Už uběhl rok od toho, co jsem naposledy viděla Justina. Od toho, co jsem zbaběle odjela z místa, kde ho Parker postřelil. Ale v ten moment jsem nepřemýšlela, jednala jsem rychle. Věděla jsem, že pokud se nerozjedu, Parker mě zabije na místě, ale to jsem si neuvědomila, že pár metrů ode mě umíral Justin. Je to rok, co ho nikdo neviděl. Jako by se po něm slehla zem. Většina si myslí, že je mrtvý, ale jeho tělo se nikdy nenašlo. Část mě doufá v to, že jednoho dne se objeví na prahu mých dveří a já znovu uvidím jeho zářivý úsměv. Znovu se podívám do jeho kaštanových očí a ucítím dokonalou chuť jeho rtů na těch mých.
Tak moc mi chybí jeho doteky a jeho přítomnost. A proč jsem vlastně řekla na prahu mých dveří? Od toho dne se stalo dost věcí. Začala bych u toho, že jsem odešla. Sbalila jsem si věci, napsala jsem dopis na rozloučenou a uprostřed noci jsem odešla s kufrem v ruce. Další zbabělá věc, kterou jsem udělala, ale už jsem nezvládala každodenní narážky mého otce. Každým dnem se to víc stupňovalo a já jsem se z toho málem zbláznila. Bylo mi líto opustit mámu a Madison, ale neopustila jsem je nadobro. Začala jsem žít nový život. A to je nejspíš další věc, kterou by jste měli vědět. Trvalo mi dlouho, než jsem se plně rozhodla.
Tu noc, kdy jsem odešla z domu, jsem šla za Thomasem. Byla jsem s ním každý den od zmizení Justina. Pomáhal mi s pátráním po Justinovi, dělali jsme všechno možné, snažili jsme se ho vystopovat podle mobilu a dalších různých věcí, ale marně. S Thomasem jsem se přestěhovala zpátky do Los Angeles, kde jsme společně začali bydlet. Koupili jsme si obrovský dům na kraji města. Thomase beru jako nejlepšího kamaráda, hlavně od té doby, co tady Justin není. Se vším mi pomáhá a můžu se mu svěřit. Ale tohle není to hlavní, co bych vám chtěla říct. I když mě Thomas nejdřív hodně odbýval, nakonec souhlasil.
Zatáhl mě do toho světa. Světa mafie, zbraní a drog. Trvalo mi dlouho, než jsem se do toho všeho dostala, ale za ten rok jsem toho stihla hodně. Thomas mi spoustu věcí ukázal a naučil. Dalo by se říct, že už teď máme Los Angeles pod svými křídly. Je to docela k smíchu, když si vzpomenu, jak jsem byla mimo z toho, že jsem zjistila, že jsou mí rodiče mafiáni a teď jím sama jsem. Někdy uděláte věci, kterých litujete, ale já své volby nelituju. V ten okamžik, kdy jsem se rozhodla vydat na tuhle cestu jsem to brala jako dobrý nápad.
„Co bys řekla na to, kdyby jsme dneska udělali párty?“ zašeptal mi Thomas do ucha a já zvedla hlavu z jeho noh.
„Kolik je?“ zeptala jsem se a posadila jsem se.
„Budou tři odpoledne“ podíval se na hodinky, které měl na ruce, a pak na mě. Na jeho tváři se objevil široký úsměv a já přikývla.
„Fajn, tak zajdi nakoupit a já mezitím nachystám dům, dobře?“ udělala jsem si culík a stanula jsem z gauče.
„Dobře, napiš všem známým, párty začne v sedm“ mrkl na mě a šel pryč.
Dlaněmi jsem si protřela obličej a šla jsem do svého pokoje, který je v druhém patře domu. Je to místnost, kterou na tomhle domě nejvíc miluju. Je tu všechno, co potřebuju. Moderní nábytek, obrovská postel, koupelna a skříň se zrcadlem. Je to místo, kde na malou chvíli vypnu a nevnímám okolní svět. Místnost, kde jsem zase ta Claire, jako kdysi. Při vzpomínce na mé staré já jsem se pousmála. Někdy mě mé rozhodnutí mrzí, ale už to nejde vrátit zpátky. Zamířila jsem do koupelny a postavila jsem se před velké zrcadlo, které je nad umyvadlem. Rukami jsem se opřela o umyvadlo a ztěžka jsem vydechla.
Párty v tomto domě je jedna z věcí, díky které dokážu aspoň na pár hodin na všechno zapomenout. Na všechnu tu bolest, která ve mně po celou tu dobu je. Stačí mi pár skleniček alkoholu a na malou chvíli dokážu myslet na něco jiného než jen na Justina, a protože mě unavuje stále nad tím, jestli je na živu nebo ne přemýšlet, tak se u nás párty pořádají dost často. Otočila jsem kohoutek, ze kterého se ihned spustil proud vlažné vody. Dlaně jsem dala pod ten proud a hlavu jsem sklonila blíž k umyvadlu. Pročistila jsem si obličej a utřela jsem si ho do ručníku. Z šuplíku jsem vytáhla všechnu kosmetiku, kterou budu potřebovat a začala jsem. Nejdřív make-up na mou tvář, abych vypadala aspoň trochu jako člověk.
