Z pohledu Justina*
Vzal jsem obálku do svých rukou a pomalu jsem jí otevřel. Vytáhl jsem z ní celý obsah a položil jsem ho na stůl. Bylo to asi deset fotek a na všech byl jeden a ten samý chlap. Byl mi odněkud povědomý, ale nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem ho viděl. Měl černé huňaté vlasy a nenávist mu sršila přímo z obličeje, až to chvilkama nahánělo hrůzu. Prohlédl jsem si dopodrobna všechny fotky, a pak jsem je schoval zpátky do té složky. Nechápavým výrazem jsem se podíval na Thomase, který dopíjel zbytek rumu v jeho skleničce. „Kdo to je?“ zasyčel jsem nepříjemně.
„Nepamatuješ si?“ nadzvedl obočí a uchechtl se.
„Myslíš, že kdyby jo, tak se tě ptám?!“ zavrčel jsem mezi zuby a probodl jsem ho pohledem.
„Páni Bieber, máš vážně krátkou paměť“ znovu se zasmál a položil prázdnou skleničku před sebe.
„Tak to kurva nenatahuj a mluv!“ praštil jsem pěstí do stolu a sledoval jsem jeho pobavený výraz.
„Alex Parker. Chlap, díky kterému si byl v bezvědomí ani ne před třemi týdny“ spojil rty v úzkou čáru a mě to všechno docvaklo. Byl to ten chlap, který mi vrazil kulku do zad těsně potom, co jsem vyšel z baru. V ten okamžik, kdy mi řekl, kdo to je, mou krví projela obrovská dávka adrenalinu. Sevřel jsem ruky v pěst a zaťal jsem čelist.
„Nějak tě to dostalo“ nalil si do skleničky rum a zase se zasmál.
„Kdybys věděl, jak nebezpečný je, taky by ses nesmál. Ten chlap mě třikrát postřelil! Celého mě domlátil, a to jen za jeden den. Kdyby mě z toho skladu nedostal Mike, tak bych tu už dávno nebyl“ zvýšil jsem hlas a nenávistně jsem mu hleděl do očí. Ani jsem mu nestihl říct, co všechno se v tom skladu dělo. Ale neřeknu mu to ani teď. Nebudu vzpomínat na něco takového.
„Fajn, takže co budeme dělat?“ zeptal se po chvíli.
„Zabijeme ho, je nebezpečný“ pokroutil jsem hlavou a ztěžka jsem vydechl. Mohl by ublížit i Claire, a to nesmím dopustit. Ne potom, co se málem díky mě zabila.
„Kdy a kde?“ mykl plícemi a já na malou chvíli zaváhal. Nemám na to čas, abych ho zabil. Slíbil jsem Claire, že s ní budu.
„Zabiješ ho sám s Mikem, já nemůžu“ přecedil jsem mezi zuby a podíval jsem se jiným směrem.
„Bieber jde po tobě, ne po mně, zabiješ si ho sám“ uchechtl se a já se jen tak udržel, abych mu nevrazil.
„Asi si zapomněl, kdo ti před rokem zachránil život, že? Takže teď je řada na tobě, dlužíš mi to“ rukou jsem se zapřel o stůl a seskočil jsem z barové židle.
„Je mi jedno kde a jak to uděláš, ale ať je do konce týdne mrtvý“ řekl jsem, když jsem kráčel po schodech nahoru. Neřekl nic, mlčel a mlčení znamená souhlas.
Vyšel jsem po schodech do svého pokoje a silně jsem za sebou zabouchl dveře. Nechce se mi nad ničím přemýšlet, nemám na nic náladu. Přešel jsem rovnou do koupelny, kde jsem se zamknul. Svlékl jsem ze sebe oblečení a pohodil jsem ho na zem.
Postavil jsem se do sprchového koutu a pustil jsem proud horké vody. Horké kapky dopadaly na mou pokožku, díky čemu jsem se dokázal uvolnit. Byl to příjemný pocit, ze kterého se mi udělala husí kůže. Do dlaně jsem si dal sprchový gel a dokonale jsem si ho rozetřel po každém kousíčku mého těla. Vodou jsem ho ze sebe smyl a ještě chvíli jsem zůstal stát pod tím horkým proudem vody. Když jsem se osprchoval, tak jsem si na sebe natáhl čisté černé boxerky a šel jsem spát.
