Z pohledu Justina*
Do zbytku dne byla moje nálada na bodu mrazu.
Když jsem na tom parkovišti uviděl její tvář, všechno se mi to vrátilo zpátky. Ty dny, které jsem strávil zavřený v pokoji a s nikým jsem nemluvil.
Vlastně to nebyly dny, byly to měsíce.
Zatáhla mě do toho všeho tak moc rychle, a už nebyla cesta jak z toho vyjít zpět. To ona mě vtáhla do tohohle světa.
Do světa mafiánů, obchodování, drog, alkoholu a všeho možného.
Za to jí budu do zbytku mého života nenávidět. Posrala mi život.
Ke všemu jsem se kvůli ní pohádal s Claire. Vím, chyba byla na mojí straně, neměl jsem po ní řvát, ale nedalo se to.
Moje nervy visely na tenkém provazu a už jsem to nevydržel.
„Jsi v pohodě?“ Thomas vešel do mého pokoje a znepokojeně přistoupil k mojí posteli. Hlavu jsem měl podloženou polštářem a díval jsem se do stropu.
„Nikdy nepochopím, jak se během chvilky dokáže všechno tak posrat“ úplně jsem ignoroval jeho otázku a sledoval jsem, jak si sedá do křesla, které je naproti mé posteli.
„Takže co se stalo?“ pobídl mě a spojil ruce.
„Jel jsem s Claire do domu mých rodičů“ vydechl jsem a podíval jsem se na něho.
„Dál?“ nadzvedl obočí.
„Pak jsme jeli do restaurace, a když jsme se chystali odjet, narazili jsme na nějakou skupinku lidí“ podíval jsem se jiným směrem a zakousl jsem se do líčka.
„A jaký je v tom problém?“ nechápavě se mě zeptal.
„Byla tam Katherine“ na sekundu jsem se na něho podíval a jeho pohled se rázem změnil. Díval se na mě šokovaně, jako kdyby mi nevěřil.
„Dělala, jako by se nic nestalo, jako by jsme byli nejlepší kamarádi, ale mám tu kurvu až po krk!“ vyprskl jsem, pořád mám v sobě ten vztek. „Děvka“ zamumral si pod nosem.
„Mám chuť ji zabít a věř mi, že to jednoho dne udělám, pokud mě nenechá na pokoji“ nenávistně jsem vyprskl.
„A co Claire?“ zeptal se po chvíli.
„Posral jsem to. Pokaždé, když se mě zeptala, kdo to byl, zastavil jsem jí. Řval jsem po ní jako nějaký zmetek, jako nějaké zvíře bez citů“ přiznám si to, že jsem se k ní choval špatně, ale už to neovlivním. Někdy mi ujedou nervy tak rychle, že si ani nevšímám toho, co říkám.
„Och si kokot Bieber“ zakroutil hlavou.
„Díky“ ironicky jsem mu poděkoval.
„To sis za ten měsíc nestihl všimnout, jak moc si tě váží? Nebo jaký si měl důvod k ní být tak hnusný?“ zabručel po mě jako po malém dítěti. Nechápavě jsem na něho hleděl, nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Popravdě jsem čekal, až řekne něco dalšího.
„Nechci být k tobě hnusný, ale asi si neuvědomuješ, jak moc se do tebe zamilovala, že?“ pořád do mě rýpal. „Kurva jak ty to všechno víš, si Sherlock nebo co?“ prohrábnul jsem si vlasy a oblízl jsem si suché rty. „Stačí mi jen to, jak se na tebe dívá, a vím, že by pro tebe udělala cokoliv. Je do tebe blázen“ usmál se.
„Já vím“ povzdychl jsem si a sledoval jsem jeho reakci.
„Vážně? Nevypadá to tak“ ironicky se zasmál a já jsem bez váhání vstal z postele. Šel jsem ke skříňce a vytáhl jsem z ní malou krabičku.
