Během letu jsem nad vším uvažovala. Musela jsem si to všechno srovnat v hlavě. Připadá mi, že poslední měsíc a půl, co jsem zažila, byla jen jedna velká lež. Tolik věcí se událo, byla jsem konečně šťastná, ale stejně se to nakonec všechno pokazilo.
Celou tu dobu jsem v letadle nemohla zadržet slzy.
Pořád mi ztékaly z očí. Když jsem konečně dojela do LA, věděla jsem přesně, kam mám jet. Zavolala jsem si taxík, a ten byl během pár minut na letišti. Po necelých dvou měsících tu zase jsem.
Stojím před domem, kde jsem trávila spoustu času.
Kufr jsem měla položený vedle sebe na zemi a hledala jsem odvahu zazvonit. Jakmile jsem jí našla, jsem zmáčkla zvonek a zazvonila jsem. Nohou jsem si nervózně poklepávala o zem a hrála jsem si s prsty. „Claire?“ po tak dlouhé době jsem ji znova viděla. Spencer.
Ani bych nedokázala vyjádřit, jakou roli hrála tahle osoba v mém životě. Byla to moje nejlepší kamarádka po celou tu dobu, co jsem žila v LA. Věděla všechna mé tajemství a já zase ty její.
Říkaly jsme si všechno, přesně tak, jak to nejlepší kamarádky dělají.
Na moje překvapení vypadá pořád stejně.
Beze slov jsem se jí vtrhnula do objetí a zabořila jsem jí hlavu do ramena.
„C-co tu děláš?“ odtáhla mě po chvíli od sebe a zmateně hleděla do mých narudlých očí. „J-já..potřebovala jsem z tama vypadnout“ zakoktala jsem. „Pojď dovnitř“ ustoupila na bok, abych mohla vejít dovnitř a rukou udělala náznak. Popadla jsem kufr a vešla jsem dovnitř.
Je to tady pořád stejné. Všechno je tu pečlivě uklizeno a na zdech je spousta uměleckých obrazů, které její rodiče spoustu let sbírají.
Vyšly jsme po schodech nahoru do jejího pokoje a instinktivně jsme za sebou zavřely. Ash se posadila na sedačku u okna a já se svalila na její postel.
„Řekneš mi, kde se tady bereš?“ řekla po chvíli ticha.
Dlaněmi jsem si přejela po obličeji a nahlas jsem povzdechla.
„Bylo toho na mě moc“ podívala jsem se na ní a odkašlala jsem si. „Prostě..myslela jsem si, že jsem zase šťastná, ale jak jsem se před několika hodinami dozvěděla, všechno to byla jen lež“ pohled jsem zaměřila jinam a nahlas jsem si povzdechla.
„Počkej, tví rodiče jsou pořád…?“ vyděšeně se zeptala.
„Ne“ řekla jsem hlasitěji a sedla jsem si na kraj postele.
„Víš, začala jsem chodit s jedním klukem“ zastrčila jsem si pramen do vlasů. Spencer věděla, že to není všechno, tak mě nechala pokračovat.
„Je to mafián, dá se říct, že nejnebezpečnější člověk ve Stratfordu“ při těchhle slovech Spencer vypadala, jako by ji uvízl knedlík v krku.
„Cože?! Jak sis s ním mohla začít?!“ vyprskla na mě.
„Spencer, on.. já nevím. Je jiný. I když je to mafián, má i tu lepší stránku, teda aspoň měl“ sklonila jsem pohled směrem na zem.
„Claire, co se stalo?“ zvedla se z pohovky a přešla ke mně.
Posadila se vedle mě a ruku přiložila na mé záda.
„Milovala jsem ho, vlastně asi ještě pořád miluju, ale .. víš, jeho rodiče jsou mrtví“ podívala jsem se na ní a sledovala jsem její nechápající výraz.
