„Konečně si doma“ přivítala mě máma u dveří.
„Promiň, přišla jsem jak nejdříve jsem mohla“ položila jsem klíče na stolek a došla jsem do kuchyně, kde byl perfektně připravený jídelní stůl a Mad i táta už seděli.
Na stole byly zapálené svíčky a večeře už byla nachystaná.
„Co se děje?“ s překvapeným úsměvem jsem se zeptala a sedla jsem si na židli přímo naproti tátovi.
„Dneska to jsou dva týdny, co jsme se tu přestěhovali“ odpověděla mi Madison a máma položila na stůl desert pro všechny.
„Páni, vypadá to skvěle!“ pochválila jsem mámu, která si s úsměvem sedla ke stolu.
Všichni jsme si navzájem popřáli dobrou chuť a začali jsme jíst.
Bez jakéhokoliv proslovu, bez jakéhokoliv modlení.
„A kde jsi vlastně byla?“ přerušila nás máma.
„Ehm..no“ váhala jsem, jestli jí to mám říct, ale Mad nás přerušila.
„U Justina!“ řekla nadšeně.
„Mad!“ potichu jsem po ní vyprskla a kopla jsem jí do nohy pod stolem.
„Řekneš nám něco o tom..Justinovi?“ táta nadzvedl obočí, a mě bylo jasné, že jim budu muset všechno říct, protože všichni na mě hleděli jako hladoví supi.
„Mmm, fajn“ pokusila jsem se to říct aspoň trochu nadšeně a vydechla jsem „seznámila jsem se s jedním klukem z naší školy.
Jmenuje se Justin Bieber“ v okamžiku kdy jsem řekla jeho jméno, tak táta složil ruce na stůl a máma zakuckala. „C-cože?“ přimhouřila obočí.
„J-justin Bieber“ zmateně jsem se na ně podívala, protože jsem tuhle situaci vůbec nechápala.
Táta i máma se na sebe podívali. Na chvíli mezi nimi nastalo ticho a pak se podívali zpátky na mě.
„Mad, jdi prosím na chvíli nahoru“ mávl táta rukou směrem pryč a ona se zvedla a jako na povel odešla.
„Řekla jsem něco špatně?“ znervózněla jsem s vyděšeným pohledem, když Mad odešla z místnosti.
„Claire, musíš se s ním přestat stýkat“ oznámila mi máma a mě se zatajil dech.
„A to jako proč?“ nechápavě jsem se podívala na tátu.
„Prostě se s ním nesmíš vídat a tečka!“ zvýšil hlas a spojil ruce.
„Když se mnou chodí do stejné třídy tak asi těžko“ zakroutila jsem hlavou.
Nechápu, proč mi to zakazují. Ani na sekundu bych nikdy nepomyslela, že k tomuhle někdy dojde.
„Ve škole s ním omezíš komunikaci, jak nejvíce to půjde a ve volném čase s ním prostě nebudeš!“ znovu zvýšil hlas a mě přeběhl mráz po zádech.
Zrovna teď jsem si připadala, jako kdyby přede mnou stála učitelka a diktovala mi, co můžu a nemůžu dělat.
Co budu dělat ve svém volném čase a co ne.
S kým se budu bavit a s kým nebudu.
„Řekni mi aspoň jeden normální důvod, proč bych se neměla stýkat s klukem, kterého miluju?“ vyprskla jsem po něm a máma v ten okamžik zvedla hlavu s překvapeným výrazem.
„T-ty ho miluješ?“ zakoktala.
„Ano“ odsekla jsem.
Oba na mě zírali jako na totálního šílence a táta se po chvíli ironicky zasmál.
