Seděla jsem v zadní části Starbucks a před sebou jsem měla položenou svou oblíbenou karamelovou kávu. Nervózně jsem si dřela své prsty navzájem o sebe a hypnotizovala jsem vstupní dveře. Každou chvíli přijde osoba, která mi v poslední době chyběla nejvíc. Moje opora, žena, která mi dávala lásku každým dnem. V kabelce mi zabrněl mobil a já ho ihned vytáhla.
Od Justina: Všechno v pohodě? Nemám dojet?
Pro Justina: Zatím nepřišla, ale asi si nervozitou urvu prsty
Od Justina: Pořádně se nadechni a počítej do desíti. Až budeš chtít domů, tak mi zavolej, zajedu pro tebe
Odepsat jsem už nestihla, protože jsem slyšela, jak se zabouchly vchodní dveře. Trhla jsem hlavou a můj zrak spadl na starší dámu se světle hnědými vlasy a zářivě modrými oči. Měla na sobě krásné černé šaty, které jí rýsovaly její skvělou postavu. Máma. Položila jsem mobil na stůl a na mé tváři se objevil široký úsměv.
„Mami?“ řekla jsem hlasitěji, aby mě zpozorovala. Když mě uviděla, tak na chvíli ztuhla. Tupě na mě zírala, a když jí došlo, že stojí uprostřed jen tak, tak za mnou zrychleným krokem došla. Postavila jsem se a bez zeptání jsem se jí vtrhla do náručí.
„Konečně“ zašeptala jsem a zabořila jsem hlavu do jejího ramena. Její ruce se obmotaly kolem mých zad. Její objetí bylo pořád tak pevné jako kdysi. Voněla přesně stejně, jako naposledy, když jsem jí objímala. Byl to nepopsatelný pocit.
„C-claire, nemůžu uvěřit, že jsi tady“ odtrhla se ode mě a já si všimla, jak se její oči lesknou. Znovu se mi vhrnula do objetí, ve kterém jsme byly dalších pár minut. Bylo nám jedno, že na nás všichni zírají. Bylo to nejdokonalejších pár minut za posledních pár dnů. Po chvíli jsme se od sebe odtrhly a posadily jsme se. Máma měla v očích slzy a mně do toho taky moc nechybělo.
„Musíš mi všechno říct“ vydala ze sebe a já přikývla. Napila jsem se kafe a polkla jsem.
„No, kde bych začala“ nadechla jsem se a na pár sekund jsem přivřela oči.
„Claire, jestli nechceš, nemusíš mi to říkat“ pocítila jsem její ruku na mém rameni a instinktivně jsem otevřela oči. Podívala jsem se na ní a úplně jsem se ztratila. Nevím, čím to bylo, ale z jejich očí jsem cítila bolest a strach.
„Musím ti to říct“ pokroutila jsem hlavou a začala jsem si nervózně hrát s prsty.
„Pamatuješ si, jak mě táta mlátil?“ přimhouřila jsem oči, abych se nerozbrečela při vzpomínce na jeho tvrdé rány, které mi dával snad na každé místo mého těla. Smutně přikývla a nechala mě pokračovat.
„Ten večer, kdy jsem odešla, mě zmlátil asi nejvíce za ten měsíc. Ještě dva týdny potom jsem měla na břiše a zápěstí velké modřiny. Ten večer zmlátil i Madison, ale ona ti to určitě řekla. P-prostě.. už jsem takhle dál nemohla.. Vím, že byla chyba tebe a Madison opustit, ale nemohla jsem už přicházet do školy s tím, že večer přijde táta zase opilý a já mu posloužím jako boxovací pytel“ už jsem to nevydržela a nechala jsem, aby první slza pomalu stekla z mého oka.
„Zlatíčko, vím, že pro tebe bylo těžké, ale většinu z toho jsem nevěděla. Kdybys mi to všechno řekla, možná by to nedopadlo tak, jak dopadlo. Všimla jsem si toho, že byl táta divný, ale nevěděla jsem, čím to je. I ke mně se choval dost špatně, ale od té doby, co jsi odešla, se všechno vrátilo do normálu – u táty“ povzdechla si a palcem setřela slzu z mého líčka.
„T-takže pak nemlátil Madison?“ vykulila jsem překvapeně a zároveň šťastně oči.
„Ne, od té doby, co jsi odešla, tak skončil i s pitím. Nejspíš to bylo jen špatné měsíční období“ mykla rameny a pokusila se o úsměv.
