočí a podíval jsem se do jejich čokoládově hnědých očí. „Spencer“ nadzvedla jeden koutek úst a položila si tašku na nohy. Na malou chvíli mezi námi nastálo ticho, ale to musela hned přerušit. „Víš, řekla mi sice hlavně důvod, proč za mnou dojela, ale řekla mi, že tě přes to všechno miluje“ pokusila se mě rozveselit a mykla rameny. „Vážně?“ ucítil jsem, že moje oči začaly zářit radostí.
