Zrovna teď jsme v hotelu. Justin šel zařídit něco na recepci a já si spokojeně odfukuju dým z cigarety na balkónu našeho apartmá. Moje pocity jsou v tuhle chvíli smíšené. Kde bych začala. Nejspíš asi u toho, že mám divný pocit v žaludku. Proč? Protože vím, že někde blízko nás pobíhá chlap, který si najal vraha na Justina. Zrovna teď někde kousek od nás je, a já pevně věřím, že ve své práci stále pokračuje. Díky tomu ve mně putuje dávka nervozity a strachu.
Další důvod k tomu, abych se strachovala, že může znovu zmizet z mého života. Ale zvládneme to. Společně zvládneme všechno, stejně jako jsme zvládli mého tátu, George a Parkera. Nic nás nezastaví. Další věc, díky které mám divný pocit v žaludku? Nejspíš to, že jsme ve Stratfordu. To znamená, že někde tady kousek ode mě je moje rodina, kterou jsem skoro rok neviděla. Už rok jsem neslyšela jejich hlasy a neviděla jejich – teda aspoň mámin a Madisonin smích. Nebudu si nic nalhávat, chybí mi to. Ale bojím se jim zavolat nebo jakkoliv se před nimi objevit. Mám strach z reakce táty. Už vidím, že kdybych přišla domů, jeho nervy by praskly jako minule, když jsem ho viděla naposledy, a nedopadlo by to dobře.
„Kde jsi byla?!“ zakřičel na mě, když jsem vcházela do domu.
„U Ashley, učily jsme se“ oddechla jsem si a tašku jsem pohodila na zem. Už jen z pohledu na mého tátu mi došlo, že má nějakou tu kapku alkoholu v krvi. Rychlejším krokem jsem se dostala na schody, kde mě zarazila jeho ruka.
„Myslíš si, že ti to uvěřím?!“ vykřikl z ničeho nic a potáhl mě zpátky k sobě.
„Kde jinde bych byla?! Nemám nikoho jiného než ji!“ vyprskla jsem na něj, protože mě jeho každodenní otázky s prominutím serou a už to nezvládám.
„Nelži mi!“ zakřičel, přičemž se moje tělo zachvělo.
„Říkám ti pravdu, klidně jí zavolej!“ snažila jsem se vytrhnout svou ruku z té jeho, ale marně. Netrvalo to ani minutu a zasáhla mě tvrdá facka na pravé líčko. Okamžitě mnou projela ostrá bolest a já se za to místo ihned chytila.
„Nebudeš na mě zvyšovat hlas!“ hodil se mnou a moje tělo tvrdě dopadlo na zem. Nestihla jsem nic říct a už mě zasáhla jeho noha do mého břicha. Sykla jsem od bolesti a čekala na další kopanec, který se dostavil po pár sekundách. Z očí mi padalo nespočetno slz, které se nedaly zastavit. Všechno se to stalo tak najednou, rychle a hlavně bezdůvodně.
„Nech mě!“ snažila jsem se pohnout z místa, ale nešlo to, protože mě chytil za vlasy a vytáhl mě za ně tak, abych se postavila. Sotva jsem stála na zemi, nohy se mi podlamovali a na nohou mě držela pouze síla mého táty, který mě pořád držel za vlasy.
„Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat!“ zakřičel přes celý dům a moje druhé líčko zasáhla jeho pěst. Pocítila jsem, jak mi praskl spodní ret. Zaječela jsem bolestí a do chvilky jsem uviděla Madison na schodech, jak se na nás dívá vyděšeným pohledem. Táta se otočil směrem, kterým jsem se dívala, a když uviděl, jak se Madison drží za pusu a z očí jí stékají slzy stejně jako mě, rozběhl se k ní. Tohle nedopadne dobře.
Vzpomněla jsem si na poslední den, kdy jsem byla doma. Madison nedopadla o moc líp, než já, a při vzpomínce na to mi běhá mráz po zádech. Ničí mě ta představa, že jsem ji tam nechala samotnou s ním. Nikdo, kdo nepozná mého tátu tak, jako já, si nedokáže představit, co dokáže udělat člověku. I když už dávno není tím, čím byl, a ať už je to jeho dcera nebo ne. Potřásla jsem hlavou a vytrhla jsem tuhle myšlenku z hlavy.
Potáhla jsem do sebe nikotin a vyfoukla jsem dokonalé kolečko. Jakmile jsem dokouřila cigaretu, jsem jí odhodila na zem a podívala jsem se na prst, na kterém mám prstýnek od Justina. Začala jsem si s ním hrát a pomalým směrem jsem ho sundávala z prstu. To, jak to řekl, byl ten nejdokonalejší způsob, jakým to vlastně mohl říct. Někdy si s ním připadám jako ve filmu. Jenomže každý film má svůj konec nebo špatné části. Prohlížela jsem si prstýnek z každé strany, a z vnitřní strany jsem uviděla vrytý nápis. Podívala jsem se na něj zblízka, a uviděla jsem tam napsané We master it together. Moje tělo doslova ztuhlo. Asi dvě minuty bez přestání jsem zírala na ten nápis, dokud mě za rameno nechytila něčí ruka.
