Na začátek bych chtěla říct, že tahle část je věnovaná především mai_belieber, Teri Niemczykové, Glucinke, Ivonce6969, Katarince 0709 a LuCk72, které často komentují tuhle story (některé z nich pořád). Patří vám za to velký dík, protože se vašich komentářů vážím. Samozřejmě bych byla radši, kdyby vás komentovalo více, ale co nadělám, takže díky :*
Z pohledu Justina*
Stál jsem nad jeho mrtvým tělem a pozoroval jsem svou skvěle odvedenou práci. „Kurva Justine“ slyšel jsem, jak na mě Thomas řve. Vyběhl jsem ze stodoly ven a uviděl jsem Claire ležet na zemi. Thomas se nad ní skláněl a jeho zrak se na mě upřel v okamžiku, kdy jsem vyběhl ven. Doběhl jsem k nim a sklonil jsem se ke Claire. „Co s ní je?“ podíval jsem se zmateně na Thomase, a pak zpátky na Claire. „Uslyšeli jsme výstřel.. a .. nejspíš si myslela, že tě postřelil“ řekl vyděšeně. „Když uslyšela ten výstřel, tak se jí podlomily nohy a spadla na zem“ dořekl a já jsem jí pohladil po líčku. Chytil jsem jí do náručí a zvedl jsem se. „Zabil jsem ho“ odsekl jsem ještě před tím, než jsem nastoupil do auta. „Dobrá práce“ poklepal mě po rameni. „Řeknu Mikovi, ať nás odveze domů, ty někam odkliď to tělo, řeknu Mikovi, aby pro tebe pak dojel“ kývl jsem hlavou směrem na stodolu. Opatrně jsem se posadil na zadní sedačku, Claire jsem natáhl přes zbylé zadní sedačky a položil jsem jí hlavu do svého klína. „Zabil jsem ho, teď mě prosím tě odvez domů a pak tu ještě zajeď pro Thomase“ opřel jsem se o sedadlo a Mike se během pár sekund rozjel. Celou dobu jsem pozoroval Claire, její pravé líčko chytalo modro-fialovou barvu. Ani si radši nepředstavuju, co jí ten zmrd dělal. Hrál jsem si s jejími vlasy a snažil se ji probrat, ale marně. „Hodně ti na ní záleží, že?“ podotkl Mike, když slyšel, jak se jí snažím probudit. „Ani si nedokážeš představit jak moc. Když jsem s ní, tak si připadám jako úplně jiný člověk. Jako by ve mně probudila tu lepší stránku.
Miluju ji. Její zářivě modré oči, perfektní smích, všechno. Ona celá je perfektní“ znovu jsem se na ní podíval a pohladil jsem jí něžně po tváři. Vzal jsem si tenký pramínek jejích vlasů a pomalu jsem si ho obmotal kolem prstu tak jemně, abych jí nezatahal. Vypadala tak nevinně. A nejhorší na tom je, že se stala obětí něčeho, s čím není vůbec spojována. Biznis jsem před ní nikdy neřešil, nezatahoval jsem jí do těchhle zbytečností, které by jí akorát ničily. Čím míň věděla, tím líp. Pro oba z nás. Ale i tak to moc nepomohlo. „Jsme tady“ zabrzdil a já jsem se podíval z okna. Poděkoval jsem mu a opatrně jsem vystoupil. Chytil jsem Claire znovu do náručí a šel jsem pomalu ke dveřím. Odemknul jsem si a vyšlapal jsem schody nahoru do mého pokoje. Položil jsem jí na postel a sundal z ní šortky, které měla na sobě. Přetáhl jsem přes ni opatrně deku, aby jí nebyla zima a šel jsem zpátky dolů. Zamířil jsem rovnou do kuchyně a z baru jsem vytáhl skleničku a flašku vodky. Ihned jak jsem do sebe vodku nalil, mnou projela ostrá hořkost. Potřeboval jsem to všechno zapít, trochu se odreagovat a uvolnit se. Vrátil jsem vodku zpátky na své místo a šel jsem zpátky do svého pokoje. Když jsem otevřel dveře, můj pohled se zaměřil na Claire, která stála naproti velkému zrcadlu a prohlížela si své domlácené líčko. Ani si mě nevšimla, potichu jsem k ní došel a obejmul jsem jí zezadu. „J-justine“ zakoktala a na její tváři se objevil široký úsměv, který pro mě tak moc znamená. Otočila se ke mně a já jsem přiložil čelo na to její. Náš dech se navzájem odrážel od našich tváří a celá tahle situace mezi námi byla napjatá. „Myslela jsem si, že tě..“ nepokračovala. Bála se to vyslovit. „Jsem v pořádku“ ujistil jsem jí a prsty jsem sjel po bocích. „Děkuju“ zašeptala potichu a políbila mě na rty. „Za co?“ zmateně jsem od ní odstoupil. „Ž-že jste mě zachránili“ zakoktala. „Claire“ vydechl jsem a prohrábnul jsem si vlasy.
