Zatajila jsem dech. Tlukot mého srdce se každou sekundou zpomaloval a já jsem si připadala namalou chvíli jako na úplně jiném místě. Stuhnula jsem a nevnímala jsem okolí. Pootevřela jsem pusu a snažila jsem se zadržet slzy, které tak moc chtěly ven, ale neudržela jsem to. Tentokrát ne. Nebyly to malé kapky, tohle byly doslova vodopády. Beze slov jsem se dívala na Thomase a on sledoval můj zničený výraz. Po chvíli už to nešlo jen tak a obličej jsem zabořila do svých dlaní. „Claire ššš“ obejmul mě a přitisknul si mě k sobě. „K-kde je?“ zvedla jsem hlavu a zakoktala jsem. Se slzami v očích jsem na něj hleděla a čekala na jeho odpověď.
„Našli ho pohozeného kousek od nějakého skladu, měl v těle 3 kulky“ jakmile to dořekl, vyšel ze mě hlasitý vzlyk a já znovu zabořila tvář do dlaně. Tohle je jako špatný sen. Špatný sen, ze kterého se chci co nejdříve probudit. Justin mě varoval, že to někdy bude těžké. To jsem ale nečekala, že to bude těžké až tak moc. Jenom ta představa, že ho střelili je neuvěřitelná a zničující. „Chtěl jsem ho odvézt do nemocnice, ale policajti by to hned začali řešit, takže ho Mike ošetřil a teď je s ním doma“ pokřivil rty a sklopil pohled. „Jeď“ přikázala jsem mu tenkým hlasem a on jako na povel nastartoval auto a rozjel se. Takhle rychle nikdy nejel ani Justin, ale bylo mi to v tuhle chvíli jedno. Musíme být u něj co nejdříve. Slzy z mých očí nepřestaly ztékat a já jsem si z nervozity poklepávala prsty na noze. Bude v pořádku? Co když umře? Tyhle myšlenky e mi zrovna promítaly v hlavě.
Možná šílím, ale 3 kulky v těle.. nevím. Nikdy jsem se v takové situaci neocitla. Je to nepříjemný pocit. Žaludek se mi svíral každou sekundou víc a víc a já už jsem si přála, aby tohle všechno bylo za mnou. Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Chtěli jsme jen jedno – být u Justina. Po pár minutách Thomas zastavil před jejich domem a já jsem rychle vystoupila a běžela k domu. Dveře nebyly zamknuté, takže jsem je otevřela a běžela jsem přes dlouhou chodbu. První místnost, kam jsem běžela, byl obývák. Je mi jedno, že jsem utekla a Thomas je ještě někde vzadu. Potřebuju ho vidět. Hned. Nikde nikdo. Obývák i kuchyň byla prázdná. Teď už zbývají jen horní pokoje. Rozběhla jsem se po schodech, neřešila jsem vůbec to, že se můj drdol totálně rozpadl a oči jsem měla rozmazané od linek a řasenky. Běžela jsem jako o život. Když jsem se dostala do jeho pokoje, uviděla jsem, jak leží bezmocně na posteli a nad ním se sklání Mike.
Moje srdce se znova zastavilo a já jsem mezi dveřmi zkameněla. Jakmile jsem začala znovu vnímat, jsem si všimla pohledu Mika. Něco mi říkal, ale nevnímala jsem ho. Rychle jsem se rozběhla k posteli Justina a dřepla jsem si. Měl obvázané břicho a hruď bílým obvazem. Chytila jsem ho za ruce a zírala jsem na něj totálně zděšeným pohledem. Vypadal zničeně. Několik odřenin na tváři a zaschlá krev pod nosem. „Bude v pořádku?“ zeptala jsem se Mika a věnovala jsem mu zničující pohled. „Pravdu?“ podrbal se za krkem a vydechl. Přikývla jsem a on spojil ruce. „Popravdě nevím. Má dost vysoké zranění, kdyby byl v nemocnici určitě by byl v pořádku, ale nemůžeme riskovat, že by na něco přišli policajti“ oblízl si rty a následně je spojil v úzkou čáru. Otočila jsem se zpátky nad Justina a sklonila jsem se nad něj blíž než předtím. Hrobové ticho. To zrovna pohlcovalo tuhle místnost. Jediné, co šlo slyšet, byly mé vzlyky a po chvíli odchod Mika. Sedla jsem si na kraj postele a sundala jsem si svůj svetr, který jsem pohodila na zem. Stiskla jsem Justinovi ruce a na chvíli jsem zavřela oči. Tahle situace neměla nikdy nastat.
Co když ho ztratím? Nepřežila bych to. Opatrně jsem si vedle něj lehla a hlavu jsem položila nejblíž k jeho hlavě, jak jen to šlo. Naše ruce zůstaly pořád spojené a můj dech se odrážel od jeho pokožky. Nadzvedla jsem hlavu a rty jsem přiložila kousek od jeho ucha. „Prober se prosím“ řekla jsem zničeně a doufala jsem, že Justin po chvíli otevře oči, ale marně. „Potřebuju tě. My všichni tě potřebujeme. Musíš tu s námi zůstat, chápeš?“ přivřela jsem oči, abych zadržela slzy. „J-já vím, ta včerejší hádka.. nemělo se to stát, nikdy“ vzlykla jsem nahlas. „Ale prosím.. jediné co chci je, abys otevřel oči. Aspoň na pár sekund“ pokusila jsem se usmát, ale marně. Z Justina nevyšel ani jediný náznak, že by se měl každou chvíli probrat.
