chtěla jsem část přidat až zítra, ale když dneska vyšel heartbreaker, tak jsem si řekla, že to dopíšu a přidám to dneska - i přes to, že komentář napsalo DOST MÁLO LIDÍ, což mě celkem zklamalo, ale tak doufám, že se to u téhle části zlepší :) příjemné čtení :)
Z pohledu Justina*
„Kde jedeme?“ řekla otráveně Claire aspoň už po stokráté.
„Takže znova“ oddechl jsem si. „Neřeknu ti to, je to překvapení“ věnoval jsem jí pár sekundový pohled s úsměvem, nad kterým si ona jen uraženě povzdechla.
„A řekneš mi aspoň, za jak dlouho tam budeme? Už jedeme skoro celý den“ povzdychla si a hlavu opřela o okno.
„Doufám, že do západu, pokud nebudou zácpy nebo tak“ mykl jsem rameny a dál jsem sledoval cestu. Musí mi to vyjít na západ slunce, protože by to jinak nebylo ono. Potřebuju k tomu tu atmosféru zapadajícího slunce a červených mraků okolo. Všechno musí být perfektní.
„Zahrajeme si hru?“ navrhla mi po chvíli.
„Jakou?“ nadzvedl jsem obočí a pevně jsem stiskl volant.
„Na otázky. Budeme se navzájem dávat otázky, vždycky já jednu, potom ty, a tak celou dobu“ otočila se na mě a já přikývl hlavou na souhlas.
„Takže první otázka. Jak si zabil Parkera?“ její otázka mě celkem zaskočila, ale včera jsme si řekli, že si všechno vyjasníme, takže řeknu pravdu.
„Nebudu ti říkat, že to bylo lehké, protože nebylo. Měl jsem u sebe jednoho člověka, jmenoval se Peter. Hrál, že je blízký kamarád Parkera a předával mi nejdůležitější informace, takže už pak nebylo těžké se ho zbavit. Nechal jsem s Parkerem vybouchnout stodolu, do které tě unesl George“ při posledních pár slovech jsem ztěžka polkl.
„Páni“ řekla Claire zatajeným dechem.
„Teď já. Kolik si už zabila lidí?“ první otázka, která mě napadla. Mám jich několik, ale tahle mě zajímala nejvíce.
„Asi bych se tím neměla chlubit, ale po dvaceti už jsem to přestala počítat. Vždycky to byli lidi, kteří buď dlužili peníze, nebo si se mnou zahrávali a já se jich potřebovala zbavit“ díky její odpovědi jsem se nemohl nadechnout. Počítal jsem tak s 10 lidma, více ne. Ale díky tomuhle vím, že je v tomhle světě zatáhla úplně. Věděl jsem o jejím gangu dříve, akorát jsem nevěděl, že je v něm ona. O jejím gangu ví snad každý, protože má pod svými křídly celé LA.
„Spal jsi s někým během toho roku?“ tázavě nadzvedla obočí a já zklamaně vydechl tak potichu, aby to neslyšela.
„Jo, ale bylo to jenom dvakrát. Nevěděl jsem, jak dlouho to bude ještě trvat, a potřeboval jsem na malou chvíli zapomenout. Ale byl to jenom sex, nic jiného. Nikdy se u mě nezdržely déle než půl hodiny“ podíval jsem se na ní a viděl jsem v ní obrovské zklamání, ale nebudu ji lhát. Musel jsem jí říct pravdu.
„Claire“ vydechl jsem potichu její jméno, protože se její oči začaly pomalu lesknout. „Ani k jedné jsem nic necítil. Ani trochu to nebylo jako s tebou. Při tobě mám v žaludku milión pocitů a popravdě bych nikdy nechtěl zažít to, že by se tě dotýkal někdo jiný. Nesnesl bych ten pocit, že by se někdo místo mě dotýkal tvých rtů, stehen, rukou, prostě všechno. Nebo snad že by ti někdo jiný vyznával lásku tak, jako já. Prostě ne. Ale u těch dvou? Nic. Neřešil jsem vůbec nic, proto jsem v tom už dále nepokračoval. Bylo to zbytečné. A ani u jedné z nich jsem necítil to, co cítím při tobě“ chytil jsem její ruku a pevně ji stiskl. Claire se na mě podívala a na její tváři se objevil široký úsměv.
