Trvalo mi asi dvacet minut, než jsem došla domů. Po cestě jsem nedošla k žádnému závěru, nevím, jestli dokážu opustit lidi, kteří mi dali život a celou dobu se o mě starali. Ano, neměla jsem s nimi poslední rok nejlepší vztah, ale přece jen to je moje rodina. Lidi, které miluju i přes to všechno, co kdy špatného pro mě udělali. Vešla jsem do našeho domu a tašku jsem pohodila na zem v předsíni. Nahlas jsem oddychla a uslyšela jsem mámin hlas, který křičel moje jméno. Došla jsem do obýváku, ze kterého se ozýval její hlas.
Viděla jsem, jak máma i táta sedí vedle sebe na pohovce a to nečiní nic dobrého. Připomnělo mi to dny, kdy na mě čekali, když sem byla u Justina. Vždycky jsem řekla, že jsem s Ashley ve městě a oni mi na to skočili. Posadila jsem se naproti nim do křesla a mile jsem se usmála. Z jejich tváří jsem nic nemohla vyčíst, měli oba neutrální výraz. „Děje se něco?“ oblízla jsem si spodní suchý ret a překřížila jsem nohy. „Claire, potřebujeme si pomluvit. Od té doby, co jsme dojeli z LA, jsme tě nechali na pokoji, ale už si měla čas na to se zotavit“ řekla máma a já jen tupě přikývla hlavou. „Takže zaprvé, proč jsi odletěla do LA?“ zeptal se táta hrubším hlasem. „Protože.. pohádala jsem se s Justinem“ vydechla jsem a sklonila jsem hlavu.
„Proč?“ tentokrát se zeptala máma. „Myslím, že tohle je věc mezi mnou a ním“ podívala jsem se jí upřímně do očí a ona zalapala po dechu. Je mi jedno, že to chcou vědět, ale některé věci je lepší si nechat pro sebe. Tohle je mezi mnou a Justinem, nikým jiným. „Dobře, druhá věc.. kde zmizel menší kus mých peněz v trezoru?!“ řekl táta a přimhouřil oči. Nervózně jsem si odkašlala a pramen vlasů, který mi padal do obličeje, jsem si zastrčila za ucho.
„N-no, vzala jsem je“ zakoktala jsem. Nenašla jsem odvahu se mu podívat do očí, protože vím, že to, co jsem udělala, bylo špatné. Hodně špatné. „Bylo to 600 euro, Claire!“ zvýšil hlas, přičemž se moje tělo zachvělo. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co říct, ale táta ihned ticho přerušil. „O prázdninách si najdeš brigádu, a všechno mi splatíš, do posledního centu“ podívala jsem se mu do očí a zlehka jsem pootevřela pusu. Při jeho pohledu mi ale došlo, že mám být radši ticho a souhlasit. Přikývla jsem hlavou na souhlas a nechala je dál mluvit.
„Další věc. Proč si vůbec šla k tomu útesu?“ zeptali se mě a já překroutila očima. Nechci se o tom bavit, ale je mi jasné, že bez odpovědí odsud neodejdu. „Potřebovala jsem si oddychnout a být na chvíli sama, tak jsem šla na ten útes a zrovna mi zavolal Justin. Chtěla jsem se zvednout, ale podjela mi noha a .. spadla jsem“ podívala jsem se oboum do očí a v máminých jsem uviděla strach. „Zase ten Justin“ řekl ironicky táta a můj pohled spadl do jeho rozzuřené tváře. „Jak myslíš ten Justin?“ nadzvedla jsem obočí a potichu jsem vydechla.
„Claire to díky němu si odjela, to díky němu si spadla z té skály, myslíš, že už to nestačí? Akorát tě ničí! Je to jen rozmazlený fracek!“ křičel po mě mezitím, co jsem vstřebávala jeho ostrá slova. Ostrá slova, která mě ničila. „To všechno je díky němu?“ nadzvedla jsem se a sarkasticky jsem se zasmála. „Ten člověk, o kterém si tady zrovna teď mluvil, mi dal tolik lásky jen za dva měsíce, kterou ty si mi nestihl dát za posledních několik let, co jsi mi tupě lhal!“ tentokrát jsem zvýšila hlas já. „Myslím, že tohle jsme už vyřešili“ řekl táta a nenávistně mi hleděl do očí. „Kolikrát ti budu ještě muset říct, že ho miluju?“ pokývala jsem hlavou ze strany na stranu a zoufale jsem na něj zírala. „Ničí ti život Claire!“ neudržel se a vstal z pohovky.
„On mi ničí život?“ zase jsem se zasmála a taky jsem vstala z křesla. Udělala jsem pár kroků a došla jsem k tátovi. Stála jsem od něj jen pár centimetrů a probodala jsem ho pohledem. „To ty jsi zničil jeho život v momentě, kdy si zabil jeho rodiče!“ prskla jsem mu do tváře a nehla jsem se z místa. Nečekal ani sekundu a silně mě udřel do tváře. Nečekala jsem to a slabě jsem se zkácela na zem. „Joshi!“ zakřičela zlostně máma a já se chytila za místo, kde mě zasáhla ostrá bolest. Nenávistně jsem se mu podívala do očí a sledovala jsem, jak jeho obličej zuřivostí rudne. „Jak ty o tom sakra víš?!“ zavrčel mezi zuby.