Začala jsem si hrát s jeho prsty a zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho. „Pamatuješ na naši první pusu?“ potichu jsem se zasmála se slzami v očích. „Tak moc ses snažil. Nakonec to vyšlo až na potřetí“ přivřela jsem oči a ztěžka jsem vydechla. „A nebo na to, jak si mě násilím dostal do bazénu“ před očima se mi promítly všechny naše vzpomínky. „A na výraz Mercedis, když zjistila, že spolu chodíme. Na ten nikdy nezapomenu“ pevně jsem stiskla jeho ruku a sledovala jsem, jak se jeho hruď nadzvedává. „Ale víš, na co nikdy nezapomenu?“ utřela jsem si slzy z líček. „Na to, jak jsi mi poprvé řekl, že mě miluješ“ povzdechla jsem si.
„Na ty dvě krásné slova jsem čekala ode dne, kdy jsi mi řekl, že jsem tvoje“ zvedla jsem hlavu a naklonila jsem se k té jeho. „Taky tě miluju, a proto tě teď potřebuju“ opatrně jsem položila své rty na jeho a políbila jsem ho. Nic. Žádná reakce. Hlavu jsem zabořila zpátky do polštáře a podívala jsem se do stropu. „Jestli se neprobudíš, nezvládnu to“ znovu jsem zavřela oči a přitulila jsem se k němu opatrně, abych mu nezpůsobila ještě větší bolest. „Říkal si mi, že to bude těžké, ale že to zvládneš“ povzdychla jsem si a z očí mi stekly další slzy. „Tak to prosím nevzdávej a prober se“ podívala jsem se na něj, ale zase nic. Jako kdybych mluvila sama se sebou. Nevím, jak se mi to podařilo, ale přes všechen ten nátlak a bolest jsem usnula.
***
Probudily mě paprsky slunce, které dopadaly přímo na mou tvář. Protřela jsem si oči a pohled jsem zaměřila na Justina. Pořád spal. Celou noc se mi špatně spalo. Pořád jsem se budila a kontrolovala jsem, jestli se Justin náhodou neprobudil. Vůbec nevíme, co s ním je a to je na tom to nejhorší. Kdykoliv se může probrat, ale taky se může kdykoliv jeho stav zhoršit. Vyšla jsem z pokoje Justina a pomalým krokem jsem došla do kuchyně. Na moje překvapení už v ní seděl Thomas s Mikem. „Dobré ráno“ pozdravila jsem je pokleslým hlasem a posadila jsem se vedle nich. „Dobré“ řekli oba sborově. Ani jeden z nás neměl úsměv na tváři. Taky jsme neměli ani důvod. Tahle situace je celá k ničemu.
„Vyspala ses?“ zeptal se mě Thomas a položil přede mě talířek s omeletou. „Pořád jsem se budila, připadalo mi, jako by byl vzhůru, ale ne“ dala jsem si první sousto do pusy, ale vůbec mi to nechutnalo. Nebylo by to tím, že by to bylo špatné, ale neměla jsem na nic chuť. Talíř jsem odsunula před sebe a hlavu jsem si podepřela rukama. „Promiň, nemám chuť“ vydechla jsem a přejela jsem si dlaněmi přes obličej. „V pohodě, chceš odvést do školy nebo tu zůstaneš?“ položil mi ruku na záda a pohladil mě. „Budu tady dokud se neprobudí“ podívala jsem se na něj a pak na Mika. Ten jen mlčel a tiše pozoroval náš rozhovor.
„Měl bych se jít na něj podívat“ zvedl se Mike ze židle a odešel za Justinem do pokoje. „Jestli se chceš jít vyspat, tak můžeš klidně do mého pokoje“ zachraptěl Thomas. „Díky, ale budu s Justinem“ zahleděla jsem se mu do očí a prohrábnula jsem si vlasy. „Fajn“ vstal ze židle a šel schovat špinavé nádobí do myčky. Ani nechápu, jak se mohlo všechno za pár dní tak rychle pokazit. Mlčky jsem zírala před sebe a nad ničím jsem neuvažovala. Možná je to tak lepší, než si představovat špatné věci, které se možná stanou. Po chvíli ticha jsem se zvedla a odešla jsem do Justinova pokoje. Mike už byl na odchodu, a když byl vedle mě, tak se zastavil.
„Řekl bych, že je na tom mnohem líp než včera. Jestli všechno bude v pořádku, do večera by se měl probrat“ pokýval hlavou a pokusil se usmát, ale moc se mu to nepodařilo. Obejmula jsem ho jako dík a došla jsem do postele za Justinem. Lehla jsem si vedle něj a přikryla jsem se dekou. Spojila jsem naše ruce a přitisknula jsem se k němu. „Nevím jestli to slyšíš, ale jestli jo, tak se prosím už prober..nebo dej aspoň nějaký náznak toho, že se za chvíli probudíš..j-já.. už to dál nezvládnu.. musím vědět, že budeš stoprocentně v pořádku..“ koktala jsem a mezi některými slovy jsem se zastavovala. Zase nic. Hodinu jsem na něj upřeně zírala, ale pořád nic. Nechtěla jsem usnout, ale moje oči na tom byly jinak. Potřebovala jsem aspoň hodinu spánku.
je kratší, vím, ale omlouvám se:) přijela k nám teta, kterou jsem neviděla asi rok, a pak jsme jeli za strejdou, kterého jsem neviděla asi 4 roky, takže na víc fakt dneska nemám!:) a za ty reads, votes a komentáře jste si dneska zasloužili :* děkuju moc! úplně jste mě překvapili s těmi votes :) další bude nevím kdy, nejspíš v pondělí..:) nezapomeňtě komentovat, dávat vote a číst! :*
