Z pohledu Claire*
„Jsem nervózní“ zamrmlala si Ashley pod nosem, když jsme byly pár bloků od domu Justina. „Kvůli Thomasovi?“ zasmála jsem se a sledovala jsem její nervózní výraz. „Už jsem ho skoro rok neviděla“ pokřivila rty a zoufale vydechla. „Bude to v pohodě, neboj“ musela jsem jí aspoň nějak uklidnit, a myslím, že tohle pomohlo. „Snad jo“ když to dořekla, zastavily jsme před domem Justina. Obě jsme si instinktivně odepnuly pas a vystoupily jsme z auta. „Bude to fajn, neboj“ jakmile jsem zazvonila, otočila jsem se zpátky na Ashley. „Vypadám dobře? Nemám někde rozmazaný make-up?“ začala stresovat a poklepávat nohou o zem. „Vypadáš skvěle“ pochválila jsem ji a položila jsem ruku na její rameno.
V ten moment se otevřely dveře, mezi kterými stál Justin. Měl na sobě jen šedé tepláky, ze kterých vyčuhovaly černé boxerky. Jeho dokonalá hruď se rýsovala ve všech směrech a vlasy měl zlehka rozčepířené. „Umm, chyběla si mi“ řekl a já se mu beze slova vtrhnula do objetí. Pevně mě stiskl a políbil na líčko. „Ty mě taky, vyspal ses?“ usmála jsem se a on si obmotal ruku kolem mého pasu. „Docela jo“ opětoval mi úsměv a pohled zaměřil na Ashley. „A-ahoj, je Thomas doma?“ zakoktala, mezitím co si nervózně pohrávala s prsty. „Jasně, je v obýváku, pojď dovnitř“ mávl rukou a všichni jsme vešli dovnitř. Procházeli jsme chodbou a Justin si mě celou tu dobu přisunoval blíž k jeho tělu. Zvuk podpatek od Ashley se rozlehl po celém domě, mezitím co jsme šli pomalým krokem do obýváku. „Hmm, doufám, že jsi přišla za mnou“ řekl Thomas, když jsme za ním došli. „Budu tě muset zklamat, ale ne. Mám tu pro tebe někoho lepšího“ vyplázla jsem na něj jazyk a z poza nás vyšla Ashley. Když ji Thomas uviděl, rozzářily se mu oči a Ashley se zmohla jen na jeden obrovský úsměv. „Ash?“ nadšeně řekl její jméno a bleskovou rychlostí vstal z gauče. „Ahoj“ ani nestihla zaregistrovat pořádně jeho pozdrav a on jí pevně tiskl v náručí. Přišlo mi, že v ten moment z Ashley spadla veškerá nervozita a nejistota, která v ní ještě před chvílí panovala. „Chyběla si mi“ povzdechl si na jejím rameni.
„Pojď nahoru“ zašeptal mi Justin do ucha a po chvíli jsme se ocitli v jeho pokoji. „Tak co, jaká byla škola?“ pevně mě držel za ruku a dovedl mě až k jeho posteli, na kterou jsme se následovně oba svalili. Hlavu jsem položila na jeho hruď a on si kolem mého těla obmotal ruku. „Nuda jako vždycky“ povzdychla jsem si a začala jsem si hrát s jeho rukou. „Kdo ti dneska v noci volal?“ po chvíli ticha jsem se ozvala, ale nejspíš jsem se na to ptát neměla. Justin zkameněl a svraštil čelo. „Ty jsi to slyšela?“ podíval se na mě a v očích mu šla vidět nejistota a strach. „Jo“ odsekla jsem a on zaměřil pohled jinam. „Děje se něco? Víš, že kdyby se cokoliv stalo, můžeš mi to říct, že jo?“ chtěla jsem vědět, že má ve mně důvěru, stejně jako já v něm. No teď sem si tím moc jistá nebyla. „Justine“ chytila jsem ho za bradu po chvíli, kdy mlčel. Donutila jsem ho se na mě podívat a odpovědět mi, ale byl jako z betonu. Nehnul se a jeho pohled směřoval do prázdna.
„Co se stalo?!“ řekla jsem přísnějším hlasem. „N-nic, všechno je v pohodě“ usmál se, ale nebyl to ten široký krásný úsměv, na který jsem zvyklá, tohle byl falešný úsměv. „Nelži mi“ spojila jsem rty v úzkou čáru a jeho hnědé oči zaměřily pohled na můj bezmocný výraz, který jsem zrovna měla. „Nemusíš vědět všechno“ řekl protivně a rukou, kterou mě objímal, vytrhl a dal si jí pod hlavu. „Fajn, takže teď se dostaneme do fáze, kdy si nebudeme nic říkat?“ sedla jsem si a probodla jsem ho pohledem. „Nejde o to, že bych ti to nechtěl říkat, ale je to tak lepší“ promluvil a já se sarkasticky zasmála. „Jasně“ zakývala jsem hlavou ze strany na stranu a sedla jsem si na kraj postele. „Víš, už nějakou dobu čekám na den, kdy se začneš svěřovat i ty mě. Kdyby mi včera George spoustu věcí neřekl, nedozvěděla bych se je nejspíš nikdy, že?“ podívala jsem se na něho a on přimhouřil oči. „Co ti řekl?“ zabručel a svaly na jeho rukou se rázem napnuly. „Nemusíš vědět všechno“ řekla jsem větu, kterou řekl on před chvíli, a pohled jsem zamířila opět na zeď před sebou.
