Už uběhl měsíc od všech těch zmatků, které mi probíhaly hlavou pomalu každičký den. Ze začátku to bylo otřesné a nepříjemné, ale po několika dnech mě to přešlo. Znovu jsem si začala naplno užívat chvilky s Justinem, i když nám to můj otec pořád nepřeje. Pokaždé, když uslyší jméno Justin, tak se naštve a začne se vztekat. Někdy mi připadá, že je psychicky labilní, ale nemám za potřebí se s ním hádat, takže se vždycky zvednu a odejdu pryč. Do rozhodnutí, jestli odjedu s Justinem nebo zůstaneme tady, mi zbývá 5 měsíců.
Chvilkama si říkám, že určitě pojedu, ale pak nastanou chvíle, kdy se mi všechno obrátí na ruby, a já si nedokážu představit, že bych měla opustit vlastní rodinu. Bude to těžké rozhodnutí, a já se na něj musím pořádně připravit. Každopádně když zůstaneme, máme větší možnost, že nás Parker zabije. Mám riskovat vlastní život nebo opustit rodinu, kterou přes všechny neshody miluju, a ona miluje mě? Nevím. Někdy nastanou chvíle, kdy nevíte, co máte dělat, ale vždycky po nějaké době najdete řešení. Doufám, že ho najdu taky.
Z pohledu třetí osoby*
„Říkal jsem ti, že se ho máš zbavit co nejdříve, a už jsou to dva měsíce od té doby, co si ho postřelil a pořád je na živu!“ řval Josh (otec Claire) po Parkerovi a nepříčetně praštil rukou do dřevěného stolu.
„Měl jsem něco na práci, ale dneska večer se o to postarám“ provokačně se usmál a spojil své ruce.
„Jak?“ přecedil tvrdě Josh přes zuby a pozorně sledoval, jak si Parker pohodlně sedí v protějším křesle.
„Nech se překvapit“ potáhl sliny v nose a odplivl si. „Ale bude to stát za to, to mi věř“ dořekl.
„To bych ti radil, vrazil jsem do tebe dost peněz“ nepříjemně zavrčel Josh a napil se skleničky, ve které byla whisky. „Ale musíš to udělat tak, aby u toho nebyla Claire! Vím, že ji na něm záleží, ale on jí ničí a tahá do tohohle světa“
„Proč to vlastně neuděláš sám?!“ Parker přimhouřil oči a nechápavě pokroutil hlavou.
„Nechci si špinit ruce. Nedokážeš si představit, kolik mi dalo práce s tím vším skončit“ překroutil očima a vydechl.
„Pořád nechápu, jak se ti dokázalo dostat z tohohle světa“ Parker pokýval hlavou a oblízl si jeho popraskané rty.
„Když máš rodinu, na které ti záleží, tak to není těžké. Proto nechci, aby se ke Claire dostal někdo, jako je Bieber. Akorát by ji do toho všeho dostal a to nechci, chci aby se tomuhle vyhnula a neudělala stejnou chybu jako já“ sklonil hlavu směrem dolů a přejel si dlaněmi po tváři.
Z pohledu Justina*
Po škole jsme jeli s Claire ke mně domů. Zrovna teď ležíme na mojí posteli a díváme se na náš nejoblíbenější film. Claire mi spokojeně pofukuje na hrudi a naše ruce jsou navzájem propletené. No mě teď hlavou probíhají myšlenky jen ohledně Parkera. Je toho na ní moc, a za všechno můžu já. Vím, že ji ničím, ale oba se navzájem potřebujeme. Proto se potřebuju co nejdříve zbavit Parkera. Musím ho zabít, a pak budeme mít konečně klid. Pojedeme někam hodně daleko, najdeme si krásný dům, kde budeme bydlet, a až bude čas, budeme mít dvě děti. Kdo by to řekl, že největší mafián v okolí, Justin Bieber, který měl jen jednu holku na noc, teď plánuje budoucnost, ve které je jen jedna dívka a děti? Při pomyšlení na to všechno jsem se potichu pousmál, a Claire si toho ihned všimla.
„Čemu se směješ?“ nadzvedla hlavu směrem ke mně a podívala se na mě jejíma křišťálovýma očima.
„Sobě“ znova jsem se pousmál a Claire jenom svraštila čelo.
