Z pohledu Claire*
Zpátky ve Stratfordu. Nic se od té doby, co jsem viděla naposledy Justina, mezi námi nestalo. Stojím před zrcadlem ve své koupelně a kousíček po kousíčku pozoruju své domlácené tělo. Hlavu mám pro jistotu ještě pořád obvázanou bílým obvazem a na těle mám všelijaké modřiny. Na některých místech maličké a pomalu miznoucí, a na některých zase velké a dost viditelné. Nahlas jsem vydechla a začala jsem si obmotávat obvaz, který jsem měla kolem hlavy.
Pomalými pohyby jsem ho ze sebe sundala a položila ho na kraj umyvadla. Vůbec nedokážu říct, jestli bude všechno po starém nebo ne. Vlasy jsem si sepnula do culíku a vodou jsem si umyla obličej. Utřela jsem se do ručníku a na tvář jsem nanesla trochu make-upu. Po těch dvou týdnech si zasloužím vypadat aspoň trochu jako člověk. Na řasy jsem si dala řasenku a doladila jsem to světle růžovou rtěnkou. Přešla jsem zpátky do pokoje a došla jsem až ke své skříni. Vytáhla jsem z ní černé legíny, bílé tričko a riflovou bundu. Všechno jsem si oblékla a na nohy jsem si obula bílé tenisky. Vím přesně, co chci dělat, ale nevím, jak rychle bude trvat, než se to všechno vrátí do ‘starých kolejí’.
Rozloučila jsem se a pomalým krokem jsem odešla z domu. Celou cestu jsem uvažovala nad tím, kde vlastně začnu. Nic mě nenapadalo, takže to budu muset nechat náhodě. Buď to dopadne dobře, nebo ne. Zastavila jsem se na rohožce před dvěřmi domu, kde jsem trávila poslední skoro dva měsíce každý den. Nohou jsem nervózně třela o rohožku a hledala jsem odvahu zazvonit. Po pár sekudnách jsem ji našla a stiskla jsem zvonek. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stál Justin. Měl na sobě bíle tričko s véčkovitým střihem a černé gatě, které měl zavěšené těsně pod zadkem.
„A-ahoj“ zakoktala jsem a nervózně jsem se zahleděla do jeho čokoládově zářících očí.
„Claire“ na jeho tváři se objevil široký úsměv a hned mě obejmul. Hlavu zabořil do mých vlasů a vdechl mou vůni. Konečně jsem mohla znovu pocítit ten dokonalý pocit. I když nerada, ale musela jsem, jsem ho od sebe odstrčila.
„P-počkej. Přišla jsem si promluvit“ zahryzla jsem se do líčka a hrála jsem si s lemem svého trička. Justin kývl hlavou a nechal mě kolem něj projít. To objetí bylo úplně jiné, než předtím. Připadalo mi, jako by to byl jen nějaký kamarád, kterého jsem viděla po dlouhé době. A to byl ten důvod, proč jsem tady přišla. Potřebuju znovu najít tu skvělou stránku, kterou jsem v něm tak moc milovala. Došla jsem do obýváku a posadila jsem se do křesla. „Nechceš jít nahoru do pokoje?“ zeptal se mě a já mlčky pokývala hlavou ze strany na stranu. Posadil se na gauč naproti mně a vypadalo to, jako by čekal, až si k němu přisednu. „J-já..“ začala jsem nervózně koktat, ale Justin mě zarazil. „Ne, počkej chvíli“ vydechl a pokračoval.
„Já vím, že jsem to totálně posral, měl jsem ti to říct už ten den, ale bylo by to až moc riskantní, chápeš?“ zdrceně se mi díval do očí a já bez jakéhokoliv slova přikývla. „Nemohl jsem dopustit, abys to všechno zjistila hned, bylo by to nebezpečné pro nás oba“ pokroutil hlavou a dlaněmi si vjel do vlasů. „Nechtěl jsem ti to říct ani teď, ale musel jsem“ silně si zatahal za konečky a podíval se mi do očí. „Bál jsem se, že o tebe přijdu.. jak vidím, tak jsem přišel“ zklamaně sklonil hlavu k zemi a nahlas polkl sliny v puse. Chvíli jsem pozorovala, jak si pomalu vytrhává vlasy z kořínku, ale po chvilce už jsem to nemohla vydržet. Vstala jsem z křesla a čapla jsem si před něj. Chytila jsem jeho ruce do svých a donutila jsem ho, aby se na mě podíval.
„Chápu to, ale musel si vědět, že mi jednou budeš muset říct pravdu. Je to i moje chyba, neměla jsem reagovat tak rozpačitě, ale prostě.. nevěděla jsem co dělat. Lidi, kteří mi jsou nejvíce blízcí, přede mnou měli tajemství. Špatné tajemství, chápeš? Měla jsem v hlavě zmatek a jednala jsem nesmysluplně“ oddychla jsem si a stále jsem se dívala do jeho očí. Hledala jsem v nich pochopení, kterého jsem se nakonec dočkala. „Všichni jsme udělali chybu, ale nikdo nepřišel o tolik, jako já. Přišel jsem o tebe, chápeš? Nedokážu bez tebe být“ zoufale se zasmál a znovu sklopil hlavu dolů. „Justine“ povzdechla jsem si a čekala jsem, až se na mě znovu podívá, ale nic. „Podívej se na mě“ řekla jsem přísnějším hlasem. „Nemůžu“ řekl potichu.
